Krajinné prvky jako nástroj udržitelného zemědělství: Co potřebujeme změnit, aby fungovaly v praxi

13.1.2026
PRAHA [Člověk v tísni]

Krajinné prvky – od mezí a biopásů po tůně, mokřady či rozptýlenou zeleň – představují v současné době jeden z nejefektivnějších způsobů, jak zvyšovat odolnost české krajiny vůči erozi, suchu i extrémním srážkám. Přesto, že je jejich přínos doložen vědecky i praktickými zkušenostmi, jejich zavádění v praxi stále naráží na řadu překážek. Pokud chceme posílit udržitelné hospodaření a stabilizovat zemědělskou krajinu, je nezbytné vytvořit prostředí, které zemědělce skutečně podpoří. 

Prvním zásadním krokem je posílení odborné podpory v terénu. Zemědělci dnes často stojí mezi požadavky úřadů, dotačních podmínek a technických doporučení bez dostatečné systematické pomoci. Vybudování sítě kvalifikovaných poradců, kteří by nabízeli zemědělské, krajinářské, ekonomické i právní poradenství a pomáhali připravovat faremní plány zahrnující krajinné prvky, je klíčové. Stejně důležité je vytvoření „realizačních týmů na klíč“, které by propojily zemědělce s projekční firmou, obcí, vlastníky půdy, AOPK ČR a obyvateli a převzaly na sebe procesy spojené s povolováním, projektovou dokumentací a administrací dotací. 

Často se zemědělci do zakládání krajinných prvků pouští s obavou, že po několika letech dotace skončí nebo se zásadně změní její podmínky. Dlouhodobé garance podpory (na založení a údržbu), nikoli pouze časově omezené projektové výzvy, významně podpoří jejich realizaci.

Aby krajinná opatření mohla být realizována rychleji a efektivněji, je třeba také zlepšit legislativní prostředí. Současná nejednotnost výkladů pojmů, jako jsou mokřad, tůň, biopás či protierozní mez, často vede ke zbytečným sporům mezi úřady a odborníky. Bariéry spojené se státními pozemky a výkupy melioračních systémů by bylo možné překonat zrušením výkupů, což si ovšem žádá úpravu relevantních zákonů.

Ekonomické pobídky zůstávají jedním z nejdůležitějších nástrojů motivace. K realizaci krajinných prvků by mělo vždy dojít až na základě individuálního posouzení jejich užitečnosti v krajině. Někdy díky krajinnému prvku dojde k redukci produkční plochy, a proto je férové kompenzovat zemědělci ušlou produkci prostřednictvím plateb za ekosystémové služby, například za zadržování vody, protierozní účinek nebo podporu biodiverzity. Velmi efektivní je také podpora investic do moderních půdoochranných technologií. Jindy naopak krajinné prvky přispějí k lepšímu uspřádání/obhospodařovatelnosti pozemků. Každopádně vliv krajinných prvků je dlouhodobý a užitek z nich mají místní obyvatelé i další živí tvorové. Zemědělci dobrou péčí o krajinu dělají službu celé společnosti.

Kromě finančních a legislativních nástrojů je zásadní i práce s veřejností a budování důvěry. Krajinné prvky jsou někdy mylně vnímány jako omezení hospodaření, nikoli jako investice do dlouhodobé stability půdy a ochrany zdrojů pitné vody a prvky, které nás chrání před extrémy počasí. Proto je důležité posilovat pozitivní komunikaci a ukazovat, že chrání samotnou produkční funkci zemědělské půdy.

Velký dopad mají příklady dobré praxe, které dokazují, že krajinné prvky mohou být efektivně realizovány i na běžných farmách a na pozemcích konvenčních zemědělských subjektů. Exkurze, veřejná projednání, farmářské dny či spolupráce s lokálními médii a školami pomáhají šířit povědomí o významu těchto opatření. Bylo by dobré zapojit obce i místní komunity tak, aby odpovědnost za podobu krajiny neležela pouze na zemědělcích.

Inspirativním příkladem úspěšné realizace adaptačních opatření je projekt revitalizace krajiny v okolí Černovic u Tábora. Tento projekt ukazuje, že změna přístupu k hospodaření může vzniknout přímo „zevnitř“ zemědělského sektoru.

V Černovicích sehrálo klíčovou úlohu zemědělské družstvo, které iniciovalo spolupráci s odborníky i místní samosprávou a zadalo zpracování Klima-adaptační diagnostiky území. Ta odhalila nejzranitelnější části katastru a umožnila rychle vytipovat lokality, kde lze revitalizační opatření efektivně realizovat.

Revitalizační návrh zahrnoval přerušení odvodňovacího systému, vytvoření soustavy tůní propojených meandrujícím korytem obecního potoka a vybudování protierozní meze. Proces přitom nebyl jednoduchý – bylo nutné řešit výkupy melioračních zařízení a řadu dalších administrativních překážek. Klíčovým faktorem úspěchu se stala mimořádná spolupráce mezi zemědělským družstvem v čele s Františkem Průšou, městem Černovice reprezentovaným starostou Janem Brožkem, soukromým farmářem Janem Záhorou a odbornými platformou NÚIK a realizační firmou.

Budoucnost české krajiny bude záviset na naší schopnosti skloubit zemědělskou produkci s ochranou přírodních zdrojů. Inspirativní příklad z Černovic ukazuje, že pokud se propojí, zemědělci, soukromí vlastníci a samospráva, kterým pomůže konzultační nebo poradenská firma nebo poradce, mohou vznikat projekty, které skutečně zlepšují vodní režim i ekologickou stabilitu území.

V projektu Síť poradenství pro trvale udržitelné zemědělství jsme právě takové firmy a lidi hledali a poskytovali jsme vzdělávací kurzy. Zkušenost zároveň potvrzuje, že adaptace na klimatickou změnu není jen otázkou politickou, ale také záležitostí lokálních iniciativ, které mohou odstartovat zásadní proměnu přístupu k hospodaření.

DISKUSE - KOMENTÁŘE: