Převrat v Tunisu – zabíjely při potlačování nepokojů i české zbraně?

21. 1. 2011 -, Econnect

Dnes vyhlásila nová tuniská vláda třídenní smutek na památku obětí „jasmínové revoluce“, která smetla režim diktátora bin Alího. Podle vlády zahynulo při převratu 78 lidí, přičemž OSN uvádí více než stovku obětí. Zbraně a vojenský materiál nakupovala tuniská vláda i v ČR, od roku 2003 odsouhlasili ministři české vlády dodávky za více než 12 milionů euro.

Obchod s vojenským materiálem mezi Tunisem a ČR probíhá každoročně ve finančních objemech od statisíců euro až po několikamilionové částky. Zatímco rok 2006 představoval dosavadní vrchol v objemu dodávek vojenského materiálu za více než 4 miliony euro, v roce 2008 klesly na finanční objem za necelých 200 tisíc euro, ale už v následujícím roce se objem transakcí vyšplhal na zhruba milionovou hodnotu.

Podle Výroční zprávy o kontrole vývozu vojenského materiálu byly v roce 2009 vydány licence na obchodní transakce mezi ČR a Tunisem na střelné zbraně různého typu, letadla či komponenty do letadel a technologie pro vojenskou výrobu.

Kromě Tunisu je pro český byznys se zbraněmi atraktivní celý severoafrický region. Zatímco do Tunisu schválila česká vláda v uplynulých sedmi letech obchody v hodnotě přes 12 milionů euro, tak do takového Alžíru putovaly zbraně z ČR v hodnotě zhruba 60 milionů euro, tedy zhruba pětinásobek tuniských exportů. Stejně tak zajímavou destinací z obchodního hlediska představuje Egypt, tam byly z ČR dovezeny ve stejném období zbraně za 25 milionů euro.

Všechny zahraniční vojenské transakce musí v ČR podle zákona schválit ministerstvo průmyslu a obchodu, přičemž se ke všem jednotlivým transakcím vyjadřuje také ministerstvo zahraničních věcí, ministerstvo vnitra, ministerstvo obrany a ministerstvo financí. Kromě toho musí představitelé společnosti splňovat podmínku bezpečnostní prověrky, kterou vydává Národní bezpečnostní úřad.

Klíčovým právním nástrojem, který v rámci EU upravuje zahraniční obchod s vojenským materiálem, je Společný postoj Rady 2008/944/SZBP z 8. prosince 2008, který stanoví společná pravidla pro kontrolu vývozu vojenských technologií a vojenského materiálu.

Společný postoj uvádí, že „členské státy jsou rozhodnuty zabránit vývozu vojenských technologií a materiálů, které by mohly být použity pro vnitřní represi, mezinárodní agresi nebo přispět k regionální nestabilitě“.

Podle významné organizace Freedomhouse neexistují v Tunisu v podstatě politická a občanská práva. Vládnoucí strana Democratic Constitutional Rally (RCD) ve volbách v roce 2009 získala 161 ze 214 křesel, přičemž ostatní opoziční strany získaly maximálně každá 16 křesel. Prezident bin Alí byl ve stejném roce zvolen na 5 let, hlas mu dalo ve volbách 90% voličů.

V zemi je silně potlačována opozice, média, lidskoprávní organizace a vůbec projevy občanské společnosti. Nevládní organizace zde nemohou vykonávat svoje aktivity, je jim odpírána registrace, existuje celá řada dokladů pronásledování aktivistů a novinářů. Více než 100 tuniských novinářů žije v exilu a zahraničním novinářům, kteří kritizovali vládu nebyli akreditováni nebo byli vyhoštěni.

Vysoká komisařka OSN pro lidská práva Navi Pillay prohlásila, že její tým nyní shromažďuje informace a chystá se na misi do Tunisu, kde bude monitorovat současnou situaci a hodlá vydat prohlášení k porušování lidských práv v minulosti a k budoucím reformám.

DISKUSE - KOMENTÁŘE:

	24. 1. 2011	a.tom
	24. 1. 2011	TT