Soud přiznal účast spolku Egeria ve stavebním řízení na dálnici D49

14.5.2025
[Děti Země]

Krajský úřad ve Zlíně musí o povolení retenční nádrže znovu rozhodovat

Krajský soud v Brně na základě žaloby spolku Egeria z června 2024 svým rozsudkem ze 14. dubna 2025 zrušil rozhodnutí krajského úřadu ve Zlíně z května 2024, podle něhož tento spolek není účastníkem odvolací fáze řízení o povolení jednoho objektu na dálnici D4901 Hulín – Fryšták.

Spolek ale podle soudu měl být v roce 2023 účastníkem tohoto řízení, i když platnost závazného stanoviska EIA skončila v listopadu 2021. Krajský úřad nyní musí o odvolání spolku věcně rozhodnout, i když retenční nádrž je již asi hotová.

„Brněnský soud se při rozhodování opřel o rozsudek Městského soudu v Praze z prosince 2024, který přiznal účast Dětem Země v odvolací fázi řízení o povolení jedenácti objektů na dálnici D49. Podle obou soudů měla být účast spolků přiznána, i když závazné stanovisko EIA nebylo platné, neboť dálnice prošla úspěšně procesem EIA a povolované objekty jsou její součástí,“ říká k obsahu rozsudku předseda Dětí Země Miroslav Patrik.

Děti Země připomínají, že pro dálnici D49 z Hulína do Fryštáku bylo umístěno kolem sto devadesáti stavebních objektů. Ovšem vinou úřadů a Ředitelství silnic a dálnic se spolky mohly řádně účastnit povolení jen šedesáti dvou objektů, přičemž Nejvyšší správní soud toto rozhodnutí v květnu 2024 zrušil jako nezákonné.

Stát pak v rozporu se zákonem zabránil spolkům se účastnit stavebních řízení pro asi třicítku zbývajících objektů.

„Letos v březnu jsme Ministerstvu dopravy mezi důvody našeho odvolání proti povolení jedenácti objektů napsali, že bez nového závazného stanoviska EIA pro objekty, které do listopadu 2021 nezískaly stavební povolení, nelze nová povolení vydávat, což se týká tohoto jednoho objektu i těch ostatních. V opačném případě by šlo podle judikatury soudů o nepřípustné použití salámové metody,“ upozorňuje dále Patrik.

Ten ještě upřesňuje, že nový proces EIA byl již použit pro část dálnice D8 z Lovosic do Řehlovic délky 4,66 km s 86 objekty. Platnost původního stanoviska EIA totiž skončila v březnu 2015, takže ŘSD pod tlakem rozsudku Nejvyššího správního soudu z 23. února 2018, spis. zn. 1 As 296/2017 muselo pro tuto rozestavěnou část dálnice vypracovat novou dokumentaci, aby v květnu 2020 získalo nové souhlasné závazné stanovisko EIA.

„Evidujeme, že od března 2024 probíhá odvolací fáze tří stavebních řízení: pro jedenáct objektů s naší účastí, pro tři objekty na konci dálnice s účastí Dětí Země a Egerie a pro jeden objekt s účastí Egerie,“ uzavírá Patrik.

Dálnice D4901 z Hulína do Fryštáku délky 17,3 km se začala stavět 13. prosince 2021, tj. dvacet let od vydání stanoviska EIA v prosinci 2001.

Úsek z Hulína do Martinic délky asi 9,5 km byl zprovozněn 19. prosince 2024. Zbývající úsek délky asi 7,8 km do Fryštáku má být hotový do konce června 2025. Jde ale o dezinformace ŘSD.


* * * * * * *


I. Průběh správního a soudního řízení o povolení 1 stavebního objektu (SO 327 Retenční nádrž v km 4,700 vpravo) na dálnici D4901 Hulín – Fryšták, z něhož byl spolek Egeria nezákonně vyloučen (4/2023-4/2025)


20.04.2023 = Ředitelství silnic a dálnic zasílá žádost
21.06.2023 = MěÚ Holešov vydává stavební povolení
04.03.2024 = spolek Egeria se dovídá o vydání stavebního povolení
05.03.2024 = spolek Egeria zasílá přihlášku do odvolacího fáze stavebního řízení a blanketní odvolání
20.03.2024 = spolek Egeria zasílá důvody svého odvolání
21.05.2024 = KÚ ve Zlíně odvolání spolku Egeria zamítá, neboť spolek údajně nebyl účastníkem stavebního řízení

24.06.2024 = spolek Egeria zasílá správní žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě
30.09.2024 = Nejvyšší správní soud určuje, že o žalobě rozhodne Krajský soud v Brně
14.04.2025 = Krajský soud v Brně ruší rozhodnutí KÚ ve Zlíně, neboť spolek Egeria měl být účastníkem řízení
28.04.2025 = Ředitelství silnic a dálnic zasílá k NSS kasační stížnost (spis. zn. 3 As 60/2025)


II. Výtah z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. dubna 2025, č. j. 31 A 46/2024 – 83 o zrušení rozhodnutí krajského úřadu ve Zlíně ze dne 21. května 2024, kterým byla nezákonně odepřena účast spolku Egeria v odvolací fázi řízení o povolení jednoho stavebního objektu (SO 327 Retenční nádrž v km 4,700 vpravo) na dálnici D4901 Hulín – Fryšták, přičemž Ředitelství silnic a dálnic zaslalo 28. dubna 2025 kasační stížnost


Krajský soud v Brně ve svém zrušujícím rozsudku ze dne 14. 4. 2025, č. j. 31 A 46/2024 – 83 uvádí mj. toto:

„17. (...) Pro toto posouzení je zcela klíčové, zda stavební řízení o povolení stavebního objektu „SO 327 Retenční nádrž v km 4,700 vpravo“ bylo řízením navazujícím podle zákona EIA – zda tedy žalobci jako ekologickému spolku náleželo právo na účast v tomto řízení...


21. (...) Žalovaný má tedy za to, že původní závazné stanovisko EIA pozbylo platnosti, a proto už nelze daný záměr považovat za součást původního řízení. Dosud nepovolené záměry je třeba nově posoudit, jako by nikdy hodnoceny nebyly. Je třeba ověřit, zda daný záměr sám o sobě podléhá posouzení vlivů na životní prostředí. K tomuto ověření poté „postačuje“ vyjádření krajského úřadu podle § 23 odst. 3 zákona EIA...


25. Obdobnou věcí se zabýval Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 19. 12. 2024, č. j. 10 A 77/2024 – 106, a zdejší soud se s jeho právními závěry zcela ztotožňuje.


26. Městský soud v Praze mj. uvedl, že „účelem zákona EIA je zajištění komplexního posouzení vlivů významných záměrů jako celků na životní prostředí, vtělené do závazného stanoviska EIA, a následně realizace záměru v navazujících řízeních v souladu s tímto stanoviskem; v obou těchto fázích má nezastupitelnou úlohu dotčená veřejnost, včetně ekologických spolků.

Podle názoru soudu tak je navazujícím řízením každé povolovací řízení o části záměru, která tvoří nedílnou součást záměru z hlediska posouzení jeho vlivu na životní prostředí podle zákona EIA. U takových řízení pak musejí být splněny požadavky směrnice EIA, včetně účasti dotčené veřejnosti...

Právě proto soud nakonec podotýká, že na účastenství spolků v navazujících řízeních nemá žádný vliv případné uplynutí platnosti stanoviska EIA. Žalovaný na straně 8 svého rozhodnutí naznačuje, že také tato okolnost je pro posouzení věci významná. To by však vedlo k absurdním důsledkům, že by pochybení správních orgánů nebo stavebníka, kvůli nimž nebyla včas vydána všechna navazující rozhodnutí, šlo k tíži dotčené veřejnosti a v konečném důsledku i životního prostředí...“


27. Rovněž tamní věc souvisela se záměrem „Dálnice D49, stavba 4901 Hulín – Fryšták“. Týkala se stavebního povolení pro 11 stavebních objektů, které byly součástí podkladů pro stanovisko EIA: mimoúrovňová křižovatka, provizorní napojení R4901 na II/490, několik protihlukových stěn a několik odlučovačů ropných látek (ORL)...


28. Co se týče konkrétních skutečností nyní posuzované věci, rovněž platí, že „původní“ záměr (příslušný úsek dálnice D49) byl záměrem ve smyslu zákona EIA. Ze spisu vyplývá, že je retenční nádrž ve stanovisku EIA uvedena a v podkladech ke stanovisku je též obsažena podrobná technická dokumentace k retenční nádrži (specifikace retenční nádrže, situační výkres atd.).


29. Retenční nádrž tedy byla součástí podkladů pro stanovisko EIA... Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 21. 5. 2024, č. j. 8 As 55/2024 – 162, uvedl, že „Není bez dalšího možné vyslovit závěr, že pokud je komunikace osazena jakýmkoliv zařízením, jsou automaticky splněny všechny podmínky pro správný a řádný odvod kapalin... Napadeným rozhodnutím je umisťován stavební objekt SO 327 (retenční nádrž) včetně sdruženého výústního objektu, který má podle žalovaného plnit funkci odlučovače ropných látek. Z rozhodnutí obou správních orgánů rovněž plyne, že SO 327 je změnou územního rozhodnutí umisťován z důvodu požadavku na zpomalení a řízení odtoku dešťových vod z vozovky silnice II/432 a předčištění vod z této komunikace před zaústěním do existující kanalizace“.


31. Podle zdejšího soudu tvoří rovněž retenční nádrž nedílnou součást záměru úseku dálnice D49, který podléhal posouzení vlivů na životní prostředí podle zákona EIA, a její povolení je nezbytné k provozování daného úseku dálnice, resp. při její absenci by hrozily negativní vlivy na životní prostředí. Ještě jinak řečeno, existence retenční nádrže se odvíjí od potřeby řešení externalit věci hlavní.


32. Pozbytí platnosti stanoviska EIA potom opravdu nezavdává důvod k tomu, aby se na povolovanou retenční nádrž hledělo izolovaně a bylo ignorováno, že se jedná o součást záměru stavby dálnice D49. Jiný výklad by byl proti smyslu a účelu zákona EIA. Podle zdejšího soudu by se jednalo o ukázkový případ aplikace salámové metody...“

DISKUSE - KOMENTÁŘE: