Kde domov jejich?

14. 2. 2006 - Peter Gabaľ, Radio Praha

Vlastně nejen mohly, ale také měly. Tato zima přinesla v Česku smrt podchlazením nejméně deseti, zřejmě však ještě více lidem bez přístřeší. A přímo varovně zněla smutná bilance sousedního Slovenska. V o polovinu menší zemi, s níž se pojí pověst silnějších rodinných pout, už začátkem zimy takovým způsobem přišlo o život nejméně 17 bezdomovců.

Jak klesaly teploty, v Praze lidé bez domova zaplnili azylové domy a noclehárny do posledního místečka a nepomáhal ani noční provoz denních středisek, nevybavených lůžky. Na Letné je ale od 24. ledna do 14. února čekalo vyhřívané místo, čaj a polévka. Co říkají oni sami, jsme se na místě nedozvěděli, protože provozovatelé střediska ve snaze chránit soukromí a osobní práva ubytovaných neviděli rádi novináře přímo ve stanech. Místo nich promluvil jeden z lidí, kteří se o provoz tábora starali, Ladislav Varga z občanského sdružení Naděje: "Tohle je poprvé, kdy vlastně město se nějakým způsobem přihlásilo k této nepopulární skupině obyvatel a nabídlo jim pomocnou ruku. A já to s povděkem kvituji."

A jak se vůbec bezdomovci dozvídali o možnosti přespat na Letné? "Jeden nebo dva dny předtím, než ten chod tady započal, tak jsme ve svých denních centrech informovali - my, kolegové z Armády spásy, z České katolické charity a tak dále - že bude tohle krizové středisko k dispozici. Protože u nás krizově nocuje kolem 130 lidí tak stačilo tu informaci takovým způsobem zveřejnit a přišlo první den asi 65 lidí a potom už každý další den jsme měli obsazeno." Obsazeno - to znamená 220 i 250 lidí za noc, byť lůžek bylo o něco méně a tak se zde o ně museli dělit.

Přitom všechny možnosti, které se v Praze nabízejí, by mohly poskytnout dočasné přístřeší stěží třetině potřebných. Těch jsou jen v Praze asi čtyři tisíce, podle některých odhadů možná ještě o několik set více. Rámec těchto odhadů potvrzuje i vedoucí Infocentra sociální pomoci Kontakt Marie Šusterová: "Kontakt patří pod Městské centrum sociálních služeb a prevence, a tato organizace, myslím před rokem nebo před dvěma, dělala sčítání bezdomovců v Praze. Vyšlo nám, že je v Praze přibližně 3000 bezdomovců. Pravda je, že jejich počet je pravděpodobně vyšší, protože vždycky se sem na zimu stahují hodně bezdomovci i z jiných regionů. Ale může se počítat s těmi třemi až čtyřmi tisíci."

Naprosto jiné poměry panují v Brně, kde jsme oslovili sociální kurátorku z tamějšího magistrátu Silvii Zukalovou: "Neznáme přímé číslo, kolik máme bezdomovců. Zatím operujeme číslem, kolik máme klientů našeho oddělení, to znamená v péči sociálních kurátorů v Brně, to je zhruba 2800 osob. A na letošní jaro chystáme po zkušenostech v Praze, podle podobného modelu, sčítání bezdomovců, protože zatím máme jenom nějaké odhadované číslo - zhruba 600."

Proč ten nepoměr, když Praha rozhodně není osmkrát větší, než Brno? "Ono to bude dáno hlavně tím, že Praha jako velké město přitahuje osoby, které mají trvalé bydliště i mimo Prahu, kteří tam přicházejí s vidinou toho, že aspoň v té prvotní fázi seženou třeba zaměstnání nebo uchytí se tam mnohem lépe. Takže myslím, si, že je to dané hlavně velikostí města a pracovními příležitostmi a vůbec obecně příležitostmi, které nabízí to větší město."

Proti pražské, podle okolností někdy až téměř tisícovce míst, je v Brně ale také poměrně méně míst, nabízených bezdomovcům v magistrátních nebo v nestátních zařízeních: "Máme tři typy zařízení ve správě města Brna. Ten třístupňový model většinou je: noclehárna, ubytovna a byt se sociální intervencí. V těch magistrátních zařízeních, v těch je zhruba 135 míst a potom jsou tam ještě denní a noční centrum. Není to lůžkové, je to opravdu na přežití takové té největší zimy. Tam je asi 45 míst. A ty nestátní, to znamená Armáda spásy v Brně a charita, které mají také lůžka, tak tam se to pohybuje kolem 150 míst na Brno."

Vedoucí pražského Infocentra sociální pomoci Kontakt Marie Šusterová se domnívá, že narůstá počet lidí, ohrožených bezdomovectvím, byť podle ní si svou situaci lidé často komplikují sami: "Je tady spousta problémů, které nemůžeme vyřešit. Pramení to z toho, že lidé si nechávají řešení problémů na poslední chvíli a pak už jim nikdo nepomůže. To znamená - nemají peníze, přestanou platit nájem, a sem přicházejí ve chvíli, kdy přišli o byt. Hledají azyly, hledají levné ubytovny a to je dost beznadějné, protože azylů není zase tolik, aby uspokojili každého. Těchhle případů přibývá, což je smutné."

Včasnost zásahu, domnívá se Marie Šusterová, by právě mohla pomoci spoustu problémů vyřešit: "My se tady můžeme spojit s městskou částí, s bytovým odborem, máme právničku a bezplatnou právní poradnu, můžeme napsat dopis. Lidé se sem obracejí třeba když mají dluh, neplatili energie, služby. Napíšeme dopis, zkusíme sjednat splátkový kalendář. To je řešitelné a organizace anebo i městské části na to dneska docela dobře reagují. Ale musí se přijít včas." Jsme ale různí: někdo se stydí žádat o pomoc, než není v nouzi nejvyšší. Jiní zase věří, že vše se nějak vyřeší. A tak stále mezi námi budou lidé v nouzi... a stále bude někdo potřebovat naší pomocnou ruku.

DISKUSE - KOMENTÁŘE:

18. 2. 2006