Každé dítě do školy? Není to samozřejmost, připomene první školní den
30. 8. 2007 -, Econnect / Amnesty International
Pro řadu dětí na světě není možnost chodit do školy samozřejmostí. Amnesty International a šest českých škol na to chtějí upozornit při příležitosti prvního školního dne. Žáci z Čelákovic, Holešova, Jihlavy, Mladé Boleslavi, Prahy a Ústí nad Labem tak podpoří děti z Nepálu, které trpí důsledky dlouholetého konfliktu."První školní den letos připadá na 3. září. Třídy po celé zemi se po dvou měsících opět zaplní chlapci a dívkami. V mnoha zemích světa však školní lavice zůstanou prázdné – více než 100 milionům dětí totiž ve vzdělávání brání chudoba, válečné konflikty nebo diskriminace. Musejí pracovat, obvykle ve zcela nevyhovujících podmínkách, ve více než 30 zemích světa jsou rekrutovány jako dětští vojáci," uvádí Amnesty International. Oběťmi diskriminace a segregace se stávají dívky nebo žáci patřící k etnickým menšinám.
Žáci šesti škol v České republice proto symbolicky připomenou osudy dětí, které si o prvním školním dnu mohou nechat jen zdát. Mezi ně patří i 500 000 školáků z Nepálu, kteří v důsledku krvavého konfliktu podle UNICEF vloni nemohli chodit do školy. Uklidnění situace z počátku letošního roku jim dává naději, že se budou moci vrátit k normálnímu životu.
"Napíšeme dopis nepálskému králi Gjanéndrovi. Čeští školáci ho v něm žádají, aby zajistil všem dětem ve své zemi možnost navštěvovat školu," říká koordinátorka Vzdělávání k lidským právům AI ČR Jindra Pařízková.
Nepál: půl milionu dětí vloni nechodilo do školy
Nepál byl deset let sužován krvavým konfliktem mezi vládními ozbrojenými složkami a maoistickými povstalci, v němž zahynulo na třináct tisíc civilistů. Obětí útoků obou stran byly i děti. Stovky jich zahynuly při bombových útocích a dalších nepokojích. Čtyřicet tisíc dětí muselo utéct z domova a teď přežívá ve velké bídě.
V průběhu posledních let maoisté unesli na odlehlá místa desítky tisíc dětí školního věku, které tam podstoupily lekce tzv. "politické výchovy". Ti, kteří se nevrátili domů, byli pravděpodobně zneužíváni jako dětští vojáci nebo vykonávali nucenou práci. Řada dětí podezřelých ze spojení s maoisty byla poté vězněna a mučena. Existují bohužel zprávy o tom, že děti pracovaly i pro v Královskou armádu Nepálu jako zvědi a informátoři. Zapojování dětí mladších 18 let do ozbrojených konfliktů je přitom válečný zločin.
Vážně poznamenán je vzdělávací systém. Obě bojující strany využívaly školní budovy k vojenským a agitačním účelům a maoisté dokonce neváhali na školy zacílit své bombové útoky. Podle zdrojů UNICEF jsou okolí některých škol a hřišť dokonce zaminována. Mnoho dětí se tak může vzdělávat jen velmi obtížně, 500 000 dětí v roce 2006 do školy nechodilo vůbec.
V loňském roce byl konflikt oficiálně ukončen příměřím a zástupci rebelů přijali v lednu 2007 účast na prozatímní vládě. Je nezbytné, aby se průlomové změny k lepšímu týkaly i dětí, kterým konflikt zasáhl do života.