Indie: Bhopálská tragédie a její oběti po dvaceti letech
1. 12. 2004 - Tomáš Tetiva, Amnesty International/Econnect/Greenpeace
Přestože v pátek uplyne 20 let od vůbec největší průmyslové tragédii, areál opuštěné továrny s toxickým odpadem v indickém Bhopálu stále ničí životy lidí v okolních komunitách. Tragický únik plynu v roce 1984 pozabíjel do dnešního dne na 20 tisíc lidí a stále má vážný dopad na zdraví tamějších obyvatel a jejich základní lidská práva. Zpráva Amnesty International (AI) nazvaná "Clouds of Injustice" ukazuje, jak se nadnárodní společnosti a vlády vyhýbají společenské zodpovědnosti, která by přitom měla být rámcem každého podnikání.„Ačkoliv uplynula doba života jedné generace, oběti tragédie stále čekají na odškodnění a adekvátní lékařskou péči,“ řekl Benedict Southworth, ředitel kampaní AI. „Společnost DOW Chemicals, která fúzovala s původním majitelem továrny společností Union Carbide (UC) v roce 2001, stále nezbavila areál továrny a její okolí toxických látek. To má za následek, že si místní obyvatelé ničí zdraví už jenom tím, že musí pít kontaminovanou vodu.“
Dopady znečištění tamější oblasti lze vidět na lidech, kteří se do Bhopálu přistěhovali později a neprožili tehdejší smrtící únik plynu. Shehesta Kureishi (35) se přistěhovala do Bhopálu po své svatbě před 12 lety. „Před dvěma a půl lety jsem přestala úplně menstruovat,“ řekla žena pracovníkům AI. Žena také trpí bolestmi v oblasti zad a třísel. Její syn Ateeb (17) si stěžuje na bolesti v kloubech. Oba dva pili kontaminovanou vodu.
Dokonce ani dnes neexistuje řádná lékařská analýza týkající se účinku úniku plynu a znečištění, což znamená, že jejich plné účinky nejsou známy. Podle AI musí vláda zabránit dalšímu poškozování lidského zdraví tím, že zajistí, aby DOW zlikvidoval znečištění v areálu továrny a okolí a plně odškodnil oběti tragédie. Stejně tak by měl zjistit celkové dopady na zdraví lidí a životní prostředí.
Ačkoliv je to neuvěřitelné, nikdo dosud nebyl učiněn zodpovědným za únik toxického plynu a důsledky této tragédie – dosud zemřel více než 20 tisíc lidí a nejméně 100 tisíc lidí má trvale poškozeno zdraví. Nadnárodní společnosti DOW a UC popírají svoji právní zodpovědnost. Union Carbide navíc odmítá čelit své zodpovědnosti před indickým soudem.
UC se již dříve pokusil přesunout zodpovědnost na svojí indickou pobočku Union Carbide India Ltd (UCIL) tvrzením, že neměl nad ní žádnou kontrolu. Ve skutečnosti UC vlastnil 50.9% UCIL a měl velkou kontrolu nad jejími aktivitami. Jinými slovy se dá říci, že UC byl v takové pozici vůči UCIL, aby mohl zabránit tragickému neštěstí.
„Union Carbide byla přímo zodpovědná za celou řadu selhání, která vedla k tragickému úniku plynu. Bhopálská tragédie ukazuje, jak se některé společnosti mohou velmi snadno vyhnout svojí společenské zodpovědnosti,“ prohlásil Southworth. „Potřebujeme proto globální standardy lidských práv, které by se měly stát neodmyslitelnou součástí každého podnikání. Normy OSN pro podnikání jsou důležitým krokem vpřed, avšak je nutné, aby společnosti jednaly skutečně zodpovědně a tak se předešlo dalším podobným tragédiím. Stejně tak je nutné, aby existovaly vymahatelné standardy na odškodnění obětí průmyslových tragédií.“
Požadavek širší zodpovědnosti průmyslových podniků adresovala už dříve mezinárodní ekologická organizace Greenpeace jednotlivým národním vládám. Studie nazvaná "Corporate Crimes" shrnuje několik desítek nejkřiklavějších globálních případů nezodpovědného chování firem vůči životnímu prostředí a zdraví lidí. Na základě těchto skutečností vznesla organizace Greenpeace požadavek nazvaný Bhopálské principy. Jeho poselství je jednoznačné: vlády musí přijmout opatření, která budou závazná pro celý soukromý sektor.
"Národní vlády jsou zodpovědné za zdravý rozvoj celé společnosti, a proto nemohou stále větší část své zodpovědnosti přenechávat soukromému sektoru. Naneštěstí jednotlivé vlády stále častěji spoléhají na dobrovolné dohody s průmyslovými podniky místo, aby rozvíjely mezinárodní nástroje, které by zabránily nadnárodním společnostem proklouznout mezerami v legislativě," uvedl MUDr. Miroslav Šuta, toxický expert Greenpeace.
Dopady úniku plynu a nedostatečné lékařské péče pociťují ti, kteří tragédii přežili, každým dnem. Mnoho z nich není schopno si vydělávat na živobytí, založit rodinu či vůbec získat odpovídající lékařskou péči. Parvati Bai (70) je nemocná a příliš slabá na to, aby mohla pracovat. Její manžel zemřel několik měsíců po tragédii. Její jediný zdroj příjmů je 150 rupií (3,30 USD), které dostává každý měsíc jako důchod. „To ani nestačí, abych si mohla koupit jídlo,“ říká. „Jednoho dne zemřu a moje tělo odvezou pryč. Takhle to skončí.“
V předvečer 20. výročí této katastrofy uspořádá česká pobočka mezinárodní ekologické organizace Greenpeace, která společně s AI a dalšími nevládními organizacemi vede kampaň za spravedlnost v Bhopálu, vzpomínku na více než dvacet tisíc lidí, kteří v důsledku úniku toxických látek zemřeli.
V rámci vzpomínkového večera bude promítnut filmu "No more Bhopal” (Už žádný Bhópál) o této tragédii a zpřístupněna malá výstava fotografii předního světového fotografa Raghu Raie. Projekce filmu spojená s besedou se uskuteční ve čtvrtek 2. prosince v experimentálním prostoru ROXY-NoD, Dlouhá 33, Praha 1, od 17 hodin.
Besedy se zúčastní novinář a fotograf Václav Vašků, které osobně Bhópál navštívil, a odborný konzultant Greenpeace pro oblast toxických látek MUDr. Miroslav Šuta. Po besedě bude následovat vzpomínkový pochod se svíčkami k soše sv. Václava na Václavském náměstí, kde si od 19 hodin proběhne tichá vzpomínka na oběti Bhópálu.