Po zmanipulovaných běloruských volbách protesty neutichají

Ani druhý týden po uskutečnění parlamentních voleb a referenda o změně ústavy v Bělorusku nekončí protesty proti neregulérnosti jejich průběhu. Prezident Lukašenko si výsledkem referenda zajistil změnu ústavy a možnost dále se ucházet o prezidentský mandát, ve volbách do parlamentu neuspěl žádný z opozičních kandidátů. Běloruská opozice i západní pozorovatelé upozorňují: hlasování bylo zmanipulované. Na to upozorní i dnešní demonstrace, která začíná v deset hodin na pražském Malostranském náměstí.

Protest pořádá Svaz Bělorusů v zahraničí. "Touto akcí chceme upozornit českou veřejnost na ty události, které se dějí v Běloruské republice. Žádáme o pomoc všechny lidi, kteří pamatují krutosti totalitárního režimu, nedat šanci režimu Alexandra Lukašenka vyvraždit své oponenty a zničit svědomí běloruského národa a nenechat ho udělat z lidí jemu poslušné otroky," vysvětluje zástupce organizátorů Auhien Sidoryk. Po zahájení na Malostranském náměstí vyrazí pochod k Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, kde bude poslancům předána výzva svazu, a následně protestující předají výzvu též senátorům.

"Událostmi po 17. 10. 2004, kdy proběhly takzvané volby a referendum, Alexandr Lukašenko potvrdil, že nedá žádné šance na změnu vlády v Bělorusku mírnou cestou," uvádí se v prohlášení. V České republice žijící Bělorusové v něm požadují přijetí rezoluce, která by obsahovala mimo jiné neuznání legitimnosti Lukašenkovy vlády, neuznání výsledků referenda a parlamentních voleb, ukončení všech ekonomických vztahů s Lukašenkovým režimem a požadavek propuštění všech politických vězňů. "Uzurpace vlády, tyranie a diskriminace Bělorusů bude pokračovat," obávají se autoři prohlášení, kteří apelují na představitele ČR.

Další protesty mají pokračovat. Vlna solidárních demonstrací proběhla už v den voleb – 17. října se shromáždění odsuzující neregulérnost hlasování konala v řadě evropských měst. Také v Praze se před běloruskou ambasádou sešlo několik desítek lidí, aby předali dar prezidentu Běloruska – ostnatý drát. Demonstrace má dnes v podvečer proběhnout také v běloruském hlavním městě Minsku.

Varování pro Lukašenka: Bělorusku hrozí mezinárodní izolace

Svou kritiku už někteří čelní představitelé České republiky k režimu Alexandra Lukašenka směřovali. Prezident Václav Klaus ve včera odeslaném dopise adresovaném jeho běloruskému protějšku vyjadřuje obavy, že podmínky, za nichž se parlamentní volby i referendum konaly, neodpovídaly zásadám regulérního hlasování. "To je nepřijatelné. Porušování základních občanských práv, pronásledování politické opozice a potlačování občanských protestů nemají v dnešní Evropě místo a vedou Vaši zemi do mezinárodní izolace," píše Klaus ve svém dopise.

Také jeho předchůdce Václav Havel běloruské volby kritizoval, a to už bezprostředně po nich, během úvodního jednání konference Forum 2000 na začátku minulého týdne. "Dostalo se nám názorné ilustrace toho, jak totalitní či autoritativní režimy dáví občanskou společnost," okomentoval Havel události v posledním evropském diktátorském režimu.

K tomu, aby výsledky voleb i ústavního referenda neuznaly, vyzval Evropskou unii i všechny demokratické státy český Výbor pro svobodné Bělorusko. Jeho členy jsou převážně poslanci a senátoři, pod prohlášením jsou podepsáni Václav Havel, senátor Jan Ruml a člen běloruské exilové vlády Vladislav Jandjuk. "Faktická nepřítomnost zástupců opozice ve volebních komisích, mohutná státní propaganda a znemožnění vedení předvolební kampaně představitelům opozice, brutální nátlak na studenty, vojáky a další voliče a vyloučení z voleb řady významných opozičních kandidátů jsou jen některé příklady naprostého pošlapání všech demokratických principů stávajícím režimem Alexandra Lukašenka," uvádí se v prohlášení výboru.

Fraška spíš k pláči než k smíchu

Průběh voleb a referenda v Bělorusku monitorovalo několik skupin mezinárodních pozorovatelů, mezi nimi také zástupci Institutu pro demokracii ve východní Evropě (IDEE), převážně novináři z Ázerbajdžánu, Ruska, Polska, Kyrgyzstánu a České republiky. Jednostranná propaganda pro změnu ústavy, špatně (či vůbec) zavřené volební urny přímo na stolech komise bez plenty, téměř žádní členové opozice ve volebních komisích, odstraňování voličů z voličských seznamů a rušení kandidatury opozičních kandidátů: to jsou jen některé z výtek, které IDEE shrnuje ve svém prohlášení.

"Volby i refenendum byly falšovány ve čtyřech fázích. Zaprvé už samotné vyhlášení takového referenda je podle řady odborníků protiústavní, druhá fáze spočívala v samotné předvolební a předreferendové kampani, kdy se řada opozičních skupin snažila zaregistrovat své kandidáty, kterým ale byla kandidatura odmítnuta," vypočítává jeden z českých pozorovatelů Milan Štefanec, který monitoroval volby a referendum v Minsku. Popisuje, že opozice prakticky neměla přístup do sdělovacích prostředků: kandidáti měli zaručených pět minut vysílacího času, ovšem devadesát procent prostoru v televizi, rádiu i nejčtenějších denících si ponechal Alexandr Lukašenko. "Největší opoziční deníky mají přitom náklad přibližně 30 tisíc, kdežto noviny vydávané administrativou prezidenta vyšly podle informací pracovníků tiskárny ve speciálním nákladu skoro tří a půl milionu výtisků," říká Štefanec.

Lístky netřeba počítat, výsledky známe

Za třetí problematickou část pozorovatel považuje fakt, že se hlasovalo v předtermínu – celých pět dní před volbami a referendem. "V době, kdy byly volební místnosti otevřeny, mohli pozorovatelé volby kontrolovat. Ovšem co se dělo s urnami v noci, kdy byly volební místnosti zamčené, nikdo neví," popisuje. Proč hlasování v předtermínu? Lukašenko si potřeboval zajistit souhlas minimálně 50 % všech oprávněných voličů. A tak studenti, zaměstnanci státních podniků a vojáci byli nuceni volit předčasně a potvrdit si účast v hlasování, aby toto potvrzení mohli odevzdat ve škole či zaměstnání.

Ani den samotných voleb se neobešel bez falšování. "Narušení zákona se objevila celá řada. Ať už to, že jeden člověk hlasoval za několik dalších, popřípadě jeden člověk podepsal pět dalších voličů, ale hlasoval pouze jednou – a za ty čtyři zbylé později hlasovala volební komise... V řadě místností nebyly urny zapečetěné nebo byly nekompletní, například jim chybělo dno nebo boční strana," popisuje Štefanec.

Za nejzajímavější ale považuje skutečnost, že několik hodin nebo dokonce i dní před ukončením hlasování byly v jednotlivých okrscích k dispozici výsledky voleb. V jednotlivých okrscích získali opoziční politici přesné výsledky – kolik lidí bude hlasovat pro kterého kandidáta či jaká bude volební účast – a výsledky předali novinářům. "Tyto předem zjištěné výsledky se shodovaly přesně na hlas s výsledky oznámenými po volbách," podotýká Štefanec. "Z toho jasně vyplývá, že volební výsledky byly dány už dopředu. Na některých volebních okrscích se ani nenamáhali předstírat, že počítají hlasy, jen vysypali lístky z uren, svázali je a za dvacet minut vyhlásili výsledky voleb. Technicky samozřejmě není možné hlasovací lístky v tak krátké době spočítat, pozorovatelé navíc ani neměli možnost nahlížet do protokolů," dodává.

Změna k lepšímu? Zatím ne

Apatie a strach: ty brání tomu, aby došlo k zásadní změně v nejbližší době. "Lidé se bojí chodit na opoziční demonstrace a účastnit se práce opozičních stran, protože to znamená riziko ztráty zaměstnání a další problémy. Ani masové čtyřicetitisícové demonstrace v době, kdy si Lukašenko nechal schválit změnu ústavy, neznamenaly žádnou změnu. Proto takové protesty lidé nevidí jako šanci na změnu," říká Milan Štefanec.

Podobně hovoří Lubor Kysučan, další z pozorovatelů, který monitoroval průběh voleb a referenda v Brestu. "Všichni hrají komedii, všichni se tváři nadšeně, vidíte nasládlé prvomájové úsměvy, je ale vidět, že je to divadlo... V tom je zásadní problém: ta společnost je ovládána strachem," říká. "Také existuje řada lidí, kteří mají určité výhody, kterým systém dává privilegia – mají tedy co ztratit. Na čelná místa jsou často dosazováni lidé, na které se "něco" ví a jsou vydíratelní pro případ, že by nebyli loajální... A jedině Lukašenkův režim jim zaručuje beztrestnost a dobré posty," je pozorovatel spíše skeptický.

Lubor Kysučan se také obává toho, že po odchodu zahraničních novinářů a pozorovatelů po volbách se situace bude zhoršovat. "Demonstrace v pondělí ihned po referendu a volbách se obešla prakticky bez zásahů, protože na místě bylo ještě hodně pozorovatelů a režim se chtěl ukázat jako tolerantní. Když se o den později konala další demonstrace a téměř nikdo z cizinců už na místě nebyl, demonstraci brutálně rozehnali a pozatýkali 49 lidí," popisuje.

Pomoc Bělorusku je podle Lubora Kysučana – a také dalších – možná především v tom, že svět bude Bělorusko dále sledovat. "Ti lidé, kteří se se situací nesmířili, budou protestovat, ale bude jich míň a míň, pokud je svět nebude podporovat, a systém se tam nezmění. Většina lidí je zastrašená a v existenční nejistotě, je to situace podobná normalizaci – s tím rozdílem, že ti lidé žijí ve větší chudobě," říká. Lukašenkovi může zlomit vaz ekonomický kolaps; až zkrachují banky, u nichž mají dluhy uměle udržované podniky, a vše ekonomicky zkolabuje, snad se lidé dostanou masově do ulic. Je ale nutné situaci v Bělorusku dále sledovat a opozici podporovat. "Těch statečných je tam jen málo a potřebovali by podporu ze zahraničí, kterou prakticky nemají," uzavírá Lubor Kysučan.

Jana Sobotková