Koho zajímají osudy "ztracených"?

9. 9. 2003 - PRAHA [Econnect]

"Midnight... our sons and daughters, were cut down and taken from us, hear their heartbeat..." V březnu roku 1987 se na nejslavnějším albu irských U2 objevila skladba věnovaná matkám "ztracených": milionů mužů, žen a dětí, kteří byli zabiti, anebo jsou snad celé roky živí kdesi ve vězení, aniž by o nich jejich rodiny měly jakékoli zprávy. Jakoby nikdy neexistovali – například proto, že byli prostě politicky nepohodlní. Jejich osud každoročně připomíná 30. srpen jako Světový den ztracených, při příležitosti kterého v těchto dnech zveřejnila Amnesty International speciální sekci svých webových stránek věnovanou právě "zmizelým".

Smrt či "zmizení" těchto lidí proběhly na objednávku – anebo za tichého přihlížení – úřadů státu, kterému předtím svěřili ochranu svých životů a svobody, upozorňuje Amnesty. Organizace mimo jiné dokumentuje téměř devět tisíc "zmizení" v Argentině, ke kterým došlo za dobu vojenské vlády. V Peru "zmizelo" nebo bylo zabito jen v rozmezí let 1980 až 2000 přes 70 000 obyvatel. V Alžírsku AI zaznamenala na 4000 případů "zmizení", odhaduje ale, že reálná čísla jsou mnohem horší. Desetitisíce zmizení znamenaly uplynulé roky také pro Irák a Srí Lanku. Mezi roky 1980 a 1992 se obětí politických vražd či "zmizení" stala odhadem dvě procenta populace Salvadoru. Podobně děsivé případy jsou však zaznamenány i v Evropě: oficiální odhady hovoří o tom, že po událostech poloviny devadesátých let v Bosně "zmizelo" na 7500 bosenských mužů a chlapců.

O svých "ztracených" hovoří z videozáznamů lidé, které Amnesty oslovila. Mimo jiné i matka Amina, který byl unesen 30. ledna 1997 v průběhu Ramadánu. "Unesly ho alžírské bezpečnostní složky, stejně jako mnoho tisíc dalších Alžířanů. Amin byl unesen během policejní razie, další lidé byli uneseni ve stejnou dobu a ze stejného důvodu. Od jeho únosu o něm nemám vůbec žádné zprávy. Amin byl spatřen na policejní stanici v Baraki, snažila jsem se dostat dovnitř, aby si mě nevšimli. Za schodištěm byly dveře, podobné jako u cely, pancéřové dveře částečně skryté ve zdi. Pak mi policista řekl: Jestli znáte někoho vysoko postaveného, řekněte mu, ať vašeho syna odtud dostane. Jinak ho převezou na místo, kde ho už nikdy neuvidíte," popisuje žena svou zkušenost – podobnou, jakou procházejí stále další tisíce a tisíce matek.

"Porušování lidských práv není nevyhnutelnou součástí moderní společnosti. Proti beztrestnosti těch, kdo "zmizení" a únosy připravují, musíme protestovat," tvrdí Amnesty. Jen v posledních týdnech organizace upozornila na takovéto porušování lidských práv v Peru, Salvadoru, Brazílii, Indii, Rusku, Chile či Íránu a apelovala na veřejnost, aby se lidé o případy zajímali a obětem se tak pokusili pomoci. Organizace upozorňuje, že podporu potřebují také příbuzní "ztracených". Jejich výpovědi na stránkách Day of the Disappeared to dokládají.

Jana Sobotková