Milníky Amnesty International

Od svého vzniku v roce 1961 hájila Amnesty International přes 400 občanů Československa a České republiky, mezi nimi Václava Havla, pražského arcibiskupa kardinála Berana, Danu Němcovou, Petra Uhla, členy skupiny Plastic People of the Universe a další. Sdružení Amnesty International v ČR bylo založeno v listopadu 1989.

Začátky

Vznik AI inicioval britský právník Peter Benenson, když 28. května 1961 zveřejnil v londýnských novinách The Observer článek pod názvem "Zapomenutí vězni", k jehož napsání ho přimělo uvěznění dvou portugalských studentů, kteří si připili na svobodu. Článek začínal slovy: 'Otevřete si noviny kterýkoliv den v týdnu a najdete tam zprávu o tom, že někde ve světě byl někdo vězněn, mučen nebo popraven proto, že byly jeho názory nebo náboženství nepřijatelné pro jeho vládu.... Při čtení novin člověk pociťuje nepříjemný pocit bezmoci. Ale kdyby se tyto pocity zhnusení spojily ve společné akci, mohlo by to být účinné.' Ve svém článku tehdy Benenson informoval o šesti případech nespravedlivě vězněných osob, mezi nimiž byl i arcibiskup Beran.

Čím se AI zabývá

Úsilí Amnesty International se především zaměřuje na:

• propuštění všech "vězňů svědomí", tedy lidí, kteří nikdy nepoužili násilí a kteří jsou vězněni pro své přesvědčení, etnický původ, pohlaví, barvu pleti, jazyk, národnost nebo sociální původ či pro své ekonomické nebo společenské postavení
• zajištění spravedlivého a včasného soudu politickým vězňům
• zrušení trestu smrti, mučení a jakéhokoliv jiného krutého, nelidského nebo ponižujícího zacházení s vězni
• ukončení mimosoudních poprav a "zmizení"

Amnesty International se také staví proti násilným činům povstaleckých skupin a pomáhá uprchlíkům, kterým hrozí vyhoštění do země, kde jim mohou být upírána základní lidská práva. Důležitou součástí činnosti Amnesty International jsou vzdělávací projekty o lidských právech.

Jak AI funguje

AI se snaží vyvíjet prostřednictvím svých členů co největší nátlak na ty, kdo lidská práva porušují nebo mohou toto porušování zastavit. Prostředků je mnoho: od apelů na pomoc jednotlivcům, přes kontaktování místních představitelů, lobování u mezivládních organizací, organizování demonstrací, až po globální kampaně zaměřené na konkrétní zemi či téma.

Snad nejznámějším způsobem práce AI jsou takzvané "urgentní apely", tj. okamžité dopisové akce na obranu lidí, kterým hrozí bezprostřední nebezpečí. Případ je zveřejněn mezinárodním sekretariátem v Londýně, rozeslán prostřednictvím Internetu do celého světa a členové reagují okamžitě psaním apelů dané vládě - v jednotlivých případech bývá posíláno 3.000 až 5.000 dopisů.

První "urgentní apel" byl zveřejněn v roce 1973 na obranu brazilského profesora Luize Basilia Rossiho, který byl zadržen z politických důvodů. On sám byl přesvědčen, že výzvy AI měly zásadní význam: "Věděl jsem, že můj případ se dostal na veřejnost, věděl jsem, že už mě nemohou zabít. Potom tlak na mě vyvíjený polevil a podmínky se zlepšily." V současnosti je ročně uveřejněno přes 1.000 případů.

Úspěchy

Podle odhadů dochází ke zlepšení asi v jedné třetině případů, kterými se AI každý rok zabývá. Tedy alespoň v jednom ze tří případů je vězeň propuštěn, "zmizelý" nalezen, trest smrti nahrazen trestem mírnějším, příbuzným, právníkům či lékařům je povolen přístup k vězni, atd.

AI si velice cení svého rozhodujícího přínosu k přijetí mezinárodních úprav v otázkách trestu smrti, mučení, stálého Mezinárodního trestního tribunálu či obrany ochránců lidských práv. Od roku 1964 má AI poradní status při OSN.

V roce 1977 byla AI udělena Nobelova cena míru za příspěvek "k zajištění pevné půdy pro svobodu a spravedlnost a tím i míru na celém světě". V roce 1978 dostala AI Cenu OSN za lidská práva. Zatím posledním oceněním práce AI bylo udělení ceny The Revolutional Awards v březnu 2001 za nejlepší využití e-mailu na stránkách proti mučení www.stoptorture.org.

To, že AI funguje, dokazuje i řada prohlášení vysokých státních úředníků, ať už z řad levice či pravice:

Tribuna, orgán ÚV KSČ, v 60. letech uvedl, že AI patří "významné místo v projektu antikomunistické subverze." Naproti tomu vláda Guatemaly v roce 1981 zanaříkala, že AI "ani nezkouší ukrýt svou pravou sovětskou povahu...", a stejně tak i v Indonésii navrhoval admirál Sudomo, aby si "Amnesty International raději změnila svůj název na Amnesty Komunistická International.". Ajatolláh Chomejní byl pro změnu přesvědčený, že "všichni sluhové satanských mocností, jako je Amnesty International, ... se snaží udusit islámskou republiku..." (1981). V Mexiku si zase deník Hoy o rok později povzdechl, že "Amnesty International není nic jiného než variace na zkázonosnou organizaci dříve nazývanou 'Hitlerjugend'..." Tam, kde chyběl politický náboj, stačilo AI nazvat hromadou "frustrovaných stařen a mládeže..." (generální prokurátor Keňi, 1977). V tomto světle nás těší prohlášení Václava Havla ze začátku 90. let o tom, že on sám je živým důkazem toho, že akce AI mají smysl a jsou účinné.

Dnes, 40 let od napsání svého článku, říká Peter Benenson, že konečným cílem Amnesty International je celý "ten náš podnik zavřít". A pokračuje: "jen tehdy, když bude poslední vězeň svědomí propuštěn, když bude uzavřena poslední mučírna, když se Všeobecná deklarace lidských práv stane realitou pro lidi na celém světě, teprve pak bude naše práce u konce."

Kontakt:

Amnesty International v ČR
Palackého 9
110 00 Praha 1
tel./fax: 02/ 2494 6993
e-mail: amnesty@amnesty.cz