Automobilka Hyundai zahajuje výrobu, přestože ještě nemá všechna potřebná povolení pro stavby svého závodu

5. 11. 2008 -, Econnect/EPS

Společnost Hyundai Motor Manufacturing Czech s.r.o. počátkem listopadu zahájila v Nošovicích zkušební výrobu automobilů. Na to, zda budou vůbec povoleny, však teprve čeká dalších sedm důležitých stavebních objektů automobilky, jako je např. administrativní budova, sklad hotových aut, parkovací a nakládací plochy, komunikace a další.

Ty Hyundai stavěl nezákonně, v rozporu se stavebním povolením, a proto musí počkat na rozhodnutí stavebního úřadu, zda mohou být dodatečně povoleny nebo naopak odstraněny. Hyundai navíc manipuluje své zaměstnance, když ve firemním zpravodaji o svém porušování zákonů při výstavbě referuje v seriálu s výmluvným názvem "Mýty a pověry o HMMC".

Společnost Hyundai Motor Manufacturing Czech s.r.o. (dále "Hyundai") počátkem listopadu zahájila v Nošovicích zkušební výrobu automobilů. Na to, zda budou vůbec povoleny, však teprve čeká dalších sedm důležitých stavebních objektů automobilky, jako je např. administrativní budova, sklad hotových aut, parkovací a nakládací plochy, komunikace atp. Ty Hyundai stavěl nezákonně, v rozporu se stavebním povolením, a proto musí počkat na rozhodnutí stavebního úřadu, zda mohou být dodatečně povoleny nebo naopak odstraněny. Stavební úřad
doposud nerozhodl.

"Pokud spočteme, kolik stavebních objektů Hyundai v Nošovicích celkově stavěl nezákonně, dojdeme k číslu blížícímu se třicítce," říká Jiří Nezhyba, právník programu GARDE ze sdružení EPS (dále "GARDE-EPS") a dodává: "Hyundai navíc manipuluje veřejnost a dokonce i své zaměstnance, když ve svém firemním zpravodaji o porušování zákonů při výstavbě továrny informuje zavádějícím způsobem, a to v seriálu s výmluvným názvem 'Mýty a pověry o HMMC'."

Hyundai se snaží veřejnosti a nyní i svým zaměstnancům namluvit, že když hodlal v průběhu výstavby závodu změnit některé parametry svých stavebních objektů, tak vlastně neměl jinou možnost než projít řízením o odstranění stavby nebo o jejím dodatečném povolení. Uvedené však není žádným pravdivým vysvětlením.
Pokud totiž jakýkoliv stavebník plánuje se odchýlit od stavebního povolení, a nechce přitom porušovat zákon, tento svůj záměr musí před provedením takových změn nejprve oznámit stavebnímu úřadu a požádat jej o změnu stavby před jejím dokončením podle § 118 stavebního zákona. Teprve po povolení změny je může provést.

Hyundai však změny staveb bez vědomí stavebního úřadu provedl, čímž stavební zákon porušil. Je přitom jasné, že když automobilka změny staveb fakticky prováděla, musela stavět podle k tomu účelu aktualizované projektové
dokumentace. Proč ji však nepředložila stavebnímu úřadu ke schválení v souladu se zákonem, to nebylo nikdy ze strany Hyundai řádně nezodpovězeno. Právník GARDE-EPS Jiří Nezhyba k tomu dodává: "Namísto toho, aby vedení Hyundai svou vinu za opakované porušování zákonů alespoň férově přiznalo a také uvedlo relevantní důvody, které je k tomu vedly, slyšíme jen výmluvy a odvádění pozornosti." Podle Jiřího Nezhyby je důvodem nezákonného postupu automobilky její snaha zahájit výrobu co nejdříve, a to za každou cenu, byť i zákonům navzdory.

Velké firmy hrají v naší společnosti stále důležitější roli: zaměstnávají velké množství lidí, zásadně se podílí na vytváření národního bohatství. Ekonomiky států -- a zvláště pak České republiky -- se již proto neopírají o drobné
a střední podnikatele jako tomu bylo dříve, ale spoléhají na velké firmy. Není proto divu, že soukromé zájmy velkých firem jsou v rozhodování státu zásadně zohledňovány a politici s nimi udržují někdy až příliš těsné vztahy.

Přes toto mimořádně silné mocenské postavení firem ve společnosti, naše právní systémy nereflektují známý fakt, že moc se dá snadno zneužít. Ba právě naopak, podle práva firmy odpovídají za své činy jen omezeně. Tato omezená odpovědnost firem má pochopitelně svůj smysl. Napomáhá rozvoji podnikání, neboť s podnikáním je
spojena řada finančních rizik a pokud by každý podnikatel musel ručit svým majetkem, mnoho odvážných a pro společnost prospěšných aktivit by nikdy nevznikla.

Avšak omezená odpovědnost nesmí být zneužívána k ochraně před zodpovědností za činy porušující lidská práva a umožňovat poškozování důležitých veřejných hodnot jakými je např. zdravé životní prostředí a k bezohledné maximalizaci zisku. Proto se zasazujeme o to, aby se firmy staly odpovědnými za neodpovědné chování. Stejně tak chceme, aby byla nastavena transparentní pravidla pro vztahy našich volených zástupců a námi placených
úředníků s velkými firmami, abychom nemuseli pouze přihlížet tomu, když se za zády veřejnosti něco tiše domluví.

DISKUSE - KOMENTÁŘE: