Před 70 lety se narodil exministr životního prostředí Vavroušek

15. 9. 2014 -, STUŽ/Nadace Partnerství

Před 70 lety, 15. září 1944, se narodil exministr životního prostředí, milovník přírody a nadšený horolezec Josef Vavroušek. Jeho životní lásky se mu ale staly osudnými. Zahynul v březnu 1995 v padesáti letech pod lavinou. Sněhová smršť pohřbila v Tatrách i jeho dceru Petru, s níž se do hor vydal na tradiční oslavu svého svátku.

Pražský rodák (narozen 15. září 1944) v období září 1962-prosinec 1967 studoval na strojní fakultě ČVUT v Praze (specializace ekonomická, zaměření matematické). Podílel se na studentské opoziční činnosti, zejména jako šéfredaktor časopisu Buchar.

Od 1.ledna do 13. září 1968 se zúčastnil expedice směřující do nemocnice A. Schweitzera v Lambarené (Gabon). Cílem expedice, která navštívila čtrnáct afrických zemí, byla jednak materiální pomoc nemocnici, jednak podpora Schweitzerových ideálů humanismu a úcty k životu. Po okupaci Československa byl zvolen místopředsedou organizace SOS sdružující mladé československé. občany na území Paříže. Po návratu z Afriky strávil rok na základní prezenční službě ve vojenském výzkumném ústavu, kde pracoval jako matematik a naučil se programovat (říjen 1968-1969).

V období říjen 1969-květen 1970 pracoval jako odborný pracovník ve Výzkumném ústavu ekonomiky průmyslu a stavebnictví při VŠE, potom v letech 1970-1974 jako poradce v Institutu poradenství. V roce 1975 se stal kandidátem věd po obhajobě knihy "Systém řízení průmyslového podniku".

Od roku 1975 pracoval v Ústavu pro ekonomiku a řízení VTR (později Výzkumný ústav VTR) v oblasti kybernetiky a teorie systémů, později se specializací na péči o životní prostředí. Zároveň přednášel na řadě konferencí a kursů. V roce 1988 jeden semestr externě vyučoval na strojní fakultě ČVUT v postgraduálním studiu (kurs péče o životní prostředí). Aktivně se zúčastnil činnosti nevládního ekologického hnutí, zejména Ekologické sekce čs. biologické společnosti při ČSAV. Podílel se na zakládání a činnosti Kruhu nezávislé inteligence (1988) a Občanského fóra (1989).

V březnu 1990 byl jmenován náměstkem Státní komise pro vědeckotechnický rozvoj odpovědným za péči o životní prostředí, v červnu téhož roku ministrem vlády ČSFR, předsedou Federálního výboru pro životní prostředí, a to do konce volebního období v červnu 1992. V červnu 1991 zorganizoval první celoevropskou konferenci ministrů životního prostředí (Dobříš). Byl vedoucím československé delegace na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiro (červen 1992).

Od října 1992 pracoval v Institutu aplikované ekologie při VŠZ Praha jako výzkumný a vývojový pracovník v oblasti trvale udržitelného hospodaření ve venkovské krajině a přednášel na VŠZ. V září 1992 inicioval založení dobrovolné neziskové Společnosti pro trvale udržitelný život, kde byl zvolen předsedou. V letním semestru 1992-1993 externě přednášel ekologii člověka na fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Od září 1993 byl pracovníkem oddělení veřejné a sociální politiky Institutu sociálních studií FSV. Ve školním roce 1993-1994 vedl kurs Ekologie člověka a podílel se na přednáškách v kursu Veřejná politika. Ve školním roce 1994-1995 přednášel kursy Základy ekologie člověka (pro bakaláře) a Trvale udržitelný způsob života (pro magistry) a podílel se na kursu Veřejná politika. Byl členem vědecké rady FSV UK a proděkanem pro rozvoj a styk s veřejností této fakulty.

Přednášel také na řadě jiných vysokých škol v českých zemích i na Slovensku a dále ve Velké Británii (Cambridge). Na jaře 1994 navštívil USA, kde přednesl 22 přednášek na universitách, vědeckých ústavech i státních institucích. Publikoval pět knih, 40 studií a cca 150 odborných článků, zejména z oblasti kybernetiky, teorie systémů, teorie rozhodování a péče o životní prostředí.

Osobnost Josefa Vavrouška je připomínána každoročně prostřednictvím Ceny Josefa Vavrouška, kterou vyhlašuje Nadace Partnerství. Josef Vavroušek byl jedním z hlavních protagonistů konceptu trvale udržitelného rozvoje nejen u nás, ale i v rámci celé Evropy. „Jako vůbec první například uspořádal setkání evropských ministrů svého rezortu a jeho odkaz tak dodnes zůstává inspirací k většímu respektu vůči životnímu prostředí,“ doplňuje Tomáš Růžička.

„Josef Vavroušek byl v českém a evropském prostoru mimořádnou osobností integrující odbornost, veřejné působení a klasickou podobu zastupitelské politiky v tvořící se otevřené liberální 1občanské společnosti. Výrazně se podílel na tvorbě základů československé a české legislativy životního prostředí, uspořádáním první celoevropské konference ministrů životního prostředí v červnu 1991 na Dobříši zahájil významný evropský politicko-environmentální proces, trvale zvaný „dobříšský“. Jako vedoucí československé delegace na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v Riu de Janeiro v červnu 1992 dává jeden z prvních předvídavých impulsů k úvahám o funkční reformě Organizace spojených národů. Zakladatelskou činností v oblasti nevládních organizací a současně na akademické půdě, kde inspiruje zkoumání společenskovědních souvislostí udržitelného rozvoje, posiluje Vavroušek veřejný život a skutečnou, nepředpojatou odbornost, vtělenou do pěti knih, čtyřiceti studií a půldruhého sta odborných článků,“ uvedl Ivan Rynda, držitel Ceny Josefa Vavrouška za rok 2002.

DISKUSE - KOMENTÁŘE: