Kadaň bez bariér

11. 12. 2006 - Radka Potměšilová, Můžeš

Kadaňský Kiwanis klub se inspiroval v Českém Krumlově, kam také nejdřív jeho členové vyrazili na zkušenou. A pak už zbývaly jen důkladné cesty Kadaní s vozíčkářem Romanem Pelesným, který na vlastní kůži vyzkoušel dostupnost všech míst a objektů ve městě. Výsledkem je detailní popis pěti tras, které zahrnují Kadaň historickou, přírodní, trasu pomoci (lékařská zařízení a policie), trasu obchodní a sportovní. Nechybí ani seznam nejdůležitějších telefonních čísel, seznam všech vyhrazených parkovacích míst pro vozidla označená ZTP, bezbariérových WC a bezbariérového ubytování.

„Každý rok navštěvuje naše krásné město více a více turistů a naší snahou je, aby bylo dostupné všem bez rozdílu, tedy i lidem s omezenou schopností pohybu. Záměrně se vyhýbáme označení handicapovaní, senioři, rodiče s kočárky a podobně. Chceme, aby si všichni uvědomili, že město bez bariér má smysl pro všechny,“ píší tvůrci mapy v jejím úvodu.

Jejich myšlenka bezbariérového města přátelského ke všem našla ohlas i v nedalekém Chomutově. Zástupci města se obrátili na kadaňský Kiwanis s prosbou o vytvoření bezbariérové mapy Chomutova. Výstupy z bezbariérového popisu Kadaně lze navíc po užít i na čerpání finančních prostředků z vládního programu Národní mobility. Mapu naleznete na www.mesto-kadan.cz.

A zajímá vás, jak probíhalo testování bezbariérovosti v praxi? Nabízíme část vyprávění předsedy klubu Kiwanis Kadaň, Ing. Pavla Čelouda:

„Dali jsme si s Romanem sraz u něj doma a vyrážíme. Náš sedmiletý Honzík by chtěl Romana vézt, ale Roman se naučil spoléhat hlavně na sebe a zdá se mi, že je to asi nejlepší způsob, jak přistupovat k řešení problémů lidí s handicapem. Vytvořit podmínky, aby složité situace, do kterých se dostávají, mohli co nejvíce řešit bez pomoci druhých. Nicméně se neustále přesvědčuji, že děti nemívají problém v přístupu k handicapovaným tak jako někteří dospělí, i když během našeho putování jsme potkali celou řadu lidí s velmi vstřícným přístupem.

Sjíždíme po nájezdu od Romanova bytu na Chomutovskou a přejíždíme na levý chodník směrem do centra. Na přechodu, který má sjezd, ale stále je několik centimetrů na obou stranách vyvýšen nad vozovkou, se malá kolečka mechanického vozíku zapíchnou a vozík se nebezpečně zakymácí. Ustáli jsme to a Roman nám ukazuje první příjemnou zkušenost, Chirurgickou ambulanci s bezbariérovým přístupem, a to včetně WC. Jsme potěšeni a zkoušíme se zajet podívat na fotbalový stadion FK Tatran. Odbočujeme na ulici U Stadionu, ale u novinového stánku jsou téměř přes celý chodník betonové schody, a tak nám nezbývá než vjet na silnici do protisměru a betonové schody objet. Chtěli bychom se podívat na stadion, ale za „bránou borců“ je to tak rozkopané, že to radši vzdáváme. Na fotbal nebo jiné sporty se budeme asi muset koukat pouze v televizi. Pokračujeme tedy ke „kruháku“ a k prvnímu supermarketu. Do Lidlu se bez problému dostáváme, slabinou je pouze úzké místo u pokladen, kam se dá vjet s mechanickým vozíkem, s elektrickým, který je o něco širší, už ne.“