Svět zůstává tváří tvář tragédiím v Africe rozdělený

18. 10. 2004 - PRAHA [BBC]

Komise Organizace spojených národů dostala tři měsíce na to, aby vyšetřila, jestli v súdánské provincii Dárfúr skutečně dochází ke genocidě. Současně posílá posily jižnímu sousedovi Súdánu, Kongu, kde pokračují na východě země nepokoje. Jihoafrický zpravodaj BBC Fergal Keane se zamýšlí nad tím, jestli světové mocnosti dělají dost pro to, aby zastavily konflikty na africkém kontinentu.

Zahnuli jsme za roh a uviděli kluka, který mířil rukou na koruny stromů. Vzduchem prolétl kámen, větve zapraskaly a z nich vyletěl pták, myslím, že to byl holub, a uháněl pryč z dosahu chlapce a jeho praku. Pozoroval jsem kluka, jak očima sjíždí další stromy, ale ostatní ptáky už stačil varovat první vyplašený pták.

Chlapec se proto vydal po blátivé cestě směrem k ruinám, kde patrně bydlel. Bylo mu asi deset let, ale těžko říci, protože podvyživené děti z východu Konga vypadají mnohdy mladší.

Masakr v Lengabu

Šel jsem za ním, všude kolem nás byly z hlíny uplácané chýše, u nichž stály ohořelé bambusy. Chlapcův dům už neměl doškovou střechu a vůbec se celý postupně sesouval k zemi. Vypadalo to, že chlapec něco hledá, protože se hrabal v bahně, v ohořelých dekách a v roztavených plastových kanystech na vodu.

Než jsem se ale vrátil pro tlumočníka, abych se ho na něco zeptal, chlapec už byl pryč. Zmizel v husté zeleni, která obklopuje domy ve vesnici Lengabo. Ozbrojenci zdejšího kmenového vůdce tam zničili 91 domů. Čtrnáct lidí přitom zemřelo, sedm z nich byly děti. Malý masakr.

Vraždění v odstavci

Odstavec na stránkách mezinárodních deníků, díky němuž OSN vraždění v Kongu odsoudila. Hrstka zatčených, a pak zase ticho po pěšině, lhostejnost, nečinnost, která je typickou odpovědí světa na tragédii v Kongu. Jak jinak lze vysvětlit, proč mocné státy světa včetně mocných afrických států nebyly schopné po celé roky rázně zakročit a ukončit teror v Kongu.

Tři až čtyři milióny ho zaplatily životem, milióny dalších přišly o domovy a přešla vlna sexuálního násilí, která nemá obdoby. I přes masakr v Nyankunde, kde byly v okolí nemocnice zavražděny dva tisíce lidí, i přes vraždění v Kisandžani, i přes masové znásilňování v Gomě slyšíme jen povinná slova odsouzení, ale nevidíme nikdy žádnou akci.

Činy scházejí

Nevidíme akci, která by měla za cíl ukončit ta šílená zvěrstva. Žádné navoněné fráze od těch, kteří mají moc a prostředky k intervenci, ale kteří nejsou ochotní nic udělat. Nijak nepospíchají s ráznou akcí ani nyní, v případě humanitární katastrofy v súdánském Dáfúru.

Ultimáta střídají další ultimáta, aniž by se něco dělo. OSN obviňuje Súdán, že nedělá nic pro to, aby uklidnil situaci v zemi. Americký prezident dokonce mluví v případě Dárfúru o genocidě. Jestli jeho slova potvrdí vyšetřování OSN se ještě neví. Víme ale, že stejně jako v Kongu i tady nadále dochází ke krutostem a že to tak bude i nadále.

Víme, že tady jsou síly, které to mohou zastavit - konkrétně v Dárfúru jde o súdánskou vládu a také o povstalecké skupiny. Zatím se ale nic nestalo. A pokud k něčemu přeci jen došlo, pak až bolestivě pomalu.

Svědomí světa

Strávil jsme většinu minulého týdne na cestách po Africe s britským premiérem Tonym Blairem. V Chartúmu se sešel s představiteli súdánské vlády. Den nato jsem ho slyšel v Addis Abebě vášnivě mluvit o budoucnosti Afriky. Blair nazval horor ve Rwandě, Kongu a Dáfúru jizvou na svědomí světa.

Jenomže tváří v tvář těmto tragédiím zůstal svět fatálné rozdělený. Důkazem je situace v Radě bezpečnosti OSN. Vzletné deklarace o principech lidských práv se mění v cáry papírů, protože stálí členové Rady bezpečnosti především oddaně slouží svým národním zájmům. Pro důkaz nemusíme chodit daleko. Když generální tajemník OSN Kofi Annan nedávno požádal Radu bezpečnosti, aby zdvojnásobila na 20 tisíc počet příslušníků mezinárodních jednotek v Kongu, dostal od rady pouhou polovinu toho, oč žádal.

Fergal Keane

DISKUSE - KOMENTÁŘE:

13. 1. 2005

Sudán a my všichniA.J.Svoboda