Rozběhnutý maraton ministra životního prostředí
4. 8. 2003
Daniel Vondrouš [Literární noviny] -
Článek Vojtěcha Koteckého z Hnutí DUHA (Špidlova demoliční četa, LtN 14.7.) je užitečným úvodem do diskuse hodnotící ekologickou politiku vlády. Jde pochopitelně o pohled z jedné strany, který nutně některé věci opomíjí, jiné vykládá po svém. Rád bych se proto pokusil o co nejvěcnější pohled na práci ministerstva životního prostředí, tentokrát očima bývalého aktivisty, který na MŽP pracuje.
Co by se všechno mohlo stát
Kritika zacílená především na předsedu vlády je břitká, většinou věcná, ale ne zcela fér. Autor totiž v drtivé většině nevyčítá vládě, co udělala, ale co neudělala - aniž by připustil, že to ještě udělat může. Typickým příkladem jsou pracovní scénáře k energetické politice. Proces posuzování energetické politiky a formulování jejích možných variant - včetně ekologické - ještě oficiálně ani nezačal. Na hodnocení je tedy poněkud brzy. Stejné je to i s většinou ostatních témat - Nové Heřmínovy, územní limity, jaderné zdroje. Na takový postoj reaguje pěkné české přísloví "nemaluj čerta na zeď nebo se tam objeví". Respektuji, že ekologický aktivista má právo na včasné varování, nic se ale nemá přehánět.
Jeden z argumentů pak pochází - věřím, že neúmyslně - z kategorie podpásových. Megalomanský projekt kanálu Dunaj-Odra-Labe se skutečně stává "předmětem vážných debat". Především ale z opačných důvodů, než by se z uvedeného kontextu mohlo zdát. Libor Ambrozek k tomu přispěl veřejnou kritikou projektu, spolupořádáním odborné konference a zřízením zvláštní expertní komise pro posouzení dopadů projektu. Konečně se tedy začalo konkrétně pracovat na tom, aby letitá stavební uzávěra spojená s projektem přestala poškozovat lokální i regionální ekonomiky dotčených obcí a krajů.
Co ministr nemůže
Činnost ministra životního prostředí je v článku naznačena jen velmi zběžně, dovolím si tedy zastavit se u ní podrobněji. Nejprve uvedu několik věcí, které Libor Ambrozek - ani jiný ministr životního prostředí - udělat nemůže, přestože to veřejnost často požaduje. Nemůže například přikázat obcím povinné zavedení pytlového sběru odpadků, zastavit provoz ve Spolaně či zajistit nižší DPH pro ekologické výrobky.
Do rozhodnutí samosprávy nesmí státní správa zasahovat jinak, než na základě výslovného zmocnění v zákoně. Ani vládní nařízení nemůže obcím přikázat, jaký způsob sběru odpadu je pro jejich obec nejvhodnější. Provoz Spolany - a podobných podniků - smí podle zákona ukončit výhradně krajský úřad. Drtivá většina znečištění, které se tam prokázalo, je ale velmi pravděpodobně starou zátěží, za což současné vedení Spolany opravdu nemůže. Konečně, vyjednávání s EU o přeřazení ekologických (a dalších) výrobků (a služeb) do základní sazby DPH ukončila už Zemanova vláda oficiálním uzavřením příslušné kapitoly v listopadu 2001. Předtím si nechala ujít příležitost navrhnout výjimku či přechodné období pro ekologicky šetrné výrobky.
Co se podařilo a co ne
Klíčovým testem nového přístupu ministra založeného na obratném vyjednávání se širokým spektrem partnerů od ekologických iniciativ až po zástupce hospodářských resortů, krajů a průmyslových svazů se stala komplikovaná jednání o Plánu odpadového hospodářství. Vládní nařízení nakonec podpořili všichni členové kabinetu a chválí jej i Vojtěch Kotecký. To ale jistě nemůže být všechno, i kdybychom zmiňovali jen mediálně známé kauzy.
Kupříkladu povodně. Hodně úsilí stálo řešení jejích následků - oprava poškozených čističek a budování nových. ČIŽP přitom plnila svou kontrolní roli - mj. prokázala Spolaně konkrétní pochybení vedoucí k úniku chloru a uložilo sankci 1,4 milionu Kč (kvůli odvolání zatím nenabyla právní moci). MŽP vytvořilo expertní komisi, která navrhla příslušným resortům provedení rozsáhlých měření zjišťujících rozsah znečištění ze Spolany a jeho důsledky na lidské zdraví, a pomohlo urychlit slibovanou sanaci starých zátěží.
Ještě podstatnější je prevence dalších takových katastrof. MŽP a MZe zkoordinovala poskytování dotací na krajinotvorné programy (a tím je fakticky zvýšila). Společně obě ministerstva předložila novelu vodního zákona zlepšující ochranu před povodněmi a připravila Akční plán rozvoje ekologického zemědělství. V souvislosti s ochranou před povodněmi předložilo MŽP vládě celkem sedm koncepčních materiálů mj. navrhujících nutné změny v jednotlivých problémových oblastech (vyhodnocení povodní, předpovědní služba, povodňové komise, povodňový plán atd.), další konkrétní návrhy se připravují.
Zlepšila se spolupráce i s dalšími hospodářskými resorty a celková pozice životního prostředí ve vládě. Dohoda s ministerstvem dopravy umožnila v plné míře pro ochranu životního prostředí využít i dosud nedočerpaný podíl z fondu ISPA. Ve vládě prošlo dokončení rozšíření CHKO Český ráj či program podpory výroby bioplynu a výstavby bioplynových stanic do roku 2010, včetně návrhu jeho legislativní a finanční podpory. Libor Ambrozek také přesvědčil své kolegy, aby dali přednost zachování práva účasti veřejnosti při povolování pěstování geneticky modifikovaných organismů (GMO).
Některá důležitá jednání jsou těsně před ukončením. Jde zejména o podobu Integrovaného registru znečištění či vytvoření Rady pro udržitelný rozvoj - nadresortního orgánu, který poprvé v historii České republiky připraví vládní strategii jejího udržitelného rozvoje a bude kontrolovat její naplňování.
Ministr dobře zúročil svou poslaneckou zkušenost - žádný z jeho návrhů zatím parlament nezamítl ani nevrátil. Schváleny byly zákony o zoologických zahradách a o Antarktidě, novela zákona o chemických látkách či legislativně technická novela zákona o integrované prevenci.
Naopak případem (který také Kotecký zmiňuje), kdy se Liboru Ambrozkovi naopak nepodařilo přesvědčit většinu vládních kolegů, je kompetence MŽP vést proces posuzování vlivů na životní prostředí u připravovaných strategií a koncepcí. Tento spor se tak přenesl do parlamentu.
Želízka v ohni
V Poslanecké sněmovně se právě projednává řada ekologických novel z dílny MŽP. Nejzásadnější je novela zákona o ochraně přírody, která umožní zřízení soustavy chráněných lokalit NATURA 2000 v ČR. Dále jde o novely zákonů o odpadech, obalech, ochraně ovzduší, prevenci závažných průmyslových havárií, CITES (o kontrole obchodování s ohroženými druhy), o GMO a zmiňovanou novelu zákona o vodách. Dlouhá a složitá jednání o zmíněných návrzích by měla vyvrcholit závěrečným jednáním v parlamentu v průběhu září a října. V parlamentu se projednává i Evropská úmluva o krajině. K předložení do vlády a poté do sněmovny je připravena Aarhuská úmluva.
Ve spolupráci s příslušnými resorty probíhají práce na třech zásadních návrzích - stavebním zákonu, zákonu na podporu obnovitelných zdrojů energie (oba budou předloženy na podzim) a ekologické daňové reformy (v příštím roce). O podobě energetické politiky bude vláda rozhodovat koncem tohoto nebo počátkem příštího roku.
Zametání na vlastním dvorku
Ve snaze spojit všechny dostupné síly požádal Libor Ambrozek, hned po svém nástupu, o spolupráci významné ekologické osobnosti - Bedřicha Moldana a Martina Bursíka. Oba přijali pozice poradců a odpovědnost za reformu resortních institucí, respektive témata spojená s energetikou a životním prostředím. Jmenováním vědecké rady ministerstva posílil ministr spojení s vědeckou obcí a zlepšil koordinaci výzkumných projektů MŽP. Zásadní organizační změny ve Státním fondu životního prostředí zajistily rychlejší poskytování prostředků a rozšíření "netechnických" titulů (ekovýchova apod.).
MŽP zahájilo rozsáhlou komunikaci s obcemi a nově vzniklými kraji - především v souvislosti se zaváděním nových zákonů a přípravou regionálních a místních koncepcí. Rozšířila se také dříve váznoucí komunikace s ekologickými organizacemi. Na žádost jejich zástupců se konají pracovní setkání s ministrem ke konkrétním problémům - Plán odpadového hospodářství, pěstování geneticky modifikovaných organismů, Integrovaný registr znečištění, energetická politika atd. Ekologické organizace jsou zastoupeny v ministerských komisích, mohou připomínkovat návrhy zákonů i koncepčních dokumentů připravovaných ministerstvem.
Zahájené "ozelenění" resortu přineslo kromě snížených dopadů na životní prostředí také úspory - odhadem 600.000 ročně v souvislosti se zavedením recyklovaného papíru, další prostředky se ušetří díky právě probíhajícímu zateplování budovy. Výrobci papíru i dodavatelé kancelářské techniky uznávají, že se zvyšuje zájem zákazníků o používání recyklovaného papíru. Ministerstvo již zaznamenalo první pozitivní odezvy a zájem ze strany některých dalších státních institucí, které hodlají jeho příkladu následovat.
Mění se také některé v minulosti oprávněně kritizované postupy MŽP. Nová směrnice o revitalizacích a navazující organizační opatření zabrání dosavadnímu občasnému neefektivnímu využívání těchto prostředků. Náměstek pro ochranu přírody dokončuje nová pravidla a koncepci národního parku Šumava a následné vyhlášení výběrového řízení na ředitele parku.
Nevýrazně ale důrazně
Chápu, že na některé čtenáře může výše uvedený výčet působit poněkud nudným a nevýrazným dojmem. Stejný pocit nejspíš postup ministerstva vyvolává u některých novinářů. Libor Ambrozek ani Vladimír Špidla skutečně "nevynikají" tak , jako jejich předchůdci. Široké a důkladné vyjednávání z principu nemůže být mediálně tak vděčné jako konfrontační postupy. Více věcnosti a otevřenější jednání však získává tématu ochrany životního prostředí větší respekt a nové spojence především ve veřejné správě. Věřím, že se tento přístup dlouhodobě zúročí. Politika je běh na dlouhou trať a o té ekologické to platí dvojnásob. Přitom by v ní mělo jít spíš o výsledek, než o viditelnost jejích protagonistů.
Vím, že ten výsledek budou mí bývalí kolegové z ekologického hodnotit přísně a nekompromisně. Vím také, že dokáží mnohem úspěšněji vyvolat veřejný zájem o řešení ekologických problémů - podle Vojtěcha Koteckého "dobře je prodat"- , než jakýkoliv úřad. Věřím, že také plně chápou, že MŽP a ekologické organizace mají odlišnou a vzájemně nezastupitelnou společenskou roli, kterou naplňují každý po svém. Právě tak, domnívám se, by to mělo být, abychom si při dlouhém běhu ke stejnému cíli vzájemně nepodráželi nohy.
Autor pracuje jako tajemník ministra životního prostředí
Článek vyšel v Literárních novinách č.31/2003.
Daniel Vondrouš
|
