Dánský nález Bushovi nepomohl

14. 1. 2004 -, BBC

Od pádu Bagdádu uplynulo už tři čtvrtě roku a po zbraních hromadného ničení není v Iráku stále ani památky. O víkendu se ale dánským příslušníkům koaličních sil podařilo na jihu Iráku objevit munici s chemickým obsahem, která potvrzuje, že armáda svrženého iráckého diktátora Saddáma Husajna byla vybavena přinejmenším nestandardně.

Americký brigádní generál Mark Kimmit potvrdil, že asi 75 kilometrů jižně od města Amará byly objeveny zakopané minometné granáty ráže 120 milimetrů. Většina jich byla zabalena v plastikových pytlích, některé z nich ale protékaly.

Dánští pyrotechnici uvedli, že granáty obsahovaly jakousi kapalinu. Odborníci provádějí předběžné testy, abychom zjistili, zda jde o zpuchýřující látku či něco podobného.

Příliš staré důkazy

Na místě je také britská jednotka pro práci s jaderným, biologickým a chemickým materiálem. Spojenecké síly oblast ohraničili a uzavřeli. Patrně se jedná o munici, která pochází z dob íránsko-irácké války na počátku 80. let. Přestože jde zřejmě o jeden z nejvážnějších nálezů podezřelých zbraní na území Iráku, není to patrně přesně to, co by si představitelé vlád ve Washingtonu a v Londýně přáli v Iráku objevit, tedy nějaký novější materiál.

Britský premiér Tony Blair v rozhovoru pro BBC nezvykle otevřeně připustil, že zbraně hromadného ničení, které byly z jeho pohledu hlavním důvodem vojenského zásahu proti Husajnově režimu, nemusí být v Iráku hned tak objeveny. "V zemi dvakrát větší než je Spojené království nemusí být nijak překvapující, že nemůžete najít, kde je tento materiál skryt," řekl Blair, "naše zpravodajské informace o tomto zamaskování hovořily. Je ale třeba počkat."

Když Blair tyto informace dostal, byl byl podle svých slov přesvědčen, že by bylo nezodpovědné na jejich základě nekonat. Poukázal také na možnou reakci veřejnosti v případě, že by tyto informace ignoroval, a pak došlo k něčemu strašnému.

Zatímco britský premiér trvá na tom, že válka v Iráku měla za cíl odstranit hrozbu použití zbraní hromadného ničení, na obou stranách Atlantiku nepřestává ohledně oficiálních důvodů k invazi narůstat skepse.

Prodaná loajalita

Zatím posledním, kdo americko-britskou vládní rétoriku zpochybnil, se stal bývalý ministr financí v kabinetu amerického prezidenta Paul O'Neill. George Bush ho před rokem zbavil funkce pro trvalé neshody v oblasti daňových škrtů a rozpočtových deficitů a O'Neill se teď o své zkušenosti z Bílého domu rozhodl podělit s veřejností v chystané knize 'Cena loajality' i v nedělním rozhovoru pro americkou televizní stanici CBS.

Podle O'Neilla šlo v Iráku Bushovi především o svržení Saddáma Husajna. Šéf washingtonské redakce časopisu Newsweek Daniel Klaidman to považuje za zásadní odhalení. "Obecně se sice vědělo, že lidé kolem George Bushe považovali Irák za velký problém a chystali se s tím něco udělat, ale O'Neill je prvním vysokým představitelem vlády, který přiznává, že se o tom začalo mluvit prakticky okamžitě po Bushově inauguraci."

Navíc O'Neill tvrdí, že americká vláda nikdy neměla důkazy o iráckých zbraních hromadného ničení a veškeré její oficiální důvody ospravedlňující válku v Iráku byly pouhou záminkou. Podle Daniela Klaidmana to bude mít určitě politické důsledky už jen vzhledem k tomu, kdo tato obvinění vznáší. "Na druhou stranu," dodává Klaidman, "administrativa prezidenta Bushe se bude bránit tím, že O'Neill neměl přístup ke všem informacím, neboť ty byly vyhrazeny jen těm, kdo je znát potřebovali."

Bush v závěsu za ministry

Další informací, která na sebe nepochybně strhne pozornost, je prý O'Neillovo tvrzení, že prezident Bush se na rozhodnutích kabinetu nijak aktivně nepodílí a zůstává spíše mimo proces utváření vládní politiky. Popisuje totiž poměrně podrobně některá svá setkání s prezidentem, během nichž Bush jednoduše vůbec nic neříkal, na nic se neptal a na O'Neilla působil dost matným dojmem.

Jednou z věcí, na které Klaidman poukazuje, je to, jakým způsobem autor popisuje mocnou postavu viceprezidenta Dicka Cheneyho, svého starého známého z dob administrativy prezidenta Forda. O'Neill ho označuje za politického žoldáka, kterého víc zajímá politický prospěch než pravda. Dokonce jej prý požádal, aby oznámil, že z vlády odchází ze svého vlastního rozhodnutí, i když to byl Bush, kdo jej zbavil funkce a Cheney sám si jeho propuštění vzal na starosti.

'O'Neill je důvěryhodný'

Paul O'Neill je podle profesora politologie na bostonské univerzitě Igora Lukeše důvěryhodnou osobností a jeho výpověď o atmosféře v Bílém domě většina komentátorů považuje za autentickou.

Jak Lukeš poznamenává, kniha popisuje Bushe jako člověka nepříliš inteligentního, který je obklopen skupinou chytráků s vlastními cíli. Takový pohled, dodává Lukeš, není lichotivý pro žádného prezidenta, protože ten by měl být vůdčí osobností. Demokraté tak podle Lukeše dostávají do nadcházejícího souboje o Bílý dům do rukou silnou zbraň.