Festival Stimul představí Mikea Pattona a Matmos

16. 6. 2008 -, Econnect/Festival Stimul

Další edice festivalu soudobé progresivní hudby Stimul opět zamíří do experimentálních vod. V úterý 17. června se na pódiu v divadla Archa objeví bývalý zpěvák skupiny Faith No More Mike Patton společně s italským posthardcorovým projektem ZU. O den později na stejném místě se bude možné setkat s nekonvenční elektronikou dua Matmos.

Mike Patton se v průběhu devadesátých let proslavil po celém světě jako charismatický zpěvák skupiny Faith No More. Po zániku své domovské kapely začal Patton naplno iniciovat hudební projekty, jejichž stylová různorodost sahá od freejazzu přes hip hop a elektronické experimenty až po alternativní metal. Založil si vlastní label Ipecac, na kterém dává příležitost nadějným alternativním kapelám všech žánrů (mj. Dälek, kteří už se na Stimulu představili). Při vůbec prvním sólovém pražském koncertu mu budou zdatnými spoluhráči italští ZU, kteří holdují originální a tvrdé fúzi free jazzu, hardcore a punku.

Zpěvák a hudebník Mike Patton je jednou z nejoriginálnější osobností současné hudby. Jeho neortodoxní a nevyzpytatelná hudba se vždy a za všech okolností vymyká zaběhnutým standardům. Patton je také proslulý svým neuvěřitelným hlasovým i žánrovým rozsahem a zároveň je schopný adaptovat se na jakýkoliv hudební styl. Účinkuje současně na albech tak stylově rozrůzněných uskupení, jakými jsou např. experimentální metalová skupina Tomahawk, groteskní stylový mišmaš Mr. Bungle nebo deathjazz metaloví Fantomas. Kromě toho spolupracuje s beatboxerem Rahzelem, newyorskými downtownovými jazzmany, objevuje se na albech Björk anebo v poslední době v elektronickém projektu s Christianem Fenneszem. Za pozornost také stojí jeho méně známé projekty a spolupráce s experimentálními hudebníky formátu Johna Zorna, Merzbowa či Boba Ostertaga.

Další z Pattonových důležitých aktivit je umělecké vedení labelu Ipecac, na němž vydává hudbu dle svého gusta, hudbu nekompromisní a multistylovou. Záběr vydavatelství je stejně široký jako u jeho vlastních projektů - nabízí jak melancholické písničkářství Johna Erika Kaady, tak i metal skupiny Isis, hip hop Dälek nebo symfonické skladby filmového klasika Ennio Morriconeho.

Jeho zatím velice čerstvá spolupráce s italskými ZU se řadí k Pattonovým nejtvrdším projektům, nikoliv nepodobným síle a údernosti jeho skupin Fantomas nebo projektu s Johnem Zornem a Ikue Mori Hemophiliac. Italské trio saxofonisty Luca T Mai, bubeníka Jacopo Battaglii a basisty Massimo Pupilly, jehož základem je dokonale sehraná rytmika svou směsí hardcoru, free jazzu a punku Pattonovým hlasovým explozím skvěle vyhovuje. Patton známé hudební styly rozbíjí svým neopakovatelným expresivním hlasovým projevem a dodává freecoreové hře italských následovníků No Means No bestiální zvukové polohy.

Dalším splněným snem příznivců experimentální elektroniky bude koncert sanfranciského dua Matmos. Poprvé do Česka dorazí skupina proslulá spoluprací s islandskou zpěvačkou Björk, se kterou vytvořila úspěšná alba Vespertine a Medúlla. Jejich služeb využívá na remixy, spolupráce nebo živé hraní špička současné hudby všech žánrů, kromě Björk ještě například Kronos Quartet, Wolf Eyes nebo newyorský zpěvák Antony (Antony and The Johnsons). Živé koncerty Matmos rozhodně nejsou sedánkem klikajících hráčů na laptop, ale mají pověst zábavné, živě vytvářené show plné samplování a nápaditých videoprojekcí. V Praze Matmos svým vystoupením doplní ukrajinská experimentátorka Zavoloka.

Jádro skupiny tvoří dvojice nyní v Baltimore usazených experimentátorů Martin C. Schmidt a Drew Daniel, které už přes deset let staví neutuchající kreativita a smysl pro humor do čela současné generace hudebníků využívajících neomezené možnosti sampleru. Nasamplovali na svých deskách téměř vše myslitelné, od zažívacího traktu po zvuky vagíny či pleskání spermatu.

Zvuky pro album A Chance to Cut is a Chance to Cure (Kde je možnost řezu, tam je šance léčit, 2001) natáčeli výhradně na klinice plastické chirurgie. Z nahrávek odsávání tuku, endoskopie, transplantace tváře či laserové operace oka vytvořili beaty pro gradující, proměnlivé skladby. To, že jsou Matmos také ostří kritici společnosti dokázali na "antivlastenecké" desce The Civil War (Občanská válka, 2003), na kterou si půjčili hudební nástroje a zvuky nahrané v muzeu války Severu proti Jihu. Zatím nejdoceněnějším albem zůstává The Rose Has Teeth In The Mouth Of A Beast (Růže skrývá své zuby v ústech nestvůry, 2006). Je to série portrétů lidí, kteří ovlivňují život Matmos. Nevyžádané vyznání lásky osobnostem dávno mrtvým (např. mecenáš Richarda Wagnera Ludvík II. Bavorský) nebo současným a kontroverzním. Martin a Drew nezakrývají, že nejsou pouze hudební, ale i partnerskou dvojicí. Jejich akcent na (homo)sexualitu ale v jejich hudbě není agresivní ani estétský, je šibalský. Proto se do jejich portrétů na albu dostal i homoerotický fotograf James Bidgood nebo Boyd McDonald, vydavatel pornografické revue Straight To Hell. Opět je to hudba, ve které zní spousta věcí, objektů a dějů - ale ve jménu detailně nakomponovaných portrétů.

Matmos mají pevné postavení nejen jako muzikanti, ale i jako akademici na multimediálních odděleních amerických univerzit. Jejich profesorské povinnosti jsou ostatně taky hlavním důvodem, proč je v Evropě nevídáme příliš často. V květnu 2008 vydávají Matmos nové album Supreme Baloon a v rámci turné se poprvé představí v Praze.

DISKUSE - KOMENTÁŘE: