Nekonvenční Ceny Samozvanců ocenily již podesáté nejlepší filmy

20. 6. 2012 - PRAHA [Econnect]

Skupina stoupenců kritických intencí básníka a kritika Andreje Stankoviče, tzv. Samozvanci, navázala letos opět na jeho kritický odkaz. Ve středu 20. června v prostorách pražského kina Ponrepo již podesáté slavnostně vyhlásila laureáty Ceny Andreje ‚Nikolaje‘ Stankoviče, kterou se pyšní tak či onak inspirativní, leč mainstreamovou kritikou zpravidla přehlížené filmové počiny vytvořené vesměs v minulém roce. Hlavní cena „Animus“ putovala do rukou týmu renomovaného režiséra, pedagoga, básníka a malíře Karla Vachka za filmový román Tmář a jeho rod aneb Slzavé údolí pyramid.

Dvě Zvláštní uznání obdržely snímky Gorila režisérů Pavla Sličného a Helmuta Kuhla a Mrtvá trať Šimona Špidly. Ceny Andreje ‚Nikolaje‘ Stankoviče In memoriam se dostalo kameramanovi, režisérovi a disidentovi Michalu Hýbkovi (1957 – 2003) za celoživotní svébytné a nezastupitelné aktivity nejen v české a nejen undergroundové kultuře a Mimořádnou cenu A. ‚N.‘ S. získal Miloš Fryš a jeho spolupracovníci v nakladatelství Camera obscura za vydání "Rozhovorů s Josifem Brodským", knihy, jež byla shledána v našem literárním kontextu výjimečná, a současně za další vzácně nekomerční vydavatelské počiny, zahrnující mimo jiné neobyčejně inspirativní publikace o Andreji Tarkovském a Jimu Jarmuschovi. Laureát Hlavní ceny A. ‚N.‘ Stankoviče "Animus" Karel Vachek na Večeru samozvanců 20. června 2012 v kině NFA Ponrepo přijal ocenění svého filmu Tmář a jeho rod aneb Slzavé údolí pyramid s tím, že ale on sám po vzoru Andreje Stankoviče udělil současně ještě tři své vlastní Ceny samozvance, tzv. "Animy", studentkám katedry dokumentární tvorby na pražské FAMU za jejich nejnovější filmy: Apoleně Rychlíkové za snímek Hájek na zámku, Petr v podzámčí, Petře Nesvačilové za film Řekni, kde ti Němci jsou a Daniele Matějkové za dokument Zelení.

Vítězný snímek Tmář a jeho rod je v pořadí sedmým počinem jedenasedmdesátiletého filmaře Karla Vachka, jehož tvorba vyniká specifickým humorem a ironií. Filmový román, který se dotýká mimo jiné fyzikální podstaty světa a myšlenky víry v Boha v konfrontaci s náboženstvím, byl skupinou Samozvanců označen za tematicky nejdůležitější a skladebně nejnápaditější a nejzábavnější český snímek roku 2011. Karel Vachek jakožto laureát Hlavní ceny A. ‚N.‘ S. získal bronzovou plastiku Andreje Stankoviče od sochaře Michala Blažka, diplom a lahev domácí slivovice "Nikolajka". Diplom a slivovici obdržel In memoriam také Michal Hýbek, za něhož vše převzala sestra Daniela, a rovněž Miloš Fryš se spolupracovníky z nakladatelství Camera obscura.

Skupina Samozvanci, kterou tvoří osobnosti kulturní scény Jiří Fiedor, Martin Fišer, Petr Fischer, Vladimír Hendrich, Michal Matzenauer, Josef Mlejnek a Petr Šafařík, je pokračovatelem tradičních Cen samozvanců, udělovaných po tři roky básníkem a kritikem Andrejem Stankovičem, a letos je udělila již podesáté. Kromě slavnostního ceremoniálu během večera zazněly verše věnované Andreji Stankovičovi z úst českých básníků Milana Balabána, Jiřího H. Krchovského, Michala Matzenauera, Josefa Mlejnka a Pavla Zajíčka, o hudební zpestření se postarali Pepíček Čečil, Josef Bobeš Rössler a Milan Záviš Smrčka. Současně byly promítnuty ukázky z oceněných filmů.

Tmář a jeho rod má za sebou několik úspěšných festivalových uvedení včetně ceny FNE Visegrad Prix z Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Jihlava 2011. Autor diváky prostřednictvím citací z muzikálu Mam´zelle Nitouche symbolicky zavádí do prostředí kláštera, divadla a kasáren. V tomto trojúhelníku zkoumá tenkou hranici mezi skutečnou niternou vírou v Boha a institucionalizovaným náboženstvím. Film se natáčel kromě České republiky také ve Spojených státech, Japonsku, Velké Británii, Bosně a Hercegovině, na Slovensku, v Polsku, v Německu a v Rakousku a vystupují v něm mimo jiné světoznámí záhadologové Erich von Däniken či Raymond Moody.

Karel Vachek do kinematografie vstoupil už na počátku šedesátých let provokativním krátkým snímkem Moravská Hellas o strážnických folklórních slavnostech. Za svůj nejslavnější film, portrét protagonistů Pražského jara Spřízněni volbou (1968), získal v roce 1990 Zlatou kameru na festivalu Berlinale.
Po dvaceti letech vynucené tvůrčí přestávky v období tzv. normalizace se Karel Vachek do kinematografie vrátil v devadesátých letech minulého století, kdy postupně realizoval tetralogii Malý kapitalista, mapující cestu České republiky k demokracii. V Závišovi, knížeti pornofolku z roku 2006, koncipovaném jako filmová přednáška, shrnuje mimo jiné své názory na kinematografii. Retrospektivy jeho tvorby se v posledních letech uskutečnily například ve washingtonské Národní galerii či na MFF Karlovy Vary. Předloni získal na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě Cenu za přínos světové kinematografii.

-red-

DISKUSE - KOMENTÁŘE: