Velmi málo nevyléčitelně nemocných Čechů umírá důstojně

10. 3. 2005 - PRAHA [BBC]

Ačkoli se v médiích často objevují zprávy o mrtvých, v normálním životě se o smrti většina obyvatel Česka zdráhá mluvit. Přibývá přitom lidí starých a často nevyléčitelně nemocných, kteří díky, anebo kvůli moderní medicíně, umírají déle.

Jenom každému stému člověku se podle průzkumů v České republice dostane kvalitní, takzvané paliativní, péče. Sedmdesát procent českých občanů podle průzkumu umírá v nemocnicích, léčebnách dlouhodobě nemocných a v domovech důchodců. Čtyři pětiny dotázaných přitom chtějí poslední chvíle trávit s příbuznými doma.

Úleva od bolesti

Lidem, kteří se sami rozhodnou své blízké doprovázet až do konce, pomáhá například občanské sdružení Cesta domů, které provozuje i jediný hospic v Praze. "Většinou lidé přicházejí dost pozdě. Mají ležícího pacienta, který je na tom velmi špatně a je propuštěn z nemocnice," říká Martina Špinková z rady sdružení.

Hospice se snaží pacientovi ulevit od bolestí a dalších příznaků, které konec života provázejí. Rodinu hospic učí využít zbývající čas, aby se vztahy s umírajícím mohly urovnat, aby se lidé mohli rozloučit. A také aby trápení pokud možno loučení nepřekrylo.

O smrti se nemluví

Český zdravotnický systém si vlastně s umírajícími neví rady. Když lékař neumí nemoc vyléčit, považuje to za své selhání. Organizace Cesta domů zjistila, že devět z deseti mladých lékařů se údajně bojí mluvit s umírajícím a jeho rodinou.

Podle profesora Jiřího Vorlíčka z fakultní nemocnice v Brně-Bohunicích často příbuzní se svým umírajícím zůstávají prakticky bez podpory: "My samozřejmě víme, že když si někdo vezme pacienta domů, něco ho to stojí. Domácí péče bude v budoucnu muset být lépe placená, "říká Vorlíček. Upozorňuje také, že lůžka pro nevyléčitelně nemocné často suplují sociální péči.

Jen vítězná medicína

"Je třeba zlepšit legislativu, financování, edukaci lékařů a sester," říká Vorlíček. Podle tohoto onkologa je třeba, aby společnost chápala, že neexistuje jen "vítězná medicína," jako jsou transplantace, složité operace. "Velká část pacientů má chronické onemocnění, která je nakonec zahubí, a i ti musí mít kvalitní péči," upozorňuje brněnský lékař.

Stát má ale hluboko do kapsy. Podle náměstka ministryně zdravotnictví Dalibora Štambery se nedá počítat s tím, že se úřady postarají o všech 70 procent lidí, kteří chtějí důstojně umírat doma: "To není reálné, proto budujeme hospicy, kde člověk důstojně dožije v kontaktu s rodinou," říká Štambera.

Málo hospiců

Podle ministerstva stát prostě nedokáže zajistit všem při složitých léčbách bolesti domácí péči. Hospice se sice v Česku budují, ale podle Martiny Špinkové je jich pořád málo: "V Praze máme při střízlivých odhadech 25 lůžek v jednom hospicu a podle zahraničních odhadů bychom jich měli mít 120 při rozvinuté domácí paliativní péči," říká Špinková.

Jenže domácí péče o umírající v Česku zatím dostatečně rozvinutá není. Daleko rozvinutější péče je v tomto směru ve Velké Británii, kde koneckonců hospicové hnutí vzniklo.

Třetina peněz od státu

Téměř šedesátimilionová Británie disponuje 220 léčebnami pro dlouhodobě nemocné a dalšími zařízeními pro nevyléčitelné pacienty jak dospělé, tak děti. Podle zpravodaje BBC v Londýně Ivana Kytky stojí provoz těchto zařízení v přepočtu kolem dvanácti miliard korun, britská vláda přispívá necelou třetinou.

Zbytek, tedy větší část rozpočtu financují charitativní organizace a přispívá se na ně z veřejných sbírek. Zařízením tohoto druhu pomáhá střešní organizace Help the Hospices, zřízená v roce 1984.

Motivovat finančně

Ovšem i v České republice se přinejmenším blýská na lepší časy, aspoň podle náměstka Dalibora Štambery: "Legislativa umožňuje zřizovat tzv. ambulance bolesti, to je první stupeň, který se poměrně dobře daří budovat," vysvětluje Štambera.

Další věcí je vyčlenit speciální oddělení na lůžkových zařízeních, což ministerstvo údajně nechce dělat direktivně. Podle náměstka Štambery se snaží úřad jednat s pojišťovnami, aby zdravotnická zařízení finančně motivovaly k budování takových oddělení. Odborníci na hospicovou péči také doporučují, aby příbuzný, který o nevyléčitelně nemocného pečuje, dostal placené volno nebo aby mu zaměstnavatel držel po jistou dobu místo jako v případě mateřské dovolené.

Tomáš Pavlíček