Zimní paralympici v létě nezahálejí

10. 7. 2006 - Radek Gális, Můžeš

Devatenáctiletá Anna Kulíšková z Plzně se na paralympiádu v Turíně připravovala ve sjezdových disciplínách, a nevrátila se s prázdnou. „Na závody jsem se moc těšila. Jela jsem poprvé a byla zvědavá na paralympijskou atmosféru,“ usmívá se sympatická dívka. „Chtěla jsem urvat aspoň jednu medaili a jsem ráda, že se mi to podařilo. Uvědomovala jsem si už před závody, jak moc záleží na soupeřkách i na tom, jaká bude trať,“ dodává reprezentantka v kategorii sportovců se zbytky zraku B2.

Do Itálie za zmrzlinou

Zásluhu na výsledcích má i její trasér, otec Martin Kulíšek. „S tátou je to v pohodě a docela si rozumíme,“ usmívá se Anna, což potvrzuje i David Šnajdr z Českého paralympijského výboru. „Martin je skvělý, i když říká, že už nestačí a že by si Anka měla hledat nového traséra.“

V létě se Anna chystá běhat, posilovat a jezdit s mámou a tátou na cyklistickém tandemu. A nemůže se dočkat zmrzliny. „Mám moc ráda italskou zmrzlinu, a proto jsem se těšila do Turína, že si ji tam užiju,“ usmívá se dívka. V létě už bude mít za sebou maturitu na pražské konzervatoři, kde studuje hru na flétnu a na kytaru. „Jako hlavní obor studuji flétnu a druhý kytaru. Na zobcovou flétnu jsem hrála odmalička, a pak přešla na příčnou flétnu. A kytara? Ta se mi k tomu tak nějak líbila,“ říká.

„Až vystuduji, asi bych učila hru na flétnu nebo i na kytaru. Možná bych ale radši učila jen příležitostně a dělala něco jiného. Ale co, to ještě přesně nevím,“ krčí rameny Anna, která sportovní budoucnost spojuje s lyžováním. „Lyžuji odmalička, a závodně jsem začala před čtyřmi roky. Po letošním úspěchu bych se ráda účastnila dalších závodů a absolvovala víc paralympiád. Záleží ale na zdraví, tak uvidím, jak mi to půjde,“ říká maturantka z Plzně.

Otazníky nad Vancouverem

Osmatřicetiletý Stanislav Loska z Ostravy, který v Turíně závodil ve slalomu i sjezdu, uložil lyže do skříně a vytáhl kopačky.

„Fotbal totiž hraje moc rád, a to nejen v létě, ale i v zimě,“ tvrdí o Loskovi David Šnajdr. „Turín byla moje čtvrtá paralympiáda,“ říká Loska, který se připravoval i tak, že si v televizi nahrával olympijské závody a pak si je pouštěl. „Měl jsem to jako trenažér,“ usmívá se lyžař, který si na přípravu bere dovolenou.

„Pracuji jako technolog v ostravské firmě Mittalsteel, kde mi vycházejí maximálně vstříc. Když to ale srovnám se závodníky jiných reprezentací, škoda mluvit,“ mávne rukou. „Třeba australští závodníci trénují už od září na ledovcích v Rakousku a domů přijedou sotva na Vánoce.“ Tyhle podmínky našim chybějí. „Trénuji v rámci své dovolené, občas si beru neplacené volno. Na paralympiádu jsem ale dostal refundaci, jinak bych ji z dovolené nezvládl,“ říká zkušený reprezentant, pro kterého byl Turín zřejmě poslední paralympiádou. „Na pátou za čtyři roky do kanadského Vancouveru asi nepojedu, ale za dva roky na mistrovství světa bych ještě chtěl,“ prozrazuje Stanislav Loska.