Projekt Šance: Teď mohou Češi pomáhat už i e-mailem

28. 8. 2012 -, Econnect/Projekt Šance

Po možnostech podpořit český neziskový sektor převodem na účet, zaplacením složenky nebo jednoduchým zasláním DMS je nyní možné pomáhat jednoduchým zaregistrováním e-mailové adresy. „Zvláštností projektu je, že to nic nestojí. Při registraci ani později nemusíte nic platit a už jen samotným přijetím e-mailu pomáháte, protože e-mail obsahuje sponzorovaný odkaz - reklamu sponzorů,“ říká o unikátním projektu jeho manažer Pavel Kozler.

Projekt právě spustilo občanské sdružení Projekt Šance. To se od roku 1995 snaží pomáhat českým „dětem ulice“, klukům a holkám vyrůstajícím bez rodičů. Ve většině případů jde o děti z českých dětských domovů. Že státní péče není tím nejlepším řešením, je všem jasné, ale zlepšení je spíš v nedohlednu. Projekt Šance pomáhá těm, co přestup z ústavní péče nezvládli a skončili na ulici. „Ač se to nemusí na první pohled zdát, takových lidí není málo. Statistiky na téma kolik dětí z české ústavní péče skončí ve vězení, potažmo na ulici existují, ale čísla jsou spíš černou kronikou než čímkoli jiným,“ uvádí zakladatel a koordinátor Projektu Šance László Sümegh. Cílem Projektu Šance není tyto lidi krmit a šatit a nebo jim jinak ulehčovat život. Veškerá činnost se ve sdružení točí okolo motta, které je o prevenci sociálního vyloučení:

Není umění někomu v nouzi dát najíst, ale naučit ho na jídlo si vydělat.

Úsilí, které lidé ve sdružení vynakládají, k tomuto cíli vede. Každý rok až třetina klientů, kteří vstoupí do programu PRACOVNÍ TERAPIE v azylovém Domě Šance, úspěšně opouští ulici. „Nejen že se jim podaří získat práci, ale také sebevědomí,“ dodává László.

Projekt Šance, o. s., je prvním preventivním a humanitárním programem pro komerčně sexuálně zneužívané děti a mládež, oběti obchodování s lidmi, které se na ulici dostaly kvůli selhání rodičů, útěkem z rozvrácených rodin, z dětských domovů, výchovných ústavů, které žijí v ČR na ulici opuštěny a v zapomenutí. Projekt Šance v roce 1995 založil výtvarník maďarského původu László Sümegh, který pomáhá těmto dětem a mladým lidem už 17 let.

V rámci Projektu Šance vzniklo několik zařízení. Od roku 1998 funguje Streetworkcentrum, které poskytuje klientům komplexní služby a vybavení v rámci programu První pomoc v nouzi. Klienti se zde mohou občerstvit, osprchovat, vyprat si, mohou si sem nechat posílat poštu, či zde získat potřebné kontakty na odborníky, doprovod na úřady nebo k sexuologovi-venerologovi a dále na testy na HIV a žloutenku. Dům Šance, který existuje od roku 2002, plní funkci alternativního vzdělávání, volnočasového centra, ale je i prevencí sociálního vyloučení. Od poloviny května 2007 v Domě Šance úspěšně funguje také pracovní terapeutická dílna, která klientům nabízí možnost se realizovat v jednoduché manuální práci, dle mentální úrovně klientů – pro získání základních sociálních návyků potřebných pro zařazení se do české pracující společnosti.

Streetworkcentrum i Dům Šance nabízejí svým klientům základní potravinový program. Do budoucna se plánuje rozšíření Domu Šance o prostory určené pro různé druhy terapií. Ceny za služby v centrech jsou symbolické a vychovávají klienty k tomu, že všechno, co si mohou v normálním světě občanů opatřit, stojí peníze.

Pracovní terapie v Domě Šance umožňuje mladým lidem žijícím na ulici bez rodinného zázemí získat důležité pracovní a sociální návyky a otevírá jim cestu k lepšímu životu. Zkušební provoz byl zahájen v květnu 2007. „Už po prvním měsíci provozu dílny jsme zaznamenali pozitivní výsledky. Klienti, kteří práci dlouhodobě odmítali, se rozčilují, když zaspí, že do dílny přišli pozdě. A to je cíl – aniž si toho všimnou, vzbudit v nich běžné sociální návyky,“ říká László Sümegh, koordinátor Projektu Šance, o. s.

Dílna, ve které klienti v současné době sestavují propisky a vyrábí svíčky z včelího vosku nebo je malují, a získávají tak za práci finanční odměnu, je výchozím bodem, z něhož mohou později snáze nalézt pracovní uplatnění na běžných pracovních místech, a začlenit se tak zpět do společnosti. Sami klienti si to začínají uvědomovat. Jeden z klientů nám říkal: „Nikdy jsem nepracoval, jsem zdravotně postižený a navíc nemůžu dělat žádný těžký práce, tak jsem na ulici. Chodíme sem s Luckou a Ríšou od začátku pracovní dílny skoro každý den. Z toho, co společně vyděláme, jsme si pronajali domeček za Prahou, předtím jsme bydleli ve zřícenině – squatu. Třeba se odsud odrazíme někam dál,“ říká Jirka, jeden z klientů, kteří docházejí do pracovní terapie Domu Šance. Osmadvacetiletý Franta dodává: „Vždycky jsem měl peníze, byl jsem zvyklej krást. Teď jsem se rozhodl, že si chci koupit kalhoty. Za vlastní prachy, ne za nakradený. Nikdy jsem ještě nedělal, až do včerejška. Ale teď, až si vydělám, koupím si ty nejlepší kalhoty. Bude to poprvý v mým životě, kdy si na něco normálně vydělám. A ještě si to půjdu koupit sám.“

Výrobky klientů z pracovní terapeutické dílny – propisky i svíčky – si mohou zakoupit firmy i široká veřejnost jednoduchým způsobem – na www.sance.info/eshop jsou k dispozici nejen obrázky konkrétních výrobků, ale také jednoduché formuláře pro objednávku.

DISKUSE - KOMENTÁŘE: