Žijí v ghettu - Honza, Monika, Marcela, Jana a Jozef

4. 2. 2005 - Martin Šimáček, Infoservis

-foto-

Kampaň Likviduj! www.ceskaghetta.cz, která vypukla 1. února, říká: Lidé, kteří žijí v ghettech, tam jsou proto, že jsou chudí, málo vzdělaní a špatně kvalifikování. Ale hlavně proto, že si nedokázali sami poradit v krizové situaci a postupně se propadli do sociálního vyloučení - do ghetta za město. Stali se závislými na sociálních dávkách, lichvářích, pomoci druhých. A dostali nálepku "nepřizpůsobivých neplatičů".

Děti a mladí lidé jsou navíc v obrovské nevýhodě - do ghetta, respektive sociálního vyloučení, se narodili a jejich cesta k individuálnímu úspěchu ve společnosti se tím prodlužuje, nebo dokonce přehrazuje. Místo pravidelné školní docházky a rozvoje v normálním dětském kolektivu jsou nuceni řešit každodenní existenční otázky spolu se svými rodiči. Často se stěhují z azylového domu do ubytovny, odtud do ghetta a znovu do azylového zařízení. Jejich talent a nadání se nerozvíjí, jejich životní rozvoj se zastavuje, zvykají si na život na společenském dně.

Terénní sociální práce , komunitní plánování, aktivní politika zaměstnanosti, cílené rekvalifikace, kvalitní sociální systém, sociální bydlení, nízkoprahová centra, a také poučení a dobře pracující úředníci a volení zastupitelé (starostové apod.) mají ghetta ve svých rukách.

Mohou pomáhat jednotlivcům postupně je integrovat na trh práce a do společnosti. Z neproduktivních lidí, kteří navíc v ghettech stále více zaostávají a přijímají státní peníze, aniž by je sami produkovali, lze mít normální, výdělečně činné občany. Represí a hesly "s nepřizpůsobivými zatočíme" se celý problém jen radikalizuje a prodražuje.

Ghetta jsou drahá na provoz a ostrahu. A navíc v nich trpí v nich chudí lidé. LIKVIDUJTE ČESKÁ GHETTA! Začněte s likvidací na www.ceskaghetta.cz a vyveďte z ghetta Honzu, Moniku, Marcelu, Janu a Jozefa.

Marcela

Dobrý den. Jmenuju se Marcela, je mi 29 let. Se svým mužem Martinem právě čekáme druhé dítě. Jsem na mateřské dovolené s dvouletým Davídkem. Ve společné domácnosti žijeme s Martinovou matkou.

Můj muž je vyučený elektrikář. Je mu taky 29 a je Rom. Nikdy nesehnal pořádnou práci, občas dělá na černo, někdy sežene brigádu.

Chodila jsem s ním teprve rok, když se nám narodil Davídek. Ještě jsme neměli svatbu. Jsem Martinova druhá družka. S bejvalou má tři děti a platí jí výživné 1200 korun.

Přání? Hlavně si přeju, aby miminko i Davídek byli zdraví. A aby už nám přestali vyhrožovat majitelé bytu!

Honza

Ahoj. Jmenuju se Honza a je mi sedm. Chodím do první třídy a moc mě baví matika. Mám rád zvířátka. Paní učitelka je moc hodná, ale nadává, že neumím číst. Na vízo jsem měl jediný ze třídy trojku, protože při čtení koktám.

Táta pracuje jako kopáč a má velký svaly. Chci být jako on. Máma se stará o malou sestřičku Jůlinku (4 roky), vaří a uklízí. S bráchou Danem (12) a ségrou Anetou (10) nás všech šest bydlí v jednom pokoji. Dan nás vodí do školy, protože je nejstarší. Někdy je na nás zlej.

Přání? Přál bych si psací pero. Všichni ve třídě už ho mají, ale naši mi ho nekoupí.

Jana

Dobrý den. Jmenuji se Jana, mám tři děti. Mariance je sedm, Sabrince osm a Lukášovi 14. Můj první muž, se kterým mám Lukáše, utekl do Anglie. Druhý žije v Ostravě a výživné na Sabrinu neplatí. Táta Marianky s námi taky nežije, ale dvanáct stovek výživného občas zaplatí. Já myju nádobí v hospodě vždycky od osmi večer do jedenácti, někdy taky do půlnoci. Děti se o sebe večer starají samy. Lukáš mě zlobí. Toulá se po večerech, do školy chodí, jak se mu chce, neposlouchá mě.

Mně je 40 a mám cukrovku, držím dietu a musím si kupovat léky. Bydlíme v obecním bytě 1+1, ale náš dům se právě privatizuje. Nový majitel vyhrožuje, že když nepodepíšu novou smlouvu, ublíží Mariance a Sabrince.

Přání? Aby moje děti byly zdravé a měly se v životě líp než já.