Dělnická strana je skrytou tváří Česka
5. 3. 2010 - Tomáš Urban, Člověk v tísni
Příčina existence Dělnické strany leží uvnitř společnosti samotné. Dělnická strana není vnější nepřítel, je to jedna z tváří této společnosti. Těmito větami uvedli soudci Nejvyššího správního soudu odůvodnění rozsudku, kterým minulý týden rozpustili nenávistný spolek bývalých funkcionářů a příznivců Republikánské mládeže a zástupců české neonacistické scény.Zákaz strany problém neřeší, má jen symbolickou hodnotu. Dělníci také hned v sobotu vyhlásili plynulý přechod do dříve založené Dělnické strany sociální spravedlnosti.
Hra na přesouvání straníků by mohla klidně pokračovat ad absurdum. Změnu může přinést jen kultivace postojů české společnosti, která je sama podhoubím rasismu, xenofobie a nenávisti vůči muslimům, homosexuálům, Vietnamcům, Židům a dalším minoritám. Neposlouchá se to hezky, ale tyto postoje pravidelně potvrzují průzkumy veřejného mínění.
IIustruje je mimo jiné dotazníková akce společnosti Factum Invenio, v níž respondenti odpovídali na otázku, koho nejvíce by nechtěli za souseda. Nejhůře dopadli Romové, které si vedle sebe nepřeje téměř osm z deseti Čechů a Moravanů. Vietnamce a Ukrajince by nesnesla téměř polovina tázaných a Židy nechce za sousedy každý pátý obyvatel Česka. Samozřejmě že jde o paušalizaci, lidé by asi odpovídali jinak, kdyby se v dotaznících národnost zkombinovala se vzděláním a pořádkumilovností příslušníků oněch skupin. Ale o to jde, průzkum svědčí o našich předsudcích, na kterých extremistické strany staví svůj úspěch.
Nejvýmluvnějšími svědky hříchů rodičů jsou ovšem jejich děti, které nasávají názory a postoje z dospělého okolí, jež se často může líčit lepším. V dotazníkovém šetření společnosti Člověk v tísni z roku 2007 přiznala polovina -náctiletých respondentů negativní vztah k homosexuálům. Konkrétně 72 procent všech dotázaných chlapců a 24 procent dívek. Takhle od kolébky předsudečnou společnost aby člověk pohledal!
Když v tomto prostředí začne někdo hlásat nenávist otevřeně, budou ho lidé vnímat jako někoho, kdo vyslovuje dlouho zamlčovanou pravdu. Doplní-li k tomu, že nenáviděné skupiny berou lidem práci a przní čistou a hrdou českou zem, nabídne jednoduché řešení složitého problému. Samozřejmě že to nemůže dělat tak okatě a dryáčnicky jako Dělnická strana. Podobné »pravdy« se musejí umět dávkovat a kombinovat se širším a chytřejším populistickým programem.
Jedno procento, které loni ve volbách do evropského parlamentu dostala Dělnická strana, je ve srovnání s úspěchy ultrapravicových stran našich sousedů žalostný výsledek. Krátký pohled za hranice napoví, že čeští xenofobové mají co dohánět.
Asi nejlépe si v tomto ohledu vede maďarská krajně pravicová strana Jobbik, která dosáhla v posledních volbách do Europarlamentu téměř patnácti procent a sloučené krajně pravicové rakouské strany BZÖ a FPÖ by ve volbách přesáhly 30 procent. Německá ultrapravicová NPD dosáhla ve volbách do zemského sněmu v roce 2009 v Sasku 5,6 procenta volebních hlasů. Tak bychom mohli pokračovat.
Na moderní radikální stranu evropského střihu, která bude umět namixovat strach z přílivu imigrantů a nenávist vůči Romům s těmi pravými českými hodnotami v profesionálním politickém marketingu, na jehož vrcholu stane charismatický český kovboj (nebo pistolnice?) bojující za všechny slušné lidi, si musíme teprve počkat. Podhoubí už je připravené.
Komentář vyšel 25.2. 2010 v časopise EKONOM.