Třebíčské sdružení Sirius se věnuje aktivnímu provádění canisterapie

18. 12. 2006 - TŘEBÍČ [Econnect]

Jedním ze sdružení, která se na Vysočině zabývají canisterapií je i třebíčský Sirius. Bylo založeno v únoru roku 2005 a od té doby se aktivně věnuje velmi užitečné činnosti, kterou terapie pomocí psů bezpochyby je. Sdružení si za necelé dva roky své práce může připsat řadu úspěchů. O všem podstatném, co práci sdružení provází, jsme si v krátkém rozhovoru povídali s její vedoucí Ivou Sieberovou.

Můžete na úvod stručně představit sdružení Sirius Třebíč?

Naše občanské sdružení Sirius Třebíč vzniklo na počátku roku 2005. Impuls k jeho založení byl z mé strany, protože to především vedlo ke zjednodušení formalit ohledně celé naší činnosti jako třeba žádosti o granty. Až do té doby jsme působili pod jiným občanským sdružením. Naše sdružení má v současné době kolem 10 stálých aktivních členů – to jsou ti, kteří se ve volném čase canisterapii věnují.

Co se vlastně přesně skrývá pod slovem canisterapie?

Canisterapie je složenina dvou slov. Canis znamená pes a terapie se dá vysvětlit pojmem od udržení a zlepšování stavu jak psychického tak tělesného.

Pro které cílové skupiny ji lze využít především?

Canisterapie se dá většinou nejvíce využívat ve zdravotnických, sociálních a jiných ústavech a zařízeních. Jmenovat lze například dětské domovy, ústavy sociální péče pro děti do 18 let, diagnostické ústavy, různá školská zařízení, organizace sdružující lidi se stejným zdravotním postižením, domovy důchodců, léčebny dlouhodobě nemocných, dále třeba hospicová zařízení, psychiatrické léčebny, rehabilitační ústavy, nemocnice. Zde všude je vidět, jak široká je možnost pomáhat lidem pomocí psa. S konkrétní činností v mnoha výše uvedených zařízeních má naše sdružení praktické zkušenosti.

Ve kterých konkrétních zařízeních přímo v Třebíči v současné době canisterapii provádíte?

Naše občanské sdružení navštěvuje často například klienty ve Stacionáři pro osoby mentálně postižené, dále pravidelně chodíme do Domovinky, což je zařízení pro seniory, Denního rehabilitačního stacionáře, Paprsku naděje, což je zařízení pro klienty s psychickým onemocněním. Navštěvujeme i jeden z domovů důchodců, které ve městě jsou. Dále probíhají akce pro různé mateřské školy nebo školy.

Navíc se každoročně prezentujeme na několika akcích, které jsou určeny pro širší veřejnost jako je Den dětí, Den země. Dále v rámci různých Dnů zdraví apod.

Kolik dobrovolníků je u vás nyní prakticky zapojeno do práce?

V současné době, tedy aktuálně nyní u nás canisterapii provádí celkově 10 psovodů a asi 14 psů.

S čím se v současné době nejvíce potýkáte, v čem a jak by vám mohli pomoci další potenciální dobrovolníci a sponzoři?

V současné době se stále potýkáme s nedostatkem psovodů se psy – problém je zejména v tom, že ve většině zařízení je nezbytné canisterapii provádět v dopoledních hodinách a to je drtivá většina našich psovodů v práci. Od sponzorů uvítáme jakékoliv finanční nebo věcné dary. Nutno dodat, že ale jen pasivně nečekáme s nataženou dlaní. Sami dobrovolníci i já dle možností přispíváme také finančně na činnost sdružení.

Jaké akce chystáte předběžně do příštího roku?

V roce 2007 plánujeme pokračovat v návštěvách ve všech zařízeních, které jsme dosud navštěvovali. Budeme se účastnit i prezentačních akcí pro širokou veřejnost s praktickými ukázkami canisterapie a jejího širokého využití. Novinkou bude pořádání canisterapeutických přednášek pro děti na základních školách a také uspořádání dětského tábora pro děti z prvního stupně. Tento canisterapeutický tábor bude určen pro děti se specifickými poruchami učení a pro děti hyperaktivní.

S celkovou činností za rok 2006 tedy jste převážně spokojeni?

Dá se říci, že ano. Nikdy není nic úplně ideální, což platí i o naší práci. Potýkáme se s některými problémy. Naší největší odměnou je úsměv na tvářích klientů, které navštěvujeme. V letošním roce se nám podařilo rozšířit naši činnost i mezi nejmenší děti ve spolupráci se střediskem Raná péče a také jsme začali navštěvovat stacionář ve Velkém Meziříčí. Z toho mám osobně hodně velkou radost.

Miroslav Pořízek

DISKUSE - KOMENTÁŘE: