Blížící se zima vážně ohrožuje bezdomovce

21. 10. 2005 - Ondřej Štindl, BBC

Pražské Hlavní nádraží nemá mezi lidmi dobrou pověst především kvůli desítkám bezdomovců, kteří v jeho prostorách i v parcích kolem tráví dny i noci. S přicházející zimou jistě jejich počet bude stoupat.

Naděje musí zavřít

Jedno z nejznámějších středisek, která se orientují na pomoc bezdomovcům, Naděje v nedaleké Bolzanově ulici, koncem prosince musí na přání nového domácího zavřít. Vedoucí střediska Ladislav Varga má obavy, že než se mezi jeho klienty zpráva o přesunu rozkřikne, mohou někteří hledat pomoc marně a mohou na to doplatit. "V zimě v krizových večerech, kdy jsou sem lidé zvyklí chodit z poslední sil, sem přijdou a tady bude zavřeno. Vzhledem k tomu, že nebudou vědět, kam se mají obrátit, může dojít i k umrtím," obává se Varga.

V zimních měsících takto do Naděje přichází v průměru dvě stovky lidí denně. Svým klientům poskytuje pomoc, jídlo či ošacení sociální pracovnice. Pokud je mráz, mohou bezdomovci v Naději v provizorních podmínkách přespat.

Vybrali, či nevybrali?

Mnoho lidí si myslí, že lidé, kteří do Naděje chodí, si tento životní styl vybrali. "Známe všichni určité procento lidí, na které to platí. Daleko víc je ale lidí, kteří si nic takového nevybrali. Odstředivými ekonomickými tlaky byly do skupiny zahnáni," uvádí vedoucí střediska Naděje. "Mluvím tady hlavně o lidech s psychickými diagnózami, kteří za to svým způsobem nemohou. Mluvím o lidech, kteří mají IQ 80 a měli v nájmu byt, ze kterého byli vystrnaděni. Mluvím o lidech, kteří byli na výkonu trestu, a po pěti deseti letech se vrátili s dluhy a z toho vězení nepřišli chytřejší."

Podle Ladislava Vargy je rok doba, za kterou se člověk do bezdomovectví propadne tak, že už se jen těžko vrací zpátky. "Pokud se člověk z této situace nevyhrabe do roka, je velmi pravděpodobné, že v ní zůstane několik let," odvozuje Varga.

Mezi klienty centra patří i postarší invalidní důchodce Otto Vycpálek: "Dům, ve kterém jsem bydlel, koupil milionář a všichni nájemníci se museli vystěhovat. Matka se odstěhovala do Vršovic, bratr se oženil a do toho bytu se nastěhoval."

Vycpálek vnímá další návštěvníky centra Naděje jako velmi různé. "Většinou jsou to lidi z lapáku, jsou bujnější, divoký," hodnotí Otto Vycpálek.

Prodejce Jirka

V podchodu stanice metra Můstek nabízí kolemjdoucím časopis Nový prostor Jiří Žďárský. Díky prodeji časopisu už nemusí žebrat. Přesto stále musí žít na Hlavním nádraží. Podle něj se situace za poslední roky pro bezdomovce v Praze zhoršila. "Dřív byli lidé tolerantnější. Když jsem žebral, tak mi něco dali, a když jsem zašel na normální jídlo do automatu, a dal si něco třeba s osmi knedlíkama, tak mi pani ještě přidala."

Ne všichni bezdomovci přespávají v noclehárnách nebo v centru města, noc se dá překlepat v noční tramvaji, někteří Jiřího známí na noc odjíždějí z Prahy do Benešova. "Člověk musí mít teplé oblečení, nesmí být pod vlivem alkoholu," přibližuje Jiří, jak by se měl bezdomovec na zimu připravit. "Někteří lidé Prahu procourají. Sesbírají třeba lahve a ráno je v obchodě vymění za něco, co potřebují."

Jiří si na svůj život nestěžuje, z prodeje časopisu má nějaké peníze, na bydlení to ale nestačí. Zeptal jsem se ho, jak by popsal den, o němž si večer řekne, že byl pěkný. "Kolem půl sedmý ke mně chodí kamarád, počká mi tu chvilku. Já si mezitím zajdu koupit něco k večeři. Pak jedu na Hlavák, tam si koupím cigarety, noviny, dám si dvě tři piva a jdu si lehnout."

Pracovníci humanitárních organizací se loni pokusili pražské bezdomovce spočítat. Došli k tomu, že jich v hlavním městě budou zhruba čtyři tisíce.