Jak se má 'starosta' uprchlického tábora

26. 7. 2004 - PRAHA [BBC]

Představte si, že jste starostou města o 170 tisících obyvatel, kterým se musíte zodpovídat. Město to není přespříliš lidnaté, ale stejně. A teď si ještě představte, že kromě škol a nemocnic musíte těmhle lidem zajistit další služby jako dodávky potravin a vody nebo telekomunikace. Dokonce i zábavu. Ještě si uvědomte, že vaše osada se táhne na šest set kilometrů daleko, sestává z devíti částí navzájem oddělených řekami, které se často rozvodňují, ale nevedou přes ně mosty.

Přidejte ještě skutečnost, že na vašem předměstí bloudí ozbrojené milice, které občas navštíví své příbuzné ve vaší ulici. Většina místních navíc nemluví vaším jazykem. A poslední věc - bydlíte v jedné z nejchudších zemí světa...

Optimistický sólista

Tak, teď už máte přibližnou představu o práci Craiga Sanderse, který kontroluje uprchlické tábory na čadsko-súdánské hranici. Jako šéf agentury OSN pro uprchlíky ve východním Čadu má víc než plné ruce práce. Pokud zrovna neprobírá šíření žluté zimnice s lékařem v odlehlém táboře, snaží se z Ženevy vytelefonovat další pomoc.

Zrzavý víc jak čtyřicetiletý Texasan Craig je veteránem několika humanitárních operací pro uprchlíky. Možná proto, že poslední léta strávil v ústředí Vysokého komisařství pro uprchlíky, ví, na které dveře zaklepat a jak zkrátit vklekoucí se nečinnost některými agentur OSN. Je to optimistický ostřílený sólista, kterého přesně mezinárodní organizace potřebují, když se někde něco hodně, ale hodně vymkne kontrole.

A těžko může být pochyb o tom, že operace podél hranic se Súdánem se blíží humanitární katastrofě.

Tahle krize už se rýsuje několik měsíců, ale donátoři s ničím nespěchali a úřady v Čadu reagovaly pomalu. Teď, s počínajícícm obdobím dešťů, je zásobování odlehlých táborů stále komplikovanější. A hrozí další vlny uprchlíků.

OSN varuje, že nebude moci milión lidí bez střechy nad hlavou v súdánské oblasti Darfúru uživit. A súdánská vláda údajně nutí rodiny, aby se vrátily do zničených vesnic a zmírnily tak tlak mezinárodního společenství na Chartúm.

Craiga v noci straší sny, kdy tábory v čadské hraniční oblasti zaplaví dalších dvě stě tisíc uprchlíků ze Súdánu. Proto také Craig Sanders po většinu času působí tak ustaraně. Má ale silnou podporu v uprchlících samotných. Jsou to totiž báječní lidé.

Nemají nic

Našli jsme jich stovky, jak se třásli v promoklém písku pod kousky igelitu a celtoviny. Před nimi se klikatilo říční koryto, které tvoří hranici se Súdánem. Když hranici přecházeli, bylo koryto ještě vyschlé a postavili si improvizované přístřeší, z čeho se dalo. Teď ale nastalo období dešťů, a s ním se dostavila písečná bouře a pak záplavy. Většina z uprchlíků přišla o poslední zbytky věcí, které sebou do exilu vezli na hřbetech oslů. Teď nemají vůbec nic.

Jakmile ale déšť ustal a jeden z pracovníků OSN přinesl balón, děti hned vstaly a začaly na sebe pokřikovat, jako by je nic zlého ani nepotkalo. Dokonce i jejich rodiče vyloudili úsměv, když viděli, jak si děti hrají.

Tahle jejich adaptabilita bude pro úspěšné řešení stávající krize stejne potřebná jako převoz potravin po tisícikilometrové cestě. Jen potom se bude moci Craig Sanders spokojeně vrátit do Ženevy.

Martin Plaut