Vzdělávání terénních sociálních pracovníků pomáhá etnickým menšinám i majoritě

Systém komplexní podpory terénní sociální práce, který se zaměřuje na informování veřejnosti a odborné vzdělávání terénních sociálních pracovníků, chce prosadit brněnské romské středisko DROM. Projekt "Medializace terénní sociální práce" vychází z předpokladu, že ačkoliv je terénní sociální práce velmi úspěšným modelem řešení sociální situace marginalizovaných skupin, v mnoha případech naráží na nepochopení plynoucí z nedostatku informací. To v praxi brzdí rozvoj a šíření terénní sociální práce do potřebných lokalit.

Záměrem DROMu je zajistit jak odborné vzdělávání sociálních pracovníků, tak informovanost pracovníků veřejné správy, nevládních neziskových organizací a veřejnosti. Sdružení proto vydává také brožuru pro zaměstnavatele terénních sociálních pracovníků a připravuje besedy na školách se sociálním zaměřením. "Terénní sociální pracovníci často nemají potřebné formální vzdělání zajišťované sítí škol," upozorňuje Laďka Češková, vedoucí vzdělávacího programu. "Vzhledem ke specifikám cílové skupiny není předpoklad, že se program zařadí do stávajícího systému vzdělávání sociálních pracovníků. Přesto považujeme za nezbytné umožnit terénním sociálním pracovníkům přístup k systematicky zpracovaným informacím z oborů vážících se k jejich práci," dodává.

Podle informací DROMu jsou terénní sociální pracovníci naprosto nehomogenní skupinou: věkové rozpětí je od 18 do 60 let, jedná se o muže i ženy, přičemž muži tvoří cca 70 % kursistů, ženy pak zhruba 30%. Většina z nich se považuje za Romy (cca 80%), jiní se hlásí k majoritní společnosti. Někteří (asi 15%) mají vysokoškolské či středoškolské vzdělání, jiní nedokončili všechny třídy základní školy; někteří pracují pro okresní (ty k 31. 12. tohoto roku zanikají) či městské úřady, další pro neziskové organizace. Někteří se při svém působení v lokalitě více orientují na práci s dětmi a jiní na práci s dospělými. V současné době v České republice pracuje terénních sociálních pracovníků přibližně stovka.

Jaký má tedy být terénní sociální pracovník, který projde vzdělávacím programem DROMu? Sociální pracovník musí mít mezi svými klienty přirozenou autoritu, musí umět s pochopením naslouchat jejich problémům, poskytnout pomoc při ustálení a zlepšování jejich obtížné životní situace, motivovat je k zodpovědnosti za vlastní rozhodování, povzbuzovat; musí vědět, kdy je potřeba zvolit laskavý a mírný přístup, kdy naopak nekompromisně trvat na dodržování stanovených pravidel. "K tomu, aby tuto nesmírně náročnou práci dobře zvládali, však rozhodně nemusí vědět, kdy byla bitva na Bílé hoře, jak zní Pythagorova věta a dokonce ani jak se píše „holobyt“," soudí Laďka Češková. Připomíná, že v České republice neexistuje v současné době žádná instituce, která by této cílové skupině mohla zajistit požadované formální vzdělání při respektování jejích specifik. "Terénní sociální pracovníci mají teoreticky možnost začít studovat na některé ze škol se zaměřením na sociální práci, jejichž program je akreditován - povinností studenta těchto škol je ovšem i zvládnutí předmětů, které se sociální prací souvisejí jen nepřímo, tedy matematiky, filosofie, cizích jazyků, dějepisu, biologie a dalších. Tento požadavek je nesporně legitimní při získávání výučního listu či maturitního osvědčení, pro řadu terénních sociálních pracovníků však představuje nepřekonatelnou bariéru."

Nezanedbatelnou výhodou vzdělávacího programu je fakt, že řada romských terénních sociálních pracovníků se ve svém životě poprvé setkává s možností uplatnit své vědomosti a zkušenosti v praxi, aniž by byla vystavována diskriminačnímu jednání ze strany zaměstnavatele. "Tento fakt spolu se systematickým vzděláváním mění u části majoritní společnosti stereotyp vnímání Roma jako nevzdělaného, nepracujícího člověka, který využívá poměrně štědrého systému státní péče a žije tak na úkor ostatních," poukazuje Marek Veselý, koordinátor projektu Medializace terénní sociální práce. Systém vzdělávání je určitou zárukou i pro zaměstnavatele: ten namísto nadšeného dobrovolníka či amatéra bez znalostí základů z relevantních oborů a bez kontaktů získává proškoleného profesionála, který je ochoten investovat do dalšího vzdělávání, seznamovat se s trendy ze svého oboru, setkávat se a spolupracovat s kolegy a vzít tak odpovědnost za vlastní pracovní rozvoj plně na sebe.

"Díky patřičnému vzdělání jsou terénní sociální pracovníci kompetentní vykonávat svou práci v sociálně vyloučených lokalitách a pracovat se svými klienty, aby jim umožnili odchod z těchto lokalit a tím přiblížit kvalitu života většině společnosti. Pro rodiny takových pracovníků i jejich klienty je certifikát z absolvovaného vzdělávacího programu často motivací k následování – vždyť mezi stávajícími kursisty jsou rodinní příslušníci prvních absolventů. Tato zkušenost také vede ke změně vnímání důležitosti vzdělání dětí," dodává Marek Veselý.

Terénní sociální práce se ze systematického hlediska ukazuje být dobrým řešením problémů s tzv. „ghety“ vznikajícími v českých městech. Pro úspěch je však ještě třeba mnoho vykonat. Za klíčové považuje DROM dvě věci: za prvé – zařazení terénní sociální práce mezi standardní sociální služby a za druhé – aktivně udržovat a zvyšovat kvalitu práce samotných terénních sociálních pracovníků. Dosažení těchto dvou cílů se středisko DROM chce věnovat i v následujících letech.

Jana Sobotková

DISKUSE - KOMENTÁŘE:

6. 9. 2006

vandaholubova@seznam.cz