The Times: Britský vytříděný odpad končí v Asii v plamenech a na skládkách

20. 6. 2007 - Hugo Charvát , EcoMonitor

-foto-

Na jedné burze umělohmotných odpadů na okraji indického Dillí, kde je oficiálně zakázáno prodávat jakýkoli britský odpad, si stěžoval prodejce reportérovi Timesů na zboží, které není vůbec schopen prodat. Sestávalo z obalů od britských potravin různých značek, kartonů od džusů či obalů od šunky, kterou propaguje Jamie Oliver. Obaly, které se neprodají, skončí velmi rychle ve spalovně.

Obchodníci ale argumentují, že nakládání s vytříděnými odpady a jejich dopad na životní prostředí v místech, kam se dovážejí, se velmi pečlivě sleduje. I když obhájci exportu odpadů tvrdí, že zde existuje přísně hlídaný celosvětový trh, mnoho nákladů ze „zeleného seznamu“ vyvážených odpadů není ve skutečnosti vytříděno, případně jen nekvalitně. Zatímco se po britských domácnostech požaduje, aby co nejvíce odpadů recyklovaly, po některých takto vytříděných materiálech není v zemi poptávka. Jde například o obaly na sendviče, kelímky od jogurtů nebo plastové tácky. „V této zemi by tyto odpady skončily na skládkách, tak se raději posílají do zámoří. Jestli je to zcela legální, nebo kde je trh, který o tyto suroviny stojí, to je věc druhá,“ říká Chris Coggins, který vede poradenskou firmu zaměřenou na odpady.

Mundka je vesnice na úplném okraji Dillí. Je to také největší asijský trh s plastovými odpady a také cíl pro mnoho nákladů smíchaných plastů z Británie. Navzdory tomu, že se zde s žádnými plasty ze zahraničí obchodovat nesmí. Právě tady ukazoval reportérovi Timesů prodejce Rahul Kumar plastové odpady z Británie, které prý nejdou příliš na odbyt.

Přitom po PET lahvích je velká poptávka, kilogram se prodává za 30 pencí. Lahve se drtí a materiál se využívá k výrobě dalších věcí, například textilu. Jenže některé dodávky mohou být příliš znečištěné, aby se daly zpracovat, nebo mohou obsahovat jiné materiály než jen PET.

Mohammad Tariq z organizace ochránců životního prostředí Toxics Link říká: „Cokoliv není možné prodat, skončí nakonec v plamenech.“ Před nedávnem prý prodejci uspořádali pálení na poli nedaleko Mundky. Plasty, které nikdo nechtěl, strávily plameny a při hoření se do ovzduší uvolnily všechny dioxiny a další jedy, které v plastech jsou.

Další britský odpad se přes Hongkong dostává do čínské provincie Guang Dong, kde se z malých vesnic stávají centra místního průmyslu zaměřeného na zpracování recyklovaného papíru a plastů. Z původního sídla ve městě Nanhai se museli zpracovatelé vystěhovat kvůli zničenému životnímu prostředí. Velké obchodní řetězce posílají do Číny své odpady, zásilky však bývají málokdy v pořádku. „Je to všechno strašně špinavé a smíchané dohromady,“ říká devatenáctiletý dělník Zhang Wulong. Podle pracovníků dalších recyklačních firem je všechen odpad, který nelze využít, pohřben na místních skládkách.

Podle článku Jona Ungoed-Thomase, Simona Parryho a Damandeepa Singha v deníku The Times Online 17.06. 2007.