Zbraně nebo lidská práva? – Uhlí nebo čokoláda?

5. 12. 2003 -, Econnect

Nečekanou mikulášskou nadílku dnes připravily ministrovi průmyslu a obchodu Milanu Urbanovi dvě desítky aktivistů, kteří jej se stohem petic a pytlem s uhlím navštívili už v dopoledních hodinách. Světec a tři pekelníci – andělé v delegaci chyběli – tak na ministerstvo doručili prvních 1255 podpisů lidí, kteří požadují dostatečnou kontrolu obchodu se zbraněmi. „Nic jiného než uhlí si ministr nezaslouží,“ podotkl jeden z čertů.

Ještě před tím, než zástupci Amnesty International a Nezávislého sociálně-ekologického hnutí podepsané archy petice Zbraně, nebo lidská práva? formálně odevzdali mluvčímu ministerstva, odehrála se před budovou scéna názorně popisující, jak by asi probíhalo vyjednávání mezi ministrem a svatým Mikulášem. Vše jako v komiksu i s typickými bublinami s textem: „Tak co ty zbraně, Milánku?“ – „Neřeknu, to je tajné.“ – „Ale já vím, kde ty zbraně skončily.“ – „Myslíš Srí Lanku, Kolumbii, Vietnam, Čínu, Gruzii nebo Indonésii?“

Petice, ke které se připojili mimo jiné Iva Bittová, Jan Keller, Petr Uhl, Marta Kubišová a Jan Burian, požaduje důsledné dodržování všech kritérií Kodexu Evropské unie o obchodu se zbraněmi – dokumentu, který Česká republika podepsala, jehož dodržování je však více než sporné. Kodex například nedovoluje vydat licenci na vývoz zbraní, pokud je zřejmé riziko, že by příjemce použil navrhovaný export agresivně vůči jiné zemi nebo k vymáhání teritoriálního nároku silou. „Přesto ministerstvo průmyslu a obchodu, které je schvalovacím orgánem licencí pro obchod se zbraněmi i pro jejich vývoz, povolilo celou sérii zbrojních vývozů, v jejichž důsledku se české zbraně za stovky milionů korun ocitly ve vojensky a politicky nestabilních zemích, jako je Srí Lanka, Zimbabwe, Jemen, Alžírsko, Kolumbie, Sýrie nebo Angola,“ tvrdí aktivisté.

„Ani po nástupu nového ministra průmyslu a obchodu Milana Urbana se situace nijak viditelně nezměnila. Od března 2003 byly z České republiky vyvezeny do zemí porušujících lidská práva, konkrétně na Srí Lanku, do Kolumbie, Vietnamu, Číny, Gruzie a Indonésie, prokazatelně zbraně za přibližně sto milionů korun,“ říká Jiří Koželouh z Amnesty International. „Války samozřejmě nejsou jen zdrojem nepředstavitelného utrpení – jsou také zdrojem peněz, neboť pro boj a vraždění je třeba zbraní. Mnoho obchodníků z vyspělých zemí to přirozeně ví, zbraně do nestabilních zemí dováží a tím přilévá olej do ohňů válečných konfliktů. Obchod se zbraněmi je regulován kontrolován, někdy lépe a někdy hůře. Pro Českou republiku se bohužel hodí druhý případ,“ podotýká.

Sběr podpisů pod petici proto bude pokračovat. Její autoři chtějí dosáhnout toho, aby byla všechna kritéria Kodexu EU o obchodu se zbraněmi začleněna do českého práva, a také zastavení vývozu zbraní z České republiky do konfliktních či nestabilních regionů a do zemí, kde by mohly být tyto zbraně použity k porušování lidských práv. Petice požaduje také posuzování možné zneužitelnosti zbraní proudících z ČR do zahraničí z pohledu ochrany lidských práv a mezinárodní bezpečnosti a také zvýšení transparentnosti celého licenčního řízení, ve kterém se rozhoduje o vývozech zbraní z ČR. Posledním z požadavků je pak vydávání každoroční podrobné zprávy o vývozech všech zbraní z ČR a její předložení k veřejné diskusi.

DISKUSE - KOMENTÁŘE:

	29. 12. 2004	militarista
	29. 12. 2004	militarista