TeenComingOut: pomoc mladým gayům najít vlastní já
21. 5. 2003 - BRNO [Econnect]
Podle dostupných informací dochází u 74 % homosexuálních mužů k rozpoznání homosexuální orientace ve věku od 12 do 18 let – přitom pro specifické charakteristiky mladých lidí do 20 let není v České republice v současnosti utvořen žádný program. Reakcí na tuto situaci je zahájení nového programu pro náctileté gaye, nazvaného TeenComingOut, který v květnu rozjíždí sdružení STUD Brno. "Cílem je poskytnout mladým gayům prostor k setkávání se stejně orientovanými vrstevníky. Mohou sdílet své zážitky, pocity a zkušenosti a pod odborným vedením organizačního týmu společně hledat odpovědi na své otázky," vysvětluje koordinátorka projektu Kateřina Nedbálková.
Těžištěm celého projektu jsou pravidelná víkendová setkání náctiletých gayů – to nejbližší, v pořadí třetí, je připraveno na sobotu 24. května. "Průběh těchto setkání spočívá v neformálních poznávacích hrách, společných návštěvách brněnských kulturních zajímavostí a zejména diskusích o tématech souvisejících se životem gayů. Během téměř ročního průběhu projektu budeme hovořit například o gay identitě, procesu sebepřijetí, partnerských vztazích, vztazích k rodičům a blízkým lidem, společenských názorech i o předsudcích a možné diskriminaci,“ upřesňuje Kateřina Nedbálková. Dvě předchozí setkání se setkala s veskrze pozitivním ohlasem a přijeli i účastníci ze vzdálených měst, mimo jiné z Náchoda či Rýmařova - to podle organizátorů dokládá velkou potřebnost podobných aktivit. "Potvrzuje to i dopis od matky jednoho z účastníků," dodává Martin Strachoň z pořádajícího sdružení STUD Brno. Z dopisu cituje: „Mezi vámi a ostatními náctiletými se můj syn může beze strachu zeptat na všechny otázky, které ho trápí a učí se mluvit o své sexuální orientaci. Já jako rodič vím, že mu na všechny dotazy kvalitně odpovíte, a proto jsem ráda, že mi prostřednictvím mého syna pomáháte pochopit jeho problémy.“
Na sobotu je připravena mimo jiné hra "Slep si svého ideálního parnera" - pomocí výstřižků, nůžek, tužek, papírů a pastelek se účastníci mohou pokusit sestavit svého vysněného partnera a povídat o tom, co je důležité a proč. Na programu je také diskuse na téma "Kamarádství a vztahy" – tedy povídání o tom, zda jsou pro náctileté gaye v životě partnerské vztahy důležité, jak vypadá pěkný vztah, jak si ho představují, jak ho žijí, zda jsou homosexuální vztahy jiné než heterosexuální. S myšlenkou pravidelných setkávání náctiletých gayů přišel mladík, který se necítil úplně ve své kůži ani mezi svými vrstevníky, ani v komunitě homosexuálů. "Mladí gayové si na straně jedné uvědomují svoji odlišnost či jinakost uvnitř skupin svých spolužáků a přátel, na straně druhé, rozhodnou-li se vkročit do prostoru gay komunity, zjišťují mnohdy, že se zde potkají častěji s lidmi staršími než jsou oni sami," upozorňuje psycholožka Eva Polášková, která se s problematikou mladých gayů setkává z pozice vedoucí koordinačního týmu Gay a lesbické linky pomoci. "Může dojít k posílení pocitu osamění a negativní výjimečnosti, které jsou v mnoha případech ještě posilovány ne příliš chápavým a osvíceným postojem vzdělávacích institucí, které téma homosexuality buď opomíjejí úplně, nebo prezentují zaobalené rétorikou předsudků a stereotypů,“ popisuje důvody vzniku projektu psycholožka.
Vedle pravidelných víkendových akcí se sdružení snaží náctiletým gayům pomoci i prostřednictvím nových webových stránek http://teen.stud.cz – "stránek pro kluky na kluky, kterým už bylo deset, ale ještě nebylo dvacet", které vznikly ve spolupráci s občanským sdružením Code 004. Kromě informací o akcích portál nabízí řadu informací o homosexualitě a souvisejících tématech, například o procesu sebepřijetí a jeho úskalích. Stránky se snaží dát odpověď na základní otázky: Jak poznat svou sexuální orientaci? Co znamená být gay? Jak a proč "to" říct rodičům a na co se připravit? Kde a jak (ne)najít toho pravého - a co to obnáší? Kde hledat spřízněné duše ve svém regionu?
Návštěvník portálu najde také kontakty na poradnu či regionální organizace, na které se náctiletý gay může obrátit s prosbou o pomoc; cenné informace však najdou i rodiče vyrovnávající se s faktem, že jejich dítě je homosexuální. Mezi texty je i výpověď otce lesbičky: "Má dcera mne nasměrovala na skupinu rodičů gay dětí. Uvědomil jsem si, že nejsem sám, kdo prožívá stejné pocity viny a smutku. Všichni sdíleli stejné pocity. Někteří rodiče se dokonce zlobili na své děti za to, že jsou homosexuální, a styděli se za své děti před ostatními příbuznými a sousedy. Od té doby, co nám dcera řekla, že je lesbička, jsme s manželkou zjistili maximum informací o tom, co znamená žít s menšinovou sexuální orientací, a náš vztah k dceři se velmi prohloubil. Dříve, když jsme o jejím trápení ještě nevěděli, se nám zdála být velmi vzdálená, nešťastná a občas netrpělivá při rozhovorech s námi. To všechno se diametrálně změnilo."
Potřebnost projektu potvrzuje také Gabriela Čechová, ředitelka sdružení Ratolest, které se věnuje práci s mládeží a dětmi ohroženými nepříznivou životní situací. "Ze své zkušenosti mohu potvrdit, že mladí lidé v tomto věku prožívají složité období hledání vlastního já, které pokud je ještě kombinováno s jinakostí sexuální orientace, může představovat dost velikou zátěž," říká Čechová. "Je určitě dobré, pokud se budou mít mladí lidé v této situaci kam obrátit," uzavírá.