Do klubu Beztíže může přijít kdokoli

5. 9. 2007 - Andrea Cerqueirová, GITA

Přicházejí i šestileté děti?

Ano, Žižkov je hodně specifický v tom, že se tady děti potulují po ulicích od hodně nízkého věku. Žijí sice v rodinách, ale když přijdou ze školy, nemají doma co dělat. Známe i případy, kde v bytě jedna plus jedna žije osm lidí. Tam je těžké trávit čas přes den, proto tráví děti tolik času právě na ulici.

Kolik let je nejčastěji vašim klientům či klientkám?

Nejvíce klientů k nám přichází ve věku od dvanácti do semdnácti let. Těch je sice nejvíce, ale chodí k nám i mladší a starší.

Mohou k vám jen klienti a klientky ze Žižkova?

Kdepak. Věnujeme se každému, kdo přijde. Dokonce jsme měli jednu návštěvu až ze Slovenska. Byli to příbuzní našich žižkovských klientů. Ačkoli k nám většinou chodí děti ze Žižkova, občas přicházejí také z Libně, Palmovky nebo z Karlína.

Přichází k vám více dívky nebo chlapci?

Více kluci, ale ani holek není málo. Tipoval bych to tak šedesát pět ku pětatřiceti procentům ve prospěch kluků. Čárky si ale opravdu neděláme.

A kolik klientů a klientek přichází v průměru denně?

I to je těžko odhadnutelné. V zimě jich chodí více než v létě. Což se ani nedivím. Roční průměr může být tak dvanáct klientů za den. Byli bychom rádi i za víc, proto na podzim, pokud seženeme finanční prostředky, plánujeme propagační kampaň po školách na Praze 3.

Jak jste vlastně financováni?

Celý Dům dětí a mládeže je příspěvkovou organizací. Klub funguje zhruba šest let. Letos získal příspěvek z Magistrátu hlavního města Prahy. Z městské části Praha 3 jsme také obdrželi zvláštní grant na rozvoj naší protidrogové prevence, kterou při práci s klienty praktikujeme. Průběžně žádáme o různé granty, prostředků je totiž potřeba víc, pokud máme práci odvádět kvalitně a pokud návštěvníci, se kterými pracujeme, mají dostat vše, co potřebují. Věřím, že naše žádostí úspějí – stojí za námi naše práce.

S jakými problémy k vám klienti a klientky přicházejí?

Nedá se říci, že k nám chodí přímo s problémy. Přicházejí z různých důvodů. Potkávají se u nás s vrstevníky, zároveň je lákají i naše hry – máme k dispozici hřiště, kde se hraje fotbal nebo basket, vevnitř stolní fotbálek, je u nás zdarma přístup na internet. Primárně k nám klienti chodí z těchto důvodů. My s nimi pak dále pracujeme, protože klienti, kteří tráví od útlého věku hodně času na ulici, mají chuť se s někým potkat a mají také specifické problémy. Takže to opravdu většinou není tak, že by klient přišel a ve dveřích vychrlil, co ho tíží. Spíš se nemá kam vrtnout, případně ho k nám přivede parta, se kterou také dále pracujeme. My jsme si v dětství chodívali hrát někam na hřiště, dnes různé partičky vyráží „hulit“ za garáže. My jim poskytujeme lepší možnost: mohou přijít k nám, kde se „hulit“ nesmí, ale zase tady najdou jinou zábavu.

A jaké problémy klienti či klientky mají, když se vám s nimi pak svěří?

Jsou to klasické problémy spojené s dospíváním. To znamená: rozešel jsem se s holkou, chtěl bych chodit s holkou, tady ten kluk je na mě ošklivý, kluci mě osahávají… Trable ve škole, v partě, kdy se někdo s někým má rád, nebo naopak nemá rád. Setkali jsme se i s konflikty mezi žižkovskými partami. Nebo také s potížemi doma. A potom to jsou problémy, které vnímají příbuzní, známí či kamarádi našich klientů. Někteří si totiž krátí volný čas alkoholem, kouřením od deseti nebo dvanáct leti, marihuanou. Nebo se u nich projevují sklony ke kriminalitě, které se snažíme eliminovat.

Smějí u vás plnoletí klienti kouřit nebo pít alkohol?

Ne. Máme pět základních pravidel, která musí dodržovat všichni, kteří přijdou do klubu: žádné násilí; žádné krádeže a ničení; žádné kouření, alkohol, drogy; žádná sprostá slova, žádné vcházení do budovy Ulity mimo prostory klubu. Tato pravidla máme proto, aby byl náš klub pro klientky a klienty bezpečným prostorem.

Probíhají v klubu – především pro starší klienty – také přednášky?

Naši nabídku lze rozdělit na dvě části. Jedna je volnočasová – to je onen fotbálek či počítače. Máme také třeba hudební věž, na které klienti rádi poslouchají hip hop. Jednou v týdnu dokonce pořádáme hiphopové odpoledne, klienti brejkují, beat-boxují a moc je to baví. Skládají dokonce i rapové texty. Druhá část naší nabídky spočívá v tom, že se s klienty snažíme pracovat – říkáme tomu sociálně pedagogické služby. Neprobíhají ani tak formou přednášek, protože na naši cílovou skupinu by moc nezabraly, jedná se spíš o jakési neformální popovídání. S klientem například sedíme na gauči chvilku předtím, než si zahraje fotbálek nebo než si zatancuje. Bavíme se s ním o tom, co dělá, co se chystá dělat, co ho štve, co ho těší. Snažíme se klientům pomáhat v tom, v čem potřebují. Součástí tohoto neformálního „pokecu“, na který se mimochodem zvlášť odborně vzděláváme, je také preventivní působení.

Mají vaši klienti a klientky také nějaká společná kulturní vystoupení?

Jsou spontánní, a tak si letos poprvé sami nacvičili vystoupení skládající se z pouličního adrenalinového sportu – parkouru. Nacvičili ho během dvou hodin. Jelikož Dům dětí a mládeže pořádá vždy na konci června pravidelná vystoupení dětí z jeho kroužků, klienti našeho klubu tam také předvedli své číslo. Rodiče dětí z kroužků byli překvapeni, co všechno „naše děti“ umí.

Plánujete někdy do budoucna například tábor pro vaše svěřence a svěřenkyně?

Pokud bychom na to měli finanční prostředky, určitě bychom o tom uvažovali. V tuto chvíli jsme ale rádi, že můžeme mít náš klub otevřený co nejčastěji. Letos jsme poprvé fungovali i přes léto. V minulosti jsme zkoušeli pořádat výlety a podobné akce.