Nízkoprahový klub Malého prince

28. 2. 2003 - PRAHA [Malý princ, o.s.]

-Nízkoprahový klub Malého prince-

Nejdříve jsme si všímali poflakujících se hloučků teenagerů okolo komerčních center. Později přišla i konkrétní jména dětí, které nemají co dělat, a tak „zlobí“. Na jaře roku 2002 vstoupilo do sociálního programu na Smíchově a Košířích i občanské sdružení Malý princ. Díky ochotě oddělení sociální prevence a školy na Plzeňské ulici jsme mohli během krátké doby otevřít improvizovaný klub volného času v jídelně školy.

Klub pořádá víkendové a prázdninové akce pro všechny děti, které mají zájem. Naše sdružení ale plánuje jít ještě o krůček dál. Chceme, aby malí princové a malé princezny neproflákali svoje dětství...

„Před pár lety jsme začali organizovat akce pro děti z dětských domovů. Tenkrát se nám zdálo, že jsou dost problémové,“ říká člen sdružení David. Stojíme na hlavní tepně Košíř, pod nohama nám duní země od projíždějících tramvají a za chvíli začne středeční klub ve škole Na Klamovce. „Klub začínal postavený na celkem bezproblémových dětech. Postupně se nám ale podařilo stáhnout takové ty problémáky z okolí,“ doplňuje David. Přijíždí tramvaj a vyskakuje Ivona s Ondrou.“ Dneska se nám děti z „děcáků“ zdají jako úplně pohodové a hodňoučké děti,“ směje se Ondra.

Na hřišti už hraje několik kluků fotbal. Jsou převážně drsnější povahy a čas od času se jde tělo na tělo. David odemyká školu. Dlouhou chodbou procházíme k jídelně. Tam stojí stolní fotbal a skříň se spoustou her. Za chvíli se přiřítí skupina menších dětí. Jídelna i okolí školy ožijí křikem „poškoláků“.

„Protože klub má být určený hlavně problémovým dětem a mládeži a vznikl vlastně ve spolupráci s kurátory pro děti a mládež, snažíme se směřovat klub tím směrem,“ vysvětluje Ondra. „To má za následek, že tak trochu vytlačujeme děti, které nemají žádné větší problémy v rodině a jsou v pohodě. Zdá se nám, že takový klub vlastně ani nepotřebují.“ S tím ale nesouhlasí řada rodičů, kteří o děti na rozdíl od jiných dbají a věnují se jejich volnému času jak jen můžou. „Klukovi se v klubu líbí, ale pak se budu bát ho tam posílat,“ říká za všechny jedna maminka. Má do jisté míry pravdu. Třeba nedávno tam dva starší kluci vytáhli mladšího a obrali ho o mobil. Oba dva toho mají na svědomí nepočítaně. Od mobilů až po násilí na druhých. „I takoví u nás možná paradoxně mají otevřené dveře,“ povídá Ondra. Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní, říká se v jedné knize. Klub chce tým Malého prince spojit s aktivním streetworkem. „Jedině přímo na ulici můžeme oslovit holky a kluky a nabídnout jim naše přátelství, jinou zábavu, pomoc.“ „I ti největší grázlové, co lítají v drogách, kradou a všichni už je vlastně odepsali, by měli u nás najít nějakou šanci.“

Díky těmto problémům jsme s úřadem přemýšleli, co dál. „Proto jsme se rozhodli přestěhovat se do vlastního. Rada ÚMČ Prahy 5 nám schválila záměr vybudování nízkoprahového centra ve žlutém domečku v Husových sadech. Tam chceme rozjet spousty aktivit pro děti a mládež, jak jen nám čas, peníze a síly dovolí,“ sdělují s nadšením David s Ondrou.

„Klub bude mít jasné minimum pravidel, které děti a mládež budou muset dodržovat. Budeme mít otevřené oči a budeme se snažit děti trochu formovat a chránit. Drogy, šikana, cigarety a další svinstva nemají v klubu místo,“ podotýká Ivona. Klub bude mít také vymezený čas pro mladší a starší děti. „Rozdělení dětí podle věku je bohužel v takovém případě dost důležité,“ vysvětluje David.

Plánů má parta Malého prince dost a dost. Budou pokračovat ve výletech, víkendovkách, táborech. V klubu bude možné posedět, popovídat si, vymýšlí se horolezecká stěna, lanové aktivity, videoprojekce. Každý rok se může udělat veliká diskotéka pro všechny kluky a holky.

„Chceme do oprav zapojit děti a mládež, kteří do klubu chodí a budou chodit,“ prozrazuje David. „Tak se ten žlutý domeček stane jejich domečkem a nebudou ho tak ničit.“ „Nutná je spolupráce s kurátory, policií a odborníky, kteří nám mohou pomoci s řešením větších problémů,“ dodává Ondra. „Přáli bychom si i přesto s dětmi komunikovat v maximální atmosféře důvěry.“

Zkušenosti mladí princové nabývají každým dnem. „Podařilo se nám kolem nás shromáždit bezvadnou partu místních dětí, kteří nám hodně pomáhají,“ usmívá se David. „Prolézáme s nimi problémová místa na Smíchově“.

Klubu fandí i ředitelé místních škol. „Jejich podpory a vůbec podpory úředníků z radnice si nesmírně vážíme,“ vzkazuje Ondra.

Kolem nás propluje patnáctiletý výrostek: „To je dobrý, místo nudy. Stejně nevím, co bych teď dělal.“ Jeho slova jsou nejlepší tečkou. Nebojte se nového klubu. Zkuste mu i vy trochu fandit a budete tak fandit i svým dětem.

Ondřej Martinek