Kdo je zfetovaný? Premiér, technaři nebo novináři?
5.8.2004
Autor: Tomáš Tetiva
Nad reakcí establishmentu zůstává rozum stát. Poslat tisícovku těžkooděných policistů vyzbrojených obušky, slzným plynem a se zálohou vodních děl na hrstku lidí je absurdní a nepochopitelné. Policejní manévry proti davu mladých lidí, kteří se sjedou z celé Evropy a spontánně se baví, byť při tom zřejmě protiprávně pošlapou cizí louku, jsou prostě nemorální a jen zrcadlí hluboce zakořeněnou touhu státní moci zatočit se vším, co příliš zavání svobodou, spontánností a nepoddajností.
Demagogie celého policejního zásahu v předvečer Grossova nástupu do funkce premiéra je navíc naprosto zřetelná. Zjevně nešlo o nic jiného, než o trapné populistické gesto zalíbit se „spravedlivě rozhořčeným spoluobčanům“, kterým zřejmě připadá existence jiných subkultur a jiného životního stylu příliš děsivá, než aby ji dokázali akceptovat. Jako kdyby bylo málo opravdu závažných problémů, které by měl ministr vnitra a premiér řešit.
Příliš neobstojí ani argumenty o dopadech technoparty na životní prostředí. Ve srovnání se starými ekologickými zátěžemi, které můžeme třeba najít nedaleko Prahy v areálu a okolí chemického závodu Spolana Neratovice a na dalších místech, představují takřka nic. Pokud už tedy chce establishment začít věci řešit opravdu nově a radikálně, ať tedy postaví před soud všechny šéfy firem, které nás ohrožují na životě, a potom ať zahájí přestupkové řízení s organizátory technoparty, je-li jeho touha po spravedlnosti opravdová.
Všechny spory o legalitu technoparty a oprávněnost policejního zásahu zcela ponechávají stranou smysl a poselství celé akce, které bychom však v žádném případě neměli přehlédnout. Důležité přece je, že existují lidé, kteří jsou natolik nadšení a svým způsobem stateční, že dokážou podobnou akci zorganizovat a účastnit se jí. Je přece velmi pozitivní, že se alespoň část mladé generace nebojí jít do střetu s autoritami, že má odvahu riskovat, a že to všechno navíc nedělá pro peníze, ale kvůli kulturnímu zážitku! Tento postoj by se neměl kriminalizovat – je to projev životaschopnosti zdravého jádra společnosti.
Možná nejpodstatnější je fakt, že podobné akce jsou nádhernou erupcí energie, spontánnosti a čisté radosti. V krystalicky čisté podobě tam najdete to, co na akcích postavených na komerčním půdorysu obvykle chybí – více lidskosti a přirozené pospolitosti, která se jinak často ztrácí pod nánosem byznysu a marketingu. A jestli toto není skutečně cenné a nezaslouží si naši úctu a pozornost, pak již nevím, kvůli čemu jinému by se vlastně lidé měli setkávat.
To, co je naopak děsivé, je nepochopení těchto elementárních věcí a rigidní důraz na dodržování zákonů. Jestliže právník Tomáš Sokol prohlásí do Lidových novin, že policie měla účastníky technoparty vyhnat, i kdyby těch 15 tisíc lidí měla rozjezdit tanky, tak z toho jde opravdu mráz po zádech. Pokud toto prohlásí renomovaný právník a bývalý ministr, tak je to skutečně závažné a nutí to k zamyšlení, zda je naše společnost úplně v pořádku.
Smutné je, že podobná dikce, byť ne tak vyhroceně agresivní, se objevila ve většině médií, která o technoparty referovala. Stejně tak zavádějící byl často i výběr fotografií a výrazy typu „feťáci“ a „opilci“, které pouze nepříjemně připomínají bolševickou praxi o diskreditaci undergroundu za normalizace. Pokud to tedy myslíme s otevřenou společností, demokracií a úctou k menšinám vážně, měli bychom se pokusit podobné postoje změnit. Stěží se něco změní, jestliže média nebudou citlivě reagovat na dění kolem nás.
Unavuje
vás tvorba www stránek v HTML? 
vytisknout