CVVM: Více jak polovina dotázaných je s životním prostředím spokojena

15. 6. 2007 - Martin Mach, Ekolist

Spokojenost se životním prostředím v místě bydliště je od roku 2002 stále zhruba stejná. Spokojenost se životním prostředím v ČR se od roku 2002 proměňovala. V červnu 2002 byla nadpoloviční většina (53 %) nespokojena a spokojeno byla jen 40 % respondentů, v roce 2003 byli lidé téměř stejným dílem spokojeni i nespokojeni (spokojeno 46 %, nespokojeno 47), v roce 2004 již převažovala spokojenost (52 %) nad nespokojeností (44 %), podobně v roce 2005 (51 % ku 44 %) a v roce 2006 (49 % ku 47 %). Letos se počet spokojených zvýšil na 57 % a počet nespokojených snížil na 39 %.

V hodnocení konkrétních oblastí životního prostředí převládá největší spokojenost s dostupností volné přírody (spokojeno 85 %, nespojeno 15 %), s kvalitou pitné vody (spokojeno 75 %, nespokojeno 22 %), následuje spokojenost s čistotou okolní přírody (spokojeno 72 %, nespokojeno 28 %), čistotou ovzduší (spokojeno 63 %, nespokojeno 36 %, s úrovní hluku (spokojeno 59 %, nespokojeno 40 %) a s čistotou povrchových vod (spokojeno 53 %, nespokojeno 37 %).

Podrobnější analýza CVVM ukázala, že hodnocení stavu životního prostředí se diferencuje jak podle velikosti místa bydliště, kde je spokojenost vyšší v obcích a menších městech, u větších sídel pak spokojenost klesá a roste podíl nespokojených, tak i regionálně - nižší je spokojenost v Praze, v Moravskoslezském kraji a na severozápadě Čech.

Výzkum CVVM se zaměřil i na hodnocení ekologické situace v Česku. Většina respondentů považuje situaci ohledně postihu těch, kdo poškozují životní prostředí, za špatnou (špatná 76 %, dobrá 12), podobně je hodnoceno i chování podniků a firem vůči životnímu prostředí (špatná 81 %, dobrá 11 %). O málo lépe je na tom hodnocení chování občanů k životními prostředí (špatné 69 %, dobré 29 %). Rozsah těžby nerostných surovin je hodnocen podobně jako těžba dřeva (těžba surovin: špatné 20 %, dobré 48 %, těžba dřeva: špatné 21 %, dobré 56 %). Zatímco situaci v úsporách spotřeby surovin a energií ve výrobě hodnotí jako špatnou 60 % a kladnou 13 %, situaci v úsporách surovin a energií občany hodnotí o poznání lépe: špatnou 48 % a kladnou 40 %. Šetrnost k přírodním plochám ve výstavbě je hodnocena negativně, 15 % ji hodnotí jako dobrou a 72 % jako negativní. Negativně je hodnocena i přísnost zákonů na ochranu životního prostředí: kladně ji hodnotí 22 % a negativně 58 %.

Výzkum se zaměřil i na hodnocení jednotlivých institucí či organizací. Nejpříznivější hodnocení se objevuje u obecních úřadů a ekologických organizací. Obecní úřady hodnotí kladně 59 % lidí, záporně 29 %, neziskové organizace kladně hodnotí 56 % a záporně 23 %. Negativně byly hodnoceny parlament a vláda, u kterých negativní hodnocení zřetelně převažovalo nad hodnocením pozitivním (parlament hodnotilo negativně 57 %, pozitivně 21 %; vládu hodnotilo negativně 55 % a pozitivně 30 %). V případě Ministerstva životního prostředí bylo hodnocení jen o málo negativní: pozitivně jej hodnotilo 43 % a negativně 54 %. Krajské úřady naopak získaly o něco málo pozitivních hlasů: kladně jej hodnotilo 38 % a záporně 33 % respondentů.

(Článek jsme převzali se svolením redakce on-line deníku EkoList po drátě. Ukázkový výtisk tištěné verze časopisu si můžete objednat zde.)