Ornitologové budou o víkendu sčítat vodní ptáky

10. 1. 2006 -, Česká společnost ornitologická/Econnect

"Hlavním cílem Mezinárodního sčítání vodních ptáků je monitoring početnosti vodních ptáků a jejich změn. Takto získané údaje jsou následně využity pro odhad velikosti populací, identifikaci druhů a populací s výraznými změnami početnosti. Tyto údaje pak slouží k vytipování mezinárodně významných lokalit vodního ptactva a navržení opatření směřující k zlepšení jejich ochrany. V neposlední řadě je cílem tohoto programu šíření obecného povědomí o významu vodních ptáků a jimi obývaných biotopů na lokální, národní i mezinárodní úrovni," uvedli koordinátoři Mezinárodního sčítání vodních ptáků v ČR Zuzana Musilová a Petr Musil.

Česká republika se do sčítání zapojuje již od počátku akce, tedy od ledna 1967. Každoročně probíhalo sčítání na 50 – 176 lokalitách. Od roku 2004 se ornitologové zaměřili na co možná nejúplnější pokrytí území České republiky. Cílem tedy bylo sečtení vodních ptáků na co největším počtu vodních nádrží a toků po celé republice. Od ledna 2004 se do tohoto programu v České republice zapojuje více než 300 dobrovolných sčitatelů z řad profesionálních i amatérských ornitologů, především členové České společnosti ornitologické.

V dosavadní historii tohoto sčítání bylo na území České republiky zaznamenáno celkově 80 druhů vodních ptáků. Při posledním celostátním sčítání v lednu 2005 bylo na 565 lokalitách zjištěno celkem 176 223 exemplářů 51 druhů ptáků. Nejpočetnějším druhem byla kachna divoká (Anas platyrhynchos), jež řádově přesahovala početnost ostatních nejpočetnějších druhů, dále následovala husa běločelá (Anser albifrons), kormorán velký (Phalacrocorax carbo), lyska černá (Fulica atra), racek chechtavý (Larus ridibundus), husa polní (Anser fabalis) a racek bouřní (Larus canus).

Ze vzácných a ohrožených druhů vodních ptáků byli v lednu zjištěni mimo jiné potáplice severní (Gavia arctica), berneška bělolící (Branta leucopsis), berneška rudokrká (Branta ruficollis), berneška velká (Branta canadensis), ostralka štíhlá (Anas acuta), polák malý (Aythya nyroca), polák kaholka (Aythya marila), hoholka lední (Clangula hyemalis) a turpan hnědý (Mellanitta fusca).

Od roku 1971 byl v České republice zaznamenán výrazný nárůst početnosti kormorána velkého, kachny divoké, poláka chocholačky, poláka velkého, morčáka velkého. Jedním z významných faktorů ovlivňujících tento nárůst může být i oteplování klimatu a zejména oteplování tekoucích vod. Naopak např. u drobné kachny čírky obecné se počty zimujících ptáků snižují.

Z těchto změn upoutal pozornost nejen ornitologů, ale i širší veřejnosti a zvláště pak rybářů, výrazný nárůst početnosti zimujících kormoránů velkých, jichž bylo v lednu 2005 zjištěno rekordních 9213 exemplářů. Kormoráni velcí k nám na zimu přilétají ze severní a severovýchodní Evropy a živí se výhradně rybami, kterých dokáží spotřebovat až 0,5 kg denně. Právě získání co nejpřesnějších údajů o početnosti takovýchto druhů ptáků je velice důležité i například pro odhad škod, které mohou působit.

Zajímavé poznatky přináší i srovnání zimních sezón lišících se meteorologickými podmínkami. V teplejších zimách jsou u nás zaznamenávány vyšší počty např. kormoránů, volavek, hus a racků. V chladnějších zimách jsou naopak zaznamenávány labutí a některých severských druhů kachen, které jinak zimují na pobřeží Baltského moře.

Sledování početnosti vodních ptáků a zejména evidence jejich shromaždišť mají svůj význam i v současné době, kdy jsou vodní ptáci zmiňováni jako hlavní přenášeči tzv. „ptačí chřipky“, ačkoli pro toto tvrzení neexistují hodnověrné argumenty.