České zákony a problémy matek v zaměstnání

12. 7. 2005 - Tereza Zavadilová, BBC

Sociologové soudí, že jedním z důvodů, proč ženy odkládají dobu, kdy se stanou matkami, nebo k tomu vůbec nemají chuť, jsou podmínky, s nimiž by se pak musely potýkat na zdejším trhu práce. Mnozí demografové a ekonomové považují nízkou porodnost za velký problém do budoucna.

Populace čím dál více stárne a za pár desetiletí bude pro pracující generace obtížné financovat penzijní a zdravotní systémy, ze kterých starší občané významně čerpají.

Ministerstvo práce a sociálních věcí proto zpracovalo Národní zprávu o rodině. Souborem opatření chce přispět ke zvýšení porodnosti v Česku. Nyní na jednu ženu připadá 1,23 dítěte. Sociologové by za ideální považovali v průměru dvě děti.

Alena Králíková z Gender Studies vysvětluje, proč ženy mateřství odkládají: "Souvisí to hodně s touhou po kariéře. Ženy dřív dostudovaly a okamžitě šly na mateřskou, ale zároveň se nabízela – tím, že fungovala dobře infrastruktura školek a jeslí – možnost se průběžně vracet."

"Dnes chtějí za prvé budovat kariéru, když dostudují. Druhá věc je ta, že když by chtěly děti mít relativně brzy, už se jim nenabízí ta možnost školek a jeslí, tudíž jsou do nějakých tří let věku dítěte odkázány na to, že s ním musí být." I Národní zpráva o rodině připouští, že mateřství omezuje šance žen na trhu práce.

Čeští zaměstnavatelé totiž ženám příliš neumožňují sladit rodinný a profesní život. Například na částečný úvazek je v Česku zaměstnáno osm procent žen, v Evropské unii je to v průměru čtvrtina. Bezdětné Češky jsou zaměstnané z 86 procent, což je nejvíce v Evropě. Nicméně matek s dětmi do 12 let pracuje jen 54 procent - a to je z Evropy skoro nejméně.

Šéf Svazu průmyslu Jaroslav Míl míní, že atraktivitu mladých žen pro zaměstnavatele snižuje nepružný zákoník práce: "Zaměstnavatelé jsou v situaci, kdy je pro ně nesmírně složité někoho přijmout do pracovního poměru, a v případě, že se nedaří, tak s ním dojít k nějaké dohodě a toho zaměstnance uvolnit."

"Bohužel na to doplácí především matky s malými dětmi, které jsou často s dětmi doma. Nepružný stav vede i k tomu, že je menší zájem o částečné využití těchto zaměstnanců na čtyři až šest hodin denně. Jsem přesvědčen, že by zájem ze strany zaměstnavatelů byl."

Zaměstnavatelé upozorňují, že kromě ztížené možnosti poskytovat práci na dobu určitou či zkrácené úvazky jim vadí také fakt, že ze zákona musejí držet zaměstnankyni místo po celou dobu rodičovské dovolené, tedy až čtyři roky.

Jaroslav Míl je přesvědčen, že tato doba by měla být kratší. "Když se matka nevrátí do 12 měsíců, tak většinou zůstává na mateřské po celé období, které zákon umožňuje, to znamená tři až čtyři roky."

"Žádný zaměstnavatel není schopen místo efektivně tak dlouhou dobu držet. To znamená, že dělá všechno pro to, aby to po různu obešel, udělal trošičku jinak. Je to věc, která zaměstnavatelům komplikuje život – a přitom to není účel toho zákona."

Alena Králíková z Gender Studies ale upozorňuje, že zdaleka ne všechny ženy chtějí jít brzy po narození dítěte do práce - některé by naopak byly rády s dětmi co nejdéle doma.

Vhodným řešením by prý byl kompromis, aby si žena mohla délku dovolené a výši příspěvků, které bude dostávat, vybrat podle svých preferencí - jak je to obvyklé například v některých skandinávských státech.

"V některých státech funguje to, že máte nějaký příspěvek daný a záleží na vás, jak si ho vyberete. Jestli si ho vyberete za půl roku, máte po tu dobu hodně peněz, nebo si ho vybíráte tři roky a máte míň peněz po tři roky," říká Králíková.

"Je prostě předem daná suma na to, když je matka nebo otec na rodičovské dovolené. A to, jestli ji vyčerpají za rok, za tři nebo za pět, to už je čistě na nich. Je to jistě motivující. Netvrdím, že by žena měla jít za půl roku po porodu do práce, ale na druhou stranu by tu šanci mít měla."

Zdeněk Pavlík z katedry demografie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy soudí, že nižší porodnost je nyní prostě realita současné Evropy a společnost by se na ni měla připravit.Propopulační opatření se podle tohoto demografa často míjejí účinkem - motivací, které vedou k rozhodnutí mít děti, je totiž tolik, že je žádná politika nedokáže postihnout."Společnost musí udělat taková opatření, aby se na to připravila. Rozhodně si myslím, že to je důležitější, než se snažit ovlivnit tuto situaci nějakou populační politikou. Ta myslím měla málokde dlouhodobější úspěch," říká Zdeněk Pavlík z katedry demografie Přírodovědecké fakulty.

DISKUSE - KOMENTÁŘE:

13. 7. 2005

Stárnutí populace jako důsledek průběžného systému financování důchodového "pojištění"Matěj