Být tím, kdo prošlapává cestu

16. 6. 2006 - PRAHA [Econnect]

Současná irská hudba byla u nás fenoménem donedávna téměř neznámým. V posledních letech k nám ale z Irska přijíždí stále více kapel a muzikantů, kteří tu nacházejí pozorné publikum, na hudebních festivalech probíhají irské dny a ti, kteří tu už hráli, často přijíždějí zahrát znova. Jedním z irských hudebníků, kteří se k nám letos vracejí, je zpěvák sean nós, tedy "starého stylu", Iarla Ó Lionáird. Zpěvák kapely Afro Celts a jedna ze špiček scény world music spojuje prastarý způsob zpěvu s elektronikou, a nedávno tradiční zpěv spojil také s moravskými melodiemi - na albu a koncertech Čechomoru. Iarla Ó Lionáird se představí na festivalu United Islands Of Prague v neděli 18. června.

Pražský festival není vaší první návštěvou v České republice. České publikum zná váš hlas dokonce i z českého alba - mám na mysli poslední desku Čechomoru "Co sa stalo nové". Co vás sem ale vlastně přivedlo poprvé? A co vás přimělo zase se vrátit?

Byl jsem docela překvapen, když jsem v Praze vystupoval před mnoha lety úplně poprvé, i na festivalu Womad. Dál jsem udržoval kontakt se šéfem festivalu Michaelem Havasem a na základě toho jsem byl přizván k účasti na nahrávání písničky pro nové album Čechomoru. To byla pro mě ta nejpříjemnější zkušenost, později vloni v létě, jsem s kapelou několikrát vystoupil na koncertech během jejich turné. Byli ke mně velice přívětiví - a jsou znamenitou společností.

Do České republiky v posledních letech přijíždí spousty irských muzikantů. Lidé objevují jejich hudbu, ta se jim líbí a oni si to vzájemně řeknou. The Frames, Interference, Paul Tiernan, Bell X1, Jape, Autamata, Nina Hynes, Paddy Casey, Maria Doyle Kennedy, David Kitt a další... prostě se nám dostávají pod kůži. Je tu nějaký zvláštní důvod, proč je to právě irská hudba, a ne třeba polská nebo německá? To jsou přece naši sousedé - a Irsko je na docela vzdáleném ostrově. Ačkoli v tomhle směru se zdá podstatně blíž.

Myslím si, že české publikum je velmi otevřené, chce se setkávat s hudbou a také chce potkávat hudebníky ze všech směrů. Nedovedu vysvětlit, proč to tak je. Snad jen že mě vždycky překvapovalo, jak mnoho a také jak silného uznání se u vás člověku dostává.

Frontman Frames Glen Hansard říká, že má české publikum asi nejradši. Fergus O'Farrell označuje týden, který tu vloni v létě strávil hraním se svou kapelou Interference, jednoduše jako nejlepší týden svého života, a když srovnává s koncerty tady a doma v Irsku, oceňuje Čechy jako velmi vnímavé posluchače. Je to spíš individuální zkušenost, anebo jste si něčeho podobného všiml i na svých koncertech?

Glen má coby umělec ve vaší zemi mnohem víc zkušeností než já. Ale setkání s lidmi, jako je například Jiří Černý, mě přesvědčila, že hloubka oceňování hudby je v této zemi taková, s jakou jsem se jinde setkal jen vzácně, pokud vůbec. Jakoby hudba pro Čechy měla zvláštní symboliku, větší význam.

Ve své hudbě používáte irskou gaelštinu. To nedělá příliš mnoho muzikantů, zvlášť ne v "populární" hudbě. Jenže ne všichni Irové tento jazyk používají nebo byť jen znají. Ztěžuje to možnost dostat svou hudbu k publiku?

To byla a je jedna z mých největších výzev. Na druhou stranu, být tím umělcem, který prošlapává cestu, mívá i svoje výhody. Mám rád zvuk tohoto jazyka, jeho poetickou hloubku. A věřím, že i publikum, které jazyk dobře nezná, přesto nějakým způsobem dosáhne porozumění a radosti z hudby nasloucháním zvuku tohoto velice starého jazyka, a to právě prostřednictvím hudby.

Velmi se mi líbil nápad uspořádat týden irského jazyka, Seachtain na Gaeilge, jehož organizátoři vydávají kompilace s hudbou irských kapel nahranou právě v irštině. Je to neobvyklé, ale příjemné, slyšet v irštině hrát muzikanty a kapely, jako jsou Nina Hynes, Mundy, Autamata, Lisa Hannigan a další, které člověk obvykle slyší zpívat anglicky. Myslíte si, že toto by mohl být jeden ze způsobů, jak probudit zájem lidí o jazyk? Anebo ho dokonce znova "oživit"?

Jsem za tohle CD trochu zodpovědný. Úplně poprvé se objevilo jen coby nápad, když jsem někdy před dvěma lety mluvil se současným šéfem Seachtain na Gaeilge Julianem De Spainnem. On patří k mladé generaci těch, kdo v jazyk věří, a jeho nápady a přesvědčení dokázaly, že lidé jsou jazyku naklonění. Jen je potřeba s nimi navázat kontakt novými cestami.

Lidé u nás objevují víc a víc irských kapel, ale pořád je docela těžké sehnat dobrou irskou muziku v místních obchodech. Když nepočítáme U2, Sinéad O'Connor, Clannad, Chieftains, anebo při troše štěstí Afro Celts a Frames, je to skoro nemožné. A když člověk propásne šanci koupit si album na koncertě, je jedinou (legální a férovou) cestou nákup někde na internetu. Napadá vás, jak irskou muziku dostat k českému publiku snáz?

Možná by nějací podnikaví Češi mohli otevřít specializovaný hudební obchod právě na internetu. Myslím, že tohle je budoucnost a není ani tak těžké to udělat.

publikováno v Hospodářských novinách, 16. 6. 2005

Jana Sobotková

DISKUSE - KOMENTÁŘE: