Summit z pohledu nevládek: Problém dostat se na jednání, desítky doprovodných akcí

Omezený počet pasů (1300 na jeden den, delegátů nevládních organizací je přitom přibližně 12.000) pro následující tři dny konference byl v neděli rozdán během dvou hodin. "Jedinou šancí pro nešťastníky, na které se nedostalo, je čekat každý den ve vyhrazenou hodinu na vrácené pasy," říká Viktor Třebický. Ani vybojování pasů však prý neznamená, že se člověk dostane do místností, kde probíhá plenární zasedání a kde přednášejí státníci své projevy. Nevládní organizace zde mají totiž vyhrazeno pouze 10 míst, ostatním nezbývá, než jednání sledovat na obrazovce.

Souběžně se summitem ovšem probíhá na různých místech rozlehlé johannesburské aglomerace řada dalších akcí. V sobotu se mnozí zúčastnili protestního pochodu, který začínal v jedné z nejchudších johannesburských čtvrtí, v Alexandře. Ta se nachází přibližně pět kilometrů od místa jednání vládních delegací a je přímým protikladem luxusního finančního centra Santonu. "Návštěva Alexandry poskytuje středoevropanovi neutěšený obrázek současné Afriky," říká Třebický. "Tisíce lidí zde žijí v zoufalých podmínkách, vidět jsou jen nekonečné plochy slumů a chatrčí z vlnitého plechu."

Pochod zahájil prezident Jihoafrické republiky Thabo Mbeki projevem, v němž se vyslovil pro razantnější řešení problémů, které trápí chudé současného světa. Mezi demonstranty, kterých se podle odhadu Třebického sešlo asi 10.000, byly zvlášť vidět propalestinské skupiny a také protestanti z řad Hnutí bezzemků. Průvod poklidně došel až ke konferenčnímu centru. "Pro účastníka z České republiky byla poněkud iritující převládající barva pochodu - rudá, která příliš připomínala nedávný 1. máj," komentuje demonstraci Třebický.

Spíše zklamáním je zatím pro Viktora Třebického paralelní summit občanské společnosti, který probíhá na jižním okraji Johannesburgu ve vzdálenosti přibližně 25 kilometrů od Santonu. "Summit nevládních organizací trpí špatnou organizací a také jejich malým zájmem," neskrývá své roztrpčení Třebický.

Zajímavější dění se prý odehrává v "Ubuntu village". "Tam probíhá jakýsi kulturní summit světa," glosuje Třebický. Právě v Ubuntu village byl minulou neděli summit zahájen. Nyní se zde nacházejí propagační stánky jednotlivých států a mezinárodních organizací, Česká ani Slovenská republika tu však žádně zastoupení nemají. Probíhá tu také řada kulturních a reklamních akcí, návštěvníci mohou například ochutnávat kulinářské speciality z nejrozličnějších míst světa. Podle Třebického se tu koná i velké množství workshopů a seminářů k nejrůznějším aspektům udržitelného rozvoje.

Zhruba 40 kilometrů od centra se pak nachází tzv. Waterdome, jehož expozice je věnována jedinému tématu: vodě. Příjemným překvapením pro Třebického bylo, že při prohlídce Waterdomu narazil na stánek slovenské nevládní organizace Lidé a voda. "Zastoupení Slováků považuji za důležité především proto, že v Johannesburgu ani Česká, ani Slovenská republika nemají své oficiální stánky," vysvětluje Třebický. "Češi se navíc narozdíl od Slováků nemohou pochlubit ani Národní strategií udržitelného rozvoje. Je smutné, že náš region musejí zastupovat nevládní organizace," uzavírá s povzdechem Viktor Třebický.

Článek jsme převzali se svolením redakce on-line deníku EkoList po drátě. Ukázkový výtisk tištěné verze časopisu si můžete objednat zde.