Tibetský duchovní vůdce dalajlama navštívil Prahu
3. 12. 2008 -, Econnect
Ve dnech 29. listopadu až 2. prosince pobýval v Praze Jeho Svatost dalajlama. V průběhu své pražské návštěvy Jeho Svatost vystoupil 30. listopadu v Kongresovém centru Praha s veřejnou přednáškou "Porozumění: cesta ke štěstí". Dále se v Praze sešel např. s Václavem Havlem a se členy poslanecké Skupiny přátel Tibetu. Návštěva se uskutečnila na pozvání Václava Havla a Nadace Forum 2000.Duchovní a světský vůdce Tibetu, Jeho Svatost čtrnáctý dalajlama Džampal Ngawang Lozang Ješe Tändzin Gjamccho, se narodil ve vesnici Tagccher v Amdu, v severním Tibetu v chudé rolnické rodině 6. července 1935. Když mu byly dva roky, byl rozpoznán jako reinkarnace posledního třináctého dalajlamy. V roce 1939 byl přiveden do Lhasy, kde byl o rok později prohlášen hlavou tibetských buddhistů. Ve věku šestnácti let musel dočasně převzít plnou světskou i duchovní odpovědnost, vyplývající z jeho funkce dalajlamy, vlivem problémů, které vznikly v Tibetu s postupující čínskou okupací.
Sedm dní po občanském povstání proti Číňanům, 17. března 1959, dalajlama opustil Lhasu. Bylo mu poskytnuto útočiště v Indii, kde až dodnes zůstává v exilu v malém městečku Dharamsala na severu země. V roce 1959 zahájil kampaň za mírový návrat tibetské nezávislosti, činnost, za kterou byl vyznamenán Nobelovou cenou míru v roce 1989. V únoru 1990 na pozvání tehdejšího prezidenta Václava Havla poprvé navštívil Československo a od té doby navštívil Českou republiku již několikrát, především jako účastník konference Forum 2000.
Události v březnu a dubnu 2008 v Tibetu
10. března u příležitosti 49. výročí tibetského povstání proběhly ve Lhase a na několika místech severovýchodního a východního Tibetu (Amdo a Kham) protesty mnichů a mnišek. Po nich propukly zatím největší nepokoje od roku 1989.
Lhasa.
Ve Lhase byla 10. března policií zadržena skupina mnichů z kláštera Sera. Na jejich zadržení reagovali 11. března další mniši z tohoto kláštera a ten byl uzavřen. Stejně dopadly i kláštery Däpung a Gandän. 12. března tentokrát ve Lhase protestovaly mnišky z kláštera Čhugcchang.
13. března se začala šířit zpráva, že se dva mniši z kláštera Däpung pokusili o sebevraždu. K největším protestům došlo den poté, t.j. 14. března. K pochodujícím mnichům z kláštera Ramočhe se přidávali kolemjdoucí. Policie nejprve nezasáhla. Dav začal zapalovat auta a rabovat čínské a muslimské obchody. Večer zasáhly ozbrojené složky s transportéry. Následně bylo okolí nejposvátnějšího kláštera ve Lhase, Džókhangu, poblíž kterého protesty proběhly, i celá Lhasa uzavřeny.
V následujících dnech začala policie prohledávat domy ve Lhase a hledat demonstranty. Lhasu museli opustit zahraniční turisté i novináři. Údaje o počtu obětí se liší. Podle oficiálních čínských zdrojů bylo zabito několik lidí, především Číňanů, a podle tibetských zdrojů několik desítek lidí, hlavně tibetských demonstrantů. Některé zdroje uvádějí až sto obětí.
Koncem března a v dubnu protesty ve Lhase pokračovaly. 29. března demonstrovaly stovky lidí před kláštery Džókhang a Ramočhe. 14. dubna došlo k incidentu na železniční stanici ve Lhase. Zůstaly v ní uzavřeny stovky lidí a mnoho z nich bylo bito.
Severovýchodní a východní Tibet
Ve stejné době jako ve Lhase začaly nepokoje i v historických provinciích Amdo a Kham. 10. března demonstrovali mniši z kláštera Lucchang, k nimž se přidávali místní lidé, a na jiném místě mniši z kláštera Diccha (Amdo). Vřelo to i v amdoském klášteře Labrang a ve městě Kandze v Khamu.
14. března demonstrovalo v městečku Sangčhu několik tisíc místních obyvatel a mnichů z přilehlého kláštera Labrang. Demonstrující házeli kameny na vládní budovy. 15. března se nepokoje v Labrangu opakovaly. Téhož dne došlo ke střetům s policií i v okrese Ngawa. Demonstraci v Ngawa policie krvavě potlačila. Bylo zastřeleno minimálně sedm Tibeťanů, podle některých zdrojů však přes dvě desítky lidí. Střety pokračovaly i následujícího dne. 16. března došlo dále k protestům v Mačhu a Rebkhongu. Opět demonstrovali mniši společně s místními lidmi.
Demonstrace probíhaly i na dalších místech Amda a Khamu. K protestům se také přidali studenti. K největším studentským nepokojům došlo 16. března v Lančou (Amdo) a 17. března v Marthangu (Kham).
V Khamu propukly největší demonstrace v Kandze a jeho okolí. 18. března se v Kandze shromáždilo na deset tisíc laiků i mnichů. Několik lidí bylo zastřeleno. 24. března demonstrovalo asi tisíc lidí v nedalekém městečku Dango. Rovnež zde došlo ke střetům s policií a k zatýkání.
Další ohnisko nepokojů bylo ve městě Čhagdril v Amdu. Protesty začaly 17. března a vyvrcholily následujícího dne, kdy demonstrovalo několik tisíc lidí. 20. března byly město i klášter uzavřeny vojskem.
Koncem března nepokoje na většině míst Amda a Khamu ustávaly. Přesto došlo ještě k několika protestům. Největší z nich proběhl 3. dubna v městě Tongkor nedaleko Kandze. Při demonstraci stovek laiků a mnichů bylo údajně zastřeleno přes deset lidí, další byli zraněni a mnoho protestujících zatčeno. 5. dubna se ještě protestovalo v Dawu v Khamu, kde bylo hlášeno na tisíc demonstrantů. I zde se střílelo.
Dle zdrojů tibetské exilové vlády bylo od března do dubna při střetech s policií zabito minimálně 203 lidí. V reakci na četné protesty na mnoha místech Tibetu probíhalo masivní zatýkání účastníků demonstrací. Koncem dubna bylo ve Lhase odsouzeno 17 lidí nepodmíněně. Stovky dalších jsou zadržovány.