Pro a proti zákona o odpadu

Proti zákonu se už postavil pražský magistrát a v Poslanecké sněmovně prosazuje návrat k původnímu systému. Příslušný návrh však tento týden poslanci nepustili do třetího čtení. Diskuse tím ale zdaleka neskončila.

Nákladnější systém

Popelářský vůz nakládá na jednom pražském sídlišti smíšený odpad. Podle Petra Šulce z magistrátu není vyloučeno, že kvůli novému systému takzvaných kapitačních plateb lidé na třídění zbytků z domácností rezignují: "Lidé si stěžují, že kapitační platba je pro třídění odpadků nemotivační. Ekonomická motivace sice není rozhodující, určitě velkou roli hraje výchova, ale jsme toho názoru, že systém místního poplatku je nákladnější než ten, který platil do konce loňského roku."

Na základě nového zákona ale za popelnice začali platit lidé, kteří dříve svoje smetí odnášeli k sousedům nebo ho vozili do lesa. Podle jednoho z předkladatelů normy - poslance Jana Bláhy - se už během prvních čtyř měsíců tohoto roku podařilo výrazně snížit počet tzv. černých skládek. Navíc se podle Bláhy nepotrvdila obava, že lidé přestanou odpadky třídit.

"1 500 obcí ze vzorku 2 500 tzv. kapitační platbu realizuje od roku 1998. Ze všech studií z jejich podkladů vyplývá, že původní pokles třídění při určité míře informovanosti byl do půl roku a dnes nárůst třídění neustále roste i přes tuto platbu."

Třídění má smysl

Většina oslovených obyvatel pražských sídlišť uvedla, že odpad třídí i nadále. Jejich tvrzení si můžeme vysvětlovat i tak, že se dotázaní chtěli ukázat v lepším světle. Anebo prostě Praha splnila jinou z podmínek snížení objemu odpadu. Podle Karolíny Šůlové z ekologického hnutí Duha jsou tyto podmínky tři: "Jednak je platba podle množství odpadu, pak nabídka kvalitní recyklačních služeb, které musí zajišťovat město nebo obec, a nakonec postih za to, že někdo vyhazuje odpad na skládku. Když tyto tři věci zkombinujete, tak dosáhnete toho, že lidé budou odpad skutečně třídit a odpad se bude recyklovat. V Rakousku a Německu se recykluje 50 procent komunálního odpadu, v České republice nyní pouze 7 procent."

Jednou z často vyslovovaných obav bylo, zda tříděný odpad nakonec třeba pro nedostatek kapacit neskončí společně s ostatním smetím ve spalovně. Proto jsem se vypravil do největší pražské třídičky papírů na Praze 9. U zdejšího lisu Bedřich Krahulec z Pražských služeb popisuje, co se s papírem děje: "Papír je svezen z celé Prahy a poté se roztřídí na lepenku, novinový papír a časopisy. Materiál se pak lisuje do balíků a je expedován do papíren a dalším zákazníkům. Je vyloučeno, aby byl papír z modrých kontejnerů spálen."

Málo recyklujeme

Praha je dostatečně velkým producentem odpadů na to, aby se v jejím okolí uživily recyklační linky - a to i na plasty. V rámci České republiky je ovšem tato jinak perspektivní oblast v plenkách. Linek je málo, ale paradoxně nejsou dost vytížené, protože řadě obcí se nevyplatí odpad k nim vozit a dávají přednost vlastním skládkám. Dochází tak k situacím, že podniky musí dovážet odpad ze zahraničí.

Ředitel jedné z takových firem Transform Bohdaneč Jan Metz popisuje, jak je možné plastový odpad z domácností zpracovat: "Suchou technologií, bez produkce odpadních vod a bez škodlivého vlivu na životní prostředí. Po rozemletí plastů vzniká míchanice, která za určité teploty a tlaku vytváří plastickou hmotu pro široké využití."

Mohlo by se zdát, že moderní zpracovatelské linky hladově čekají na další a další smetí z českých domácností a ty by jim je měly byť vytříděné dodat. Podle odborníků je však optimální cesta přesně opačná - mělo by se dělat všechno pro to, aby odpadů vznikaly co nejméně. Tomáš Pavlíček