Zpráva EU obviňuje evropské vlády ze spolupráce na nezákonných operací CIA
13. 12. 2006 [Econnect/HRW] -
Nová zpráva komise Evropského parlamentu o ilegálních aktivitách CIA v Evropě představuje významný dokument, který mapuje zapojení evropských vlád do nezákonných operací CIA. Uvedla to organizace Human Rights Watch (HRW).
„Zpráva dokumentuje ochotnou spolupráci evropských vlád se CIA ohledně nezákonných operací jako jsou tajná vězení a výslechy za použití mučení,“ řekla Joanne Mariner, ředitelka HRW pro problematiku terorismu a války proti terorismu. „Vlády evropských zemích nyní musí důkladně tyto nezákonnosti prošetřit a učinit opatření, že se něco podobného už nebude opakovat.“
Zpráva svým obsahem nekompromisně obviňuje evropské vlády ze spolupráce na nezákonných operací CIA. Stejně tak je ale i nekompromisní vůči Radě EU, která nedokázala plně informovat Evropský parlament o vývoji bezpečnostní politiky EU, obzvláště ve vztahu k diskusím rady s vládními představiteli USA.
Podle zprávy potvrzují záznamy ze setkání evropských ministrů zahraničí s ministryní zahraničí Spojených států Condoleezzou Riceovou loni v prosinci, že členské státy EU „věděly o programu mimořádného vydávání podezřelých a tajných vězení“.
„Místo aby se EU stala globálním vůdcem hnutí proti nezákonným operacím USA, tak evropské vlády tajně spolupracovaly s Bushovou administrativou na provozování tajných vězení a protizákonných převozů,“ řekl Holly Cartner, ředitel HRW pro oblast Evropy a Střední Asie. „EU musí otevřeně vystoupit proti nezákonným operacím a tajným vězením a znovu se stát silou podporující lidská práva.“
Zpráva komise silně kritizuje neochotu „téměř všech členských států“ a EU jako instituce plně spolupracovat s vyšetřovateli komise. Polsko, Velká Británie a Itálie byly označeny jako obzvláště nechotné vůči spolupráci.
Zpráva dokumentuje celou řadu případů, kdy byli lidé převezeni do zemí, které běžně praktikují mučení. Zpráva obviňuje italskou výzvědnou službu, že napomáhala CIA unést Abu Omar z Milána do Egypta v únoru 2003. Podle zprávy je „vysoce pravděpodobné, vzhledem k účasti tajné služby“, že italské vláda věděla o převozu Abu Omara. Protože milánský prokurátor vyšetřoval Abu Omara před jeho únosem, zpráva také vyvozuje, že tento nezákonný převoz ohrozil vyšetřování teroristické sítě operující v Itálii.
Zpráva také viní švédskou vládu kvůli přímé spolupráci se CIA ohledně převozu Ahmeda Agizy a Mohammed al-Zari ze Stockholmu do Káhiry v prosinci 2001. Oba muži byli poté mučeni. Zpráva upozorňuje, že švédská vláda spoléhala na „diplomatické ujištění“ ze strany egyptských úřadů, že oba muži nebudou mučeni, přičemž sama neučinila žádná opatření, aby k tomu nedošlo.
Německá vláda byla identifikována při převozu Khaled el-Masri a Mohammed Zammar. Americká vojenská základna v Německu byla také požívána jako zastávka během transportních letů. Zpráva popisuje výslechy Murata Kurnaza, německého občana turecké národnosti, německými úřady v Guantanamo Bay v roce 2002 a 2004 a neschopnost německé vlády zajistit Kurnazův návrat až do roku 2006.
Podle zprávy komise došlo k nejméně 1245 přeletům nebo zastávkám letadel CIA v Evropě, přičemž některé tyto lety sloužily pravděpodobně k převozu vězňů.
Zpráva obsahuje souhrn detailních doporučení evropským vládám, aby zajistily plné vyšetření nezákonných operací CIA a přijaly opatření, aby se něco podobného nezopakovalo. Zpráva vyzývá členské státy EU a čekatele, aby přijaly zákony, které budou upravovat aktivit zahraničních služeb na jejich teritoriích.
Zpráva také žádá americkou vládu, aby uzavřela vězení na Guantanamo Bay, a také žádá evropské vlády, aby zajistily návrat svých občanů a lidí s trvalým pobytem zadržovaných na Guantanámu. Zpráva kritizuje britskou vládu zejména pro odmítnutí diplomatické pomoci dvěma lidem trvale žijícím ve Velké Británii, kteří jsou nadále zadržováni na Guantanamo Bay.
Komise vyšetřující nezákonné operace CIA vznikla v lednu tohoto roku jako reakce na tlak veřejnosti a zprávy v médiích týkající se tajných vězení CIA ve Východní Evropě. V rámci své činnosti komise podnikla vyšetřování v sedmi zemích a provedla na 130 rozhovorů a slyšení.
|