Oživení pořádá přednášky na školách - I chůze je doprava!

14. 6. 2011 -, Econnect/Oživení

Občanské sdružení Oživení uspořádalo v průběhu uplynulého měsíce na čtyřech pražských základních školách přednášky o dopravě ve městě. Jejich cílem bylo představit žákům jednotlivé druhy městské dopravy z různých úhlů pohledu – z hlediska dopadu na životní prostředí, vlivu na lidské zdraví, prostorových nároků, ekonomické výhodnosti, rychlosti atd. Součástí prezentací byla též diskuze s dětmi o tom, jak vidí dopravu ony a jaké způsoby dopravování preferují.

Ukázalo se, že prezentované téma není mezi dětmi úplně vžité. Žáci sice v rámci školní výuky absolvují i dopravní výchovu, ta ale bývá poněkud defenzivního rázu a soustřeďuje se hlavně na bezpečné chování dětí v provozu. Otázka podpory zdravých a šetrných způsobů dopravy, mezi které vedle jízdy na kole patří i třeba poněkud opomíjená chůze, se v ní obecně příliš neřeší. Neznamená to samozřejmě, že se nenajdou světlé výjimky, je ale zřejmé, že například od zemí, kde je podpora udržitelných způsobů dopravy přirozenou součástí výchovy s dlouhou tradicí, se můžeme ještě hodně učit. Jinak také bohužel stále více platí, že velká část dětí si pod pojmem doprava představuje především dopravu motorovou, což poněkud odráží současný stále ještě vzrůstající trend dominance automobilu.

Přednášky si ve spolupráci s Oživením připravili dopravní projektanti, kteří mají dlouholeté zkušenosti se zklidňováním dopravy a návrhy cyklistické a pěší infrastruktury. „S dětmi se spolupracovalo moc dobře. Třeba na prvostupňové ZŠ v Písnici se žáky podařilo vtáhnout do plodné debaty vcelku rychle,“ říká jeden z projektantů bezpečných cest do škol, Ing. Květoslav Syrový. „Děti jsou bezprostřednější a méně navenek cenzurují své názory. Proto se právě zde ukázalo, jak to s jejich dopravou – kterou jim do velké míry určují rodiče – opravdu vypadá. Děti by třeba samy rády více chodily nebo jezdily na kole, ale obava a pohodlí zosobněné v jízdě automobilem a nejlépe až před samotné dveře do školy, znamená  v praxi problém. Paradoxně tak vzniká začarovaný kruh – auta rodičů v okolí školy ohrožují zase jiné děti, které jdou třeba pěšky nebo jedou na kole, a tak u všech rodičů narůstá zase o něco větší potřeba děti chránit. Bohužel se tak stále více dětem nedostává svobody pohybu a nezávislosti a není jim mnohdy ani dopřána zábava například při společné cestě do školy a ze školy s kamarády,“ shrnuje.

Projektanti své prezentace založili na ukázkách dobré a špatné praxe, představili s pomocí bohaté fotodokumentace základní druhy městské dopravy a diskutovali s dětmi o jejich výhodách a nevýhodách. Vedle dopadu na životní prostředí, lidské zdraví nebo bezpečnost se věnovali i problematice záboru prostoru. „Je to jedna z věcí, kterou si často lidé už ani neuvědomují – ulice jsou přeplněné automobily, ranní kolony aut s minimální obsazeností patří ke každodennímu koloritu města a prostor před některými školami ráno nevypadá jako místo pro setkávání dětí, ale často spíš jako parkoviště,“ říká Ing. arch. Tomáš Cach, další z přednášejících projektantů.

Nad některými otázkami se mnozí z žáků evidentně zamýšleli poprvé. Mnohé z nich například překvapil fakt, že uvnitř auta je vzduch znečištěnější než na ulici nebo že automobil nemusí být ve městě vždy nejrychlejším dopravním prostředkem.

„Trochu mě mrzí, že dost dětí tvrdilo, že chůze je nuda. Pro mě byla cesta pěšky, zvláště ze školy, vždycky velká zábava, a přestože jsme to měli domů jen asi deset minut, dokázali jsme ji často s kamarády protáhnout třeba na hodinu, hráli jsme různé hry, prostě jsme si ji užívali,“ říká Eva Šuchmanová z Oživení. „Kromě toho to byla každodenní přirozená dávka pohybu, která dnes, jak se zdá, spoustě dětí chybí.“

Děti se sice ve škole učí poznávat značky, probírají pravidla silničního provozu, besedují s policií a navštěvují dopravní hřiště, ale aktivity cílené na soustavnou a systematickou podporu a osvojení zdravých a šetrných dopravních návyků v praxi u nás obecně chybí. V tom bychom se mohli inspirovat některými evropskými zeměmi, kde mají takové aktivity naopak tradici i podporu státu. „Příklady můžeme hledat např. na školách ve Velké Británii nebo v Německu, které každoročně organizují pěší dny, do nichž se pravidelně zapojuje celá škola i rodiče žáků, nebo se věnují pravidelné výuce dětí v jízdě na kole. Děti jsou vedeny k tomu, že svým chováním pomáhají chránit životní prostředí a své zdraví,“ říká Petra Lukešová, koordinátorka projektu „Výchova k udržitelné mobilitě na školách“, v rámci kterého zmíněné přednášky proběhly.

Věříme, že i naše aktivity napomohou tomu, aby děti a jejich rodiče znovu objevili v chůzi či jízdě na kole jednoduché a fungující kouzlo z dob, kdy lidé méně jezdili autem.

DISKUSE - KOMENTÁŘE: