Den Dunaje upozorní i na kontroverzní kanál Dunaj-Odra-Labe
28. 6. 2004 - PRAHA [Econnect ]
29. června 1994 zvolila Mezinárodní komise pro ochranu Dunaje proto, že v tento den před deseti lety byla podepsána Úmluva o spolupráci pro ochranu a únosné využívání Dunaje, jejímž cílem je spolupráce na zlepšování kvality vody v řece, ale i v ochraně přírody a životního prostředí v celém jejím povodí. ČR se k této úmluvě také připojila.
Řeka Dunaj dlouhá 2 857 km a její přítoky hrály vždy velmi významnou roli v politickém, sociálním, ekonomickém a kulturním vývoji střední a jihovýchodní Evropy, je také velmi důležitá pro evropskou flóru a faunu. Bohužel za posledních 100 let se stav životního prostředí kolem řek povodí Dunaje značně zhoršil. Například do dnešního dne se zachovalo pouze 20% někdejších říčních niv (záplavových oblastí) Dunaje a jeho přítoků, z čehož jen asi polovina se nachází ve stavu, který se více či méně přibližuje přirozeným podmínkám. Znečištění vody degraduje některé oblasti a mnoho úseků řek bylo regulováno či jinak ovlivněno – „kanalizace“ řek či výstavba hrází, jezů a přehradních hrází značně zvýšila hrozbu záplav a riziko znečištění vod.
Plánům na úpravy a regulaci řeky však stále není konec. V posledních pár letech se opět dostal z archivů na světlo světa kontroverzní projekt výstavby kanálu Dunaj – Odra – Labe - projekt, který by si vyžádal stamiliardy korun a vyvolává ekonomické i ekologické námitky.
Právě na jeho nebezpečnost a skutečné dopady výstavby i jeho první etapy chce upozornit odpoledne akcí v Lanžhotě, které připravuje Hnutí Duha a Unie pro řeku Moravu: od 13:00 je připravena exkurse po trase uvažovaného kanálu až do místa zamýšlené stavby přístavu, od 16:00 prohlídka dokumentace k výstavbě tzv. multimodálního dopravního uzlu (kanálu a přístavu) v prostoru Břeclav – Lanžhot – Kostice (Kinosál); od 17:00 do 20:00 proběhne tamtéž panelová diskuse za účasti zástupců obcí, ministerstev, zpracovatelů projektu a ekologických organizací. Diskusi moderuje Čestmír Klos - redaktor časopisu EURO.
Podobné akce připravují také partnerské organizace na Slovensku a v Rakousku – v zemích, kterých se první etapa projektu - kanál z Dunaje do Břeclavi a přístav v Břeclavi, také ve velké míře dotýká.
Celý kanál se již stal součástí příloh ke smlouvě o rozšíření Evropské unie; česká vláda zařadila navíc první etapu mezi své priority pro financování z evropského Fondu soudržnosti. Proti kanálu vystupují ekologické organizace, odborníci, nesouhlasí s ním ani ministr životního prostředí. Pochyby panují o jeho potřebnosti a rentabilitě, neboť vodní doprava v České republice rapidně klesá v důsledku malé poptávky. Zastánci kanálu argumentují, že evropské silnice jsou přetížené a je lepší podporovat šetrnější způsob dopravy. Ale silniční a vodní doprava si prakticky nekonkurují.
Pavel Přibyl z Hnutí DUHA k tomu říká: „Kanál silnicím neodlehčí. Evropská strategie přesunu nákladní dopravy ze silnic počítá mezi lety 2000 a 2020 s nárůstem objemů nákladní přepravy na silnicích o 96 % a se stodvacetiprocentním růstem u železnice. Zato podíl vnitrozemské vodní dopravy v nových členských zemích na celkových přepravách dnes činí pouhá 2,4 %, v roce 2020 to má být 2,8 %. V počtu vlaků na kolejích a kamionů na silnicích bude hrát pouze mizivou roli. Namísto obětování krajiny a života v obcích u nás a v dalších tranzitních zemích musí unie hledat způsoby, jak využívání dopravních cest spravedlivě zpoplatnit a objem dopravy snížit.“
Kanál by poškodil vzácné přírodní ekosystémy lužních lesů, bohatých luk a mokřadů, které jsou domovem bobra, vydry a dalších ohrožených druhů. Změnil by se také vodní režim a byl by problematický i z hlediska zajištění protipovodňové ochrany. Přestože o trase kanálu není zdaleka jasno, stavební uzávěry, vyhlášené kvůli jeho stavbě už v sedmdesátých letech, omezují život řady obcí. Některé z nich se v souvislosti s kanálem obávají velkých zásahů do obecní infrastruktury a bouráním domů. V podobné situaci jsou i vlastníci nemovitostí.
„Kopcovitá ČR je rozvodnicí střední Evropy a řeky tu jsou na vodu chudé. Pro kanál se proto počítá s přečerpáváním vody z Dunaje ‚do kopce‘, aby byl v korytě vůbec dostatek vody. Takový způsob vodní dopravy míří přímo proti přirozenosti. Reálné přínosy jistě nebudou ani z ekonomického hlediska zdaleka tak růžové, jak je to dnes prezentováno. I na to chceme upozornit a také o tom se bude v Lanžhotě diskutovat,“ říká Jaroslav Ungerman z Unie pro řeku Moravu.
Ekologické organizace z pěti středoevropských zemí proto v roce 2003 založily mezinárodní Koalici za život řek Dunaje, Odry a Labe, která především požaduje, aby plánovaný kanál byl posouzen na evropské úrovni a do té doby nebyly poskytovány na jeho výstavbu v kterékoli části veřejné finance.