Násilí na těle i duši
14. 3. 2003 -, Literární noviny
Na konci roku 2002 uskutečnilo slovenské Centrum pro reprodukční práva ve spolupráci s Poradnou pro občanská a lidská práva v Košicích a Inou Zoon, odbornou konzultantkou pro práva menšin, misi zaměřenou na výzkum a shromažďování fakt o lidských právech. Součástí této mise byly rozhovory s více než 230 ženami v téměř čtyřiceti romských osadách na celém východním Slovensku, kde je největší koncentrace Romů. K tématům rozhovorů patřily okolnosti, za nichž je vykonávána sterilizace, zacházení ze strany zdravotníků v porodnicích a jiných zařízeních pro matky a těhotné ženy a přístup k informacím o zdravotní péči týkající se reprodukce. Stejným otázkám se skupina věnovala i v rozhovorech s řediteli slovenských nemocnic, lékaři, zdravotními sestrami, pacienty, vládními úředníky, aktivisty a neziskovými organizacemi. Průzkum podle jeho autorů odkryl rozsáhlé porušování lidských práv, konkrétně reprodukčních práv romských žen na východním Slovensku. Tým v knižně vydané zprávě, nazvané Telo i duša, z níž tento materiál čerpá, konstatoval vynucené a násilné sterilizace, dezinformace v záležitostech reprodukčního zdraví, rasově diskriminační přístup ke službám zdravotní péče a léčbě, fyzické a verbální útoky ze strany poskytovatelů zdravotní péče a odepírání přístupu ke zdravotní dokumentaci.
Diskriminace Romů má historický základ a je stará několik století. Za nacistického režimu v minulém století byla perzekuce vůči Romům uplatňována mj. i formou násilné sterilizace. Tyto praktiky pokračovaly podle zjištění týmu v Československu v období komunismu. Romské ženy byly cílovou skupinou pro sterilizace v důsledku zákonů a programů, které poskytovaly finanční motivaci a ospravedlňovaly dezinformace a nátlak. Slovenská vláda tvrdí, že po roce 1989 byly tyto programy definitivně odstraněny. Tým, který výzkum provedl, však tvrdí, že vážné porušování lidských práv pokračuje navzdory oficiálním změnám v problematické legislativě. Říká, že diskriminace romských žen zůstává ve slovenské společnosti hluboce a znepokojivě zakořeněná. Vládní úředníci a poskytovatelé zdravotní péče údajně otevřeně přehlížejí postoje a praktiky narušující tělesnou integritu, právo na zdravotní péči a lidskou důstojnost Romek. Ty jsou vystaveny vícerým formám diskriminace najednou, protože současně snášejí břemeno předpojatosti vůči své etnicitě i vůči svému pohlaví.
Co zjistil výzkum
Podle autorů zprávy ignorovali poskytovatelé zdravotní péče potřebu informovaného souhlasu se sterilizací, neposkytovali romským pacientkám přesné a vyčerpávající informace o jejich reprodukčním zdraví. Výzkumníci uskutečnili hloubkové rozhovory s více než 140 ženami, které byly vynuceně či násilně sterilizovány nebo mají v tomto ohledu důvodné podezření, přičemž podstatná většina z nich (110) byla sterilizována již po pádu komunismu. Aby daly souhlas k sterilizaci, vykonávané v průběhu porodu císařským řezem, dostávaly Romky údajně od lékařů a zdravotních sester zavádějící nebo zastrašující informace. V jiných případech nedostaly žádné informace týkající se sterilizace a ani nebyly před operací informovány, že budou sterilizovány. „Souhlas“ dostal zdravotnický personál buď následně, nebo ženy jednoduše o zákroku jen informoval, či jim to dokonce ani neoznámil. Dvaadvacetiletá Olga byla při porodu svého druhého dítěte v Nové nemocnici v Prešově podrobena císařskému řezu. Když čekala na operačním stole, přistoupila k ní zdravotní sestra s papírem v ruce. Řekla jí: „Jestliže znovu otěhotníš, umřeš. Můžeš dokonce umřít rovnou dnes. Takže toto musíš podepsat.“ Olga se ulekla a podepsala. Nerozuměla tomu, co podepisovala, a ani dnes nerozumí tomu, co to znamená, být sterilizovaná. Ví jen, že by chtěla mít víc dětí, a nemůže. Její lékař ani zdravotní sestra jí nepodali vysvětlení o jejím zdravotním stavu, o tom, co jí plánují udělat, nebo jaké možnosti má k dispozici. Věděla jen, že zemře, když nepodepíše papír, který jí podstrčili. „Řekli, že to mám podepsat, protože jinak umřu – tak co jsem měla dělat? Bílé ženy mají víc práv než romské ženy. Toto by bílé ženě neudělali.“Výzkum konstatoval diskriminační úroveň zdravotní péče. Ta je podle zjištění autorů zprávy systematickou a do očí bijící rasovou diskriminací, často spojenou se segregací. Romky jsou od bílých žen oddělené a jsou umisťovány do jiných nemocničních pokojů. Často se jim brání v tom, aby používaly stejné koupelny, toalety a stravovací zařízení jako bílé ženy. Jejich žádosti o přeložení do integrovaných pokojů jsou ignorovány. Romky se v této souvislosti setkávají s urážkami od lékařů a sester. Horší kvalitu má i léčba, někdy jim byla i zcela odmítnuta. Někteří lékaři mají pro Romky vymezené ordinační hodiny, jindy je nechají čekat na nutné ošetření, dokud nevyšetří všechny bílé ženy.
Rasová nenávist vede i k fyzickým a verbálním útokům. Romky, které byly pacientkami zdravotnických zařízení na východním Slovensku, vypovídaly o ničivých střetech s lékaři i sestrami, kteří je bili, napadali, ponižovali a péči o ně zanedbávali. Ředitelé nemocnic, lékaři a sestry otevřeně vyjadřovali rasistické názory. Své romské pacienty považují za mravně pochybné, neschopné zabezpečit své děti a nezasluhující si zdravotní péči. Mnozí zdravotníci si stěžují na počet dětí romských žen a vidí v míře jejich porodnosti přímou hrozbu pro Slovensko.
„Sestry nás oslovují jako, Cigánky“, vypověděla Romka z domu Nad jazerom v Golianově ulici v Košicích. „Říkají nám, že jsme špinavé a příliš mladé na to, abychom měly sex. Mladým děvčatům říkají, mladé kurvy’... Když nás uvidí těhotné, říkají: „Zase jste tu! Kolik dětí chcete mít? Už vás máme plné zuby!“
Romské pacientky nemohou nahlížet do vlastní zdravotnické dokumentace, třebaže jim to zákon dovoluje. V praxi neuspěli s tímto požadavkem ani jejich zplnomocnění a právně kvalifikovaní zástupci.
Přestože se o těchto problémech ví a kompetentní místa se stále častěji setkávají s důkazy o porušování lidských práv, není podle autorů zprávy ze strany úřadů snaha o nápravu. Přestože bylo učiněno ve prospěch romských žen ve věci jejich sterilizace několik podání, nebyl nikdo z kompetentních zdravotnických pracovníků volán k odpovědnosti, natož sankcionován. Slovenská vláda a ředitelé nemocnic místo toho odmítají důkazy diskriminačního chování jako bezvýznamné nebo nepravdivé, jiné diskriminační praktiky pokládají za nutné z medicínských, také však společenských důvodů.
Slovenská vláda zprávu odmítá
Autoři zprávy o výsledcích výzkumu adresovali kompetentním slovenským orgánům – vládě (jmenovitě i konkrétním ministerstvům), parlamentu, ale i nadnárodním institucím soubor doporučení, jejichž přijetím a uplatněním by se mělo dosáhnout zlepšení stavu v dané oblasti. Slovenské ministerstvo zdravotnictví uspořádalo po zveřejnění výsledků terénního průzkumu ve zdravotnických zařízeních kontrolu, s jejímž průběhem a výsledky projevil tým podílející se na tomto průzkumu značnou nespokojenost. V dopise adresovaném ministru MUDr. Rudolfu Zajacovi vyjádřili pohoršení a nesouhlas s formou prezentace výsledků kontroly v tisku. Odborníkovi ministerstva MUDr. Karolu Holomáňovi, který kontrolu prováděl, vytkli, že nepochopil podstatu problematiky, a také to, že kontrola byla vedena neadekvátním způsobem. Projevili obavy, že jde o snahu zakrýt existující problémy, neodstranit nezákonné praktiky, a vlastně tedy podporovat lékaře v jejich pokračování.
Dopis, který za Poradnu pro občanská a lidská práva podepsala spoluautorka zprávy Barbara Bukovská, Holomáňovi vytýká jednak nepravdivá či velmi nepřesná tvrzení, hlavně však to, že kontrola se nesoustředila na podstatu věci, tedy porušování lidských práv, a zejména na to, zda dokládaný souhlas se sterilizací byl výsledkem informovaného souhlasu. Nestačí, píše Bukovská, nahlédnout do zdravotní dokumentace, ale je třeba i promluvit s postiženými. Bukovská se v dopise dále podivuje nad tím, že zatímco výzkumný tým pracoval na sběru údajů několik měsíců, jediný odborník ministerstva konstatuje po týdnu, že zpráva je nepravdivá.
Přes upřímnou snahu některých občanských aktivistů, možná i hlouběji uvažujících úředníků a politiků, není Slovensko zřejmě schopno problém své romské menšiny zvládnout vlastními silami. Rasistické projevy zdravotnického personálu nemocnic, popsané ve zprávě Telo i duša, jsou tak symptomy nenávisti, jež vykvasila z tohto podhoubí.
Upírání práva na reprodukci romským ženám je zřetelnou, nicméně pouhou výsečí problému porušování lidských práv. Zpráva, kterou připravil výzkumný tým, proto také na tyto souvislosti poukazuje. Doporučení v ní obsažená však bohužel na straně oficiálních slovenských orgánů narážejí většinou na zeď nevraživého nezájmu či takových opatření, jež se v praxi stávají až příliš často formálními a neúčinnými. Ke škodě země a všech jejích obyvatel.
Milan Daniel
- redakčně kráceno-
Zprávu Telo i duša: Násilné sterilizácie a ďalšie útoky na reprodukčnú slobodu Rómov na Slovensku je možné ve slovenštině stáhnout ze stránek www.tolerancia.sk jako dokumenty PDF:
Unavuje
vás tvorba www stránek v HTML? 
vytisknout