Češi mění podnebí - změní to vládní program na ochranu klimatu?

4. 3. 2004 -, Econnect

Snížení emisí hlavního skleníkového plynu oxidu uhličitého na obyvatele do roku 2020 o 30 % v porovnání s rokem 2000 – to je nejdůležitější cíl Národního programu na zmírnění dopadů změny klimatu, který včera schválila vláda. Jde o historicky první konkrétní český vládní závazek snižovat exhalace oxidu uhličitého. Ekologické organizace vládní program přivítaly, zároveň však upozorňují, že konkrétní kroky a opatření k dosažení záměrů jsou stanoveny jen velmi vágně. Zda jsou záměry napsané pouze na papíře či zda je doplní konkrétní opatření ukáže například energetická koncepce nebo rozdělení limitů znečištění jednotlivým podnikům.

Vláda se v Národním programu rozhodla pokračovat ve snižování znečištění i po termínu splnění Kjótského protokolu, neboť závazek v Kjótském protokolu díky propadu hospodářství ČR pohodlně splnila už v okamžiku, kdy protokol ratifikovala. Program stanoví snížit měrné emise CO2 na obyvatele do roku 2020 o 30 % v porovnání s rokem 2000 a pokračovat v zahájeném trendu do roku 2030. Během dvou desetiletí by tak české exhalace klesly z více než 12 tun na obyvatele a rok na zhruba 8,7 tuny. Země evropské patnáctky jsou přibližně na této úrovni nyní.

Podle MŽP je pro snížení emisí skleníkových plynů třeba především snížit energetickou náročnost v oblasti výroby, distribuce a konečné spotřeby energie na úroveň 60 % až 70 % současné spotřeby primárních energetických zdrojů v roce 2030; zavést ekologickou daňovou reformu, zvýšit podíl obnovitelných zdrojů energie na 20 % v roce 2030, zvýšit podíl používání biopaliv na 5,75 % v roce 2010 a dosáhnout podílu 20 % používání všech alternativních paliv v dopravě v roce 2020.

Česká republika patří k nejhorším znečišťovatelům v Evropě i na světě. V roce 2001 – posledním, pro který jsou statistická data – byly české exhalace v přepočtu na hlavu nejvyšší ze všech 25 států rozšířené Evropské unie.

Podle ekologů však program jen velmi vágně formuluje připravovaná opatření. Požaduje, aby do roku 2030 pětina energie pocházela z čistých zdrojů, jako jsou větrné či malé vodní elektrárny, solární kolektory a spalování biomasy a bioplynu. V roce 2020 mají 20 % spotřeby v dopravě pokrýt alternativní paliva – zemní plyn a bioetanol. Konkrétní kroky k dosažení těchto záměrů, například ekologická daňová reforma, jsou ale stanoveny velmi obecně.

Klára Sutlovičová z Centra pro dopravu a energetiku řekla: "Česká republika má nyní výjimečnou šanci konečně převzít zodpovědnost za svůj nemalý příspěvek k nejvážnějšímu globálnímu problému. To, zda vláda přijatý program myslí opravdu vážně, se ukáže už příští měsíc. Prvním velkým testem bude rozdělení limitů znečištění jednotlivým podnikům."

Takzvaný národní alokační plán pro obchodování s emisemi, který ministři musí dokončit a odeslat Evropské komisi do konce dubna, bude prvním testem. V něm se stanoví objem oxidu uhličitého, který budou moci vypouštět jednotlivé elektrárenské, hutní či cementářské společnosti a další znečišťovatelé.

Podle ekologů nyní Ministerstvo životního prostředí za zavřenými dveřmi vyjednává s průmyslovými firmami o podrobnostech. Klíčové bude rozhodnutí o celkovém objemu znečištění, na jehož základě se limity exhalací rozdělí mezi jednotlivé podniky. Ambrozkův úřad podle neoficiálních informací uvažuje, že povolí podnikům znečišťovat prakticky stejně jako v posledních pěti letech. Tím by se z národního programu stal cár papíru, protože by sice požadoval snížení znečištění, ovšem jednotlivé společnosti by mohly pokračovat v dosavadních exhalacích.

Podobně se může stát překážkou také energetická koncepce ministra průmyslu a obchodu, o které bude vláda hlasovat příští týden ve středu. Milan Urban ve svém plánu počítá s podstatně vyššími exhalacemi: v roce 2020 by znečištění mělo překračovat 10 tun na obyvatele. Ekologické organizace se tedy ptají: Znamená to, že ministři schválený program příští středu zase zruší?"