Respect Plus nabízí africké blues Majida Bekkase

22. 2. 2005 -, Respect Music/Econnect

Amerika není jediným místem, kde potomci černošských otroků vymýšlejí skvělou hudbu. "Trance music" marockých černochů doprovází magické rituály a její historie trvá přes 400 let. V rámci cyklu koncertů Respect Plus se s ní budeme moci sobotu 26. února seznámit v pražském Paláci Akropolis. Vystoupí zde totiž africký bluesman Majid Bekkas, kterého provází pověst jednoho z nejvýznamnějších představitelů současné africké world music.

Když v roce 1591 dobyla marocká armáda město Timbuktu na řece Niger, otevřela tím cestu k otrokářskému obchodu. Karavany převážely až do počátku 20. století černé otroky z Mali na trh do Marrakeše. Jejich potomkům se v Maroku říká Gnawa či Gnaouaa jejich osudy i hudba mají mnoho společného s kulturou severoamerických černochů. "Zavázali nás do pytlů, naložili na velbloudy, prodávali nás na vlněném trhu, kéž jim Bůh odpustí," zpívají dodnes na svých rituálech.

Ostatní Marokánci na Gnawy dodnes pohlížejí se směsí nadřazenosti a fascinace. Hudba z Mali a Guineje, kterou s sebou Gnawové do Maroka přivezli, je plná záhad a kouzel. Teskně naříkavý zpěv, hřmotný rytmus masivních kovových kastanět a především baskytaře podobný zvuk guimbri jsou základem celonočních rituálů lila, jejichž zlatým hřebem, který nastává pozdě nad ránem, je vymítání duchů.

Majid Bekkas vyrůstal na atlantickém pobřeží Maroka a jeho prvním nástrojem byla loutna guimbri, na kterou se učil u hudebního mistra bratrstva Gnawa. K tomu, aby se hledal vlastní cestu, ho inspirovala skupina Nass El Ghiwane, která vytváří od 70. let fascinující syntézu marockých stylů. Bekkas spolupracoval s jazzmany z Evropy i Ameriky a před čtyřmi lety se prosadil jako samostatný umělec.

Duch Afriky je společně s blues přítomen v pozadí hudby Majida Bekkase. Hudební styl společenství Gnawa Bekkas upřednostňuje a tvrdí, že je součástí Afriky, která je matkou blues a bezpočtu dalších hudebních výhonků jako je třeba funk. Tím, že otvírá dveře všem vlivům (včetně prvků současné západní hudby), získává jeho hudba globální rozměr. Mezi tyto vlivy patří jazz průkopníků jako byli Peter Brötzmann, Archie Shepp, Sophia Domancich, Louis Sclavis či Ramon Lopez, Paul Rogers a Paul Dunmall a také hráči world music jako ”Diwan” (Camel Zekri) and “Ya Salam” (Sara Alexander).

Bekkasova píseň Daymallah zastupuje Maroko na proslulé a oceněné kompilaci africké hudby Desert Blues 2. Majid Bekkas také hrál na různých mezinárodních festivalech jako jsou Gaume Jazz Festival, Huyart Festival, Grenoble Jazz Festival, Festival de Essaouira a další.

Jeho alba African Gnaoua Blues (Igloo, 2001) a Mogador (Igloo, 2004) evokují amerického bluesmana John Lee Hookera stejně jako Afričana Ali Farka Tourého. Bekkasova hudba je konkrétním příkladem obtížně definovatelného "afrického blues", dokladem spřízněnosti mezi černošskou hudbou z obou břehů Atlantiku. Když Afričan slyší černošskou hudbu z Ameriky, přijde mu podezřele povědomá. Dokáže zahrát totéž, ale jinak. Dojde k transkulturnímu zkratu, tiché tóny srší jak elektrický výboj.

Podobně jako klasické americké blues, i Bekkasovy písně mají sílu osobní výpovědi. Bekas střídá kytaru s tradiční loutnou guimbri. Komorní, muzikantsky vybroušený doprovod vytváří flétna a perkuse. Pokud hledáte afrického Taj Mahala, seznamte se s Majidem Bekkasem.

Vystoupení Majida Bekkase se uskuteční v rámci přehlídky etnické hudby a world music Respect Plus v sobotu 26. února od 19.30 v Paláci Akropolis. Tento festival založil před sedmi lety Borek Holeček z agentury Rachot ve spolupráci s týdeníkem Respekt jako odpověď na vlnu rasově motivovaného násilí v České republice.