Výzva před schůzkou G8: kontrolujte vývozy zbraní

23. 6. 2005 -, Econnect / Amnesty International

Nevládní organizace upozorňují na to, že mezinárodnímu obchodu se zbraněmi chybí účinná kontrola: nezodpovědné dodávky výzbroje podporují ozbrojené násilí, přispívají k porušování lidských práv i mezinárodního humanitárního práva a podrývají rozvoj cílových zemí. "Nekontrolované šíření konvenčních zbraní, zejména malých ručních zbraní, si na společnostech v mnoha částech světa vybírá krutou daň. Cena ztracených životů, ztracených živobytí i příležitostí uniknout chudobě je nevyčíslitelná. Dodávky zbraní do celého světa měly v roce 2003 cenu 28,7 miliardy amerických dolarů – což je ve srovnání s lidskými, bezpečnostními a rozvojovými náklady těchto obchodů suma více než směšná," uvádí Amnesty International.

V rozporu se svou odpovědností a zákonnými závazky pokračují země G8, tedy Kanada, Francie, Německo, Itálie, Japonsko, Ruská federace, Velká Británie a Spojené státy americké, v dodávkách zbraní a munice problematickým uživatelům. Tyto státy jsou přitom zodpovědné za více než 80% veškerých vývozů zbraní, všech osm zemí vyváží velká množství těžkých konvenčních zbraní nebo ručních zbraní. Proto má G8 zvláštní zodpovědnost za vytvoření účinného globálního systému kontroly dodávek zbraní, upozorňují nevládní organizace.

Včera zveřejněná studie však dokládá, že státy G8 této své zodpovědnosti dosud zdaleka nedostály: například Francie vyváží zbraně do Súdánu a Barmy, na které je uvaleno embargo Evropské unie, německé zbraňové komponenty jsou používány v zemích s represivním režimem, jako je Barma, italské zákony pak umožňují export zbraní do Kolumbie, Číny a dalších nestabilních zemí. Rusko dodává zbraně do Etiopie, která dosud nevyřešila své hraniční spory s Eritreou, a také do Alžírska a Ugandy. Znepokojení vyvolávají také náklady na zbrojení: částka vydaná Jihoafrickou republikou za výzbroj pro válečné námořnictvo ve Velké Británii a několika dalších zemích by zaplatila léčení všech pěti miliónů Jihoafričanů nemocných AIDS po dobu dvou let. "Největší světový exportér zbraní, Spojené státy, svou vojenskou pomocí poskytovanou Nepálu, Kolumbii, Srí Lance a mnoha dalším zemím přispívají k rostoucímu porušování lidských práv v celoplanetárním měřítku," upozorňují organizace.

Ale nejen státy G8 jsou zodpovědné za zneužívání zbraní. "Také Česká republika se významně podílí na celosvětovém obchodu s utrpením. V roce 2005 již české zbraně zamířily do Angoly, Afghánistánu, Čínské lidové republiky, Keni, Saúdské Arábie nebo Vietnamu. Mezi adresáty dodávek však byly také nestabilní Srí Lanka nebo Kyrgyzstán," upozorňuje česká pobočka Amnesty International.

Obránci lidských práv varují před tím, že nekontrolované šíření lehkých a ručních zbraní ve světě se stává jedním z nejnaléhavějších problémů v dnešním světě. "Zatímco pro zbraně jaderné, biologické a chemické existují mezinárodní smlouvy regulující (popřípadě zakazující) jejich držení, pro zbraně lehké a ruční, které jsou někdy označovány jako skutečné zbraně hromadného ničení, žádná univerzální smlouva neexistuje," uvádí Amnesty International. Od poloviny devadesátých letech 20. století se skupina laureátů Nobelovy ceny pod vedením bývalého kostarického presidenta Oskara Ariase podílela na vypracování Kodexu pro mezinárodní obchod se zbraněmi. Protože takový kodex byl politicky i ekonomicky nepřijatelný (zakazoval veškerý vývoz zbraní do států, které podle kriterií Kodexu hrubě porušují lidská práva a základní závazky humanitárního práva). Ariasův tým vytvořil politicky realističtější návrh mezinárodní Úmluvy o obchodu se zbraněmi - Arms Trade Treaty. Na podporu této úmluvy a obecně kontroly obchodu se zbraněmi se světové nevládní organizace spojily v kampani "Control Arms".