Česká vláda odmítá řešit násilí na ženách a další genderové nerovnosti

10. 12. 2010 -, Econnect

Závěrečná doporučení Výboru OSN pro odstranění všech forem diskriminace z října 2010 upozorňují na to, že v České republice jsou soustavně zanedbávána opatření pro zlepšení postavení žen. A to i v tak závažných oblastech, jako je diskriminace na trhu práce či domácí násilí. Aktuální kroky nové vlády, jako například pozastavení Národního akčního plánu prevence domácího násilí, vysílají jasný signál, že rovnoprávné postavení žen rozhodně nepatří mezi její priority.

Ačkoli Česká republika zaujímá dle indexu genderové nerovnosti1 mezi 134 zeměmi 65. místo, a navzdory tomu, že je oficiálně vázána principy odstraňování všech forem diskriminace vůči ženám2, se nová česká politická reprezentace v čele s vládou snaží vytvořit dojem, že žijeme v ideálním světě. Ve světě, kde diskriminace a znevýhodněné postavení žen jsou dávno vyřešenými problémy minulosti.

Závěrečná doporučení Výboru OSN však hovoří o pravém opaku. V České republice nejsou naplňovány cíle, ke kterým jsme se v roce 1993 přihlásili přistoupením k Úmluvě o odstranění všech forem diskriminace vůči ženám. Ženy nadále čelí platové diskriminaci, jsou nedostatečně zastoupeny na rozhodovacích pozicích, přetrvává horizontální i vertikální segregace na trhu práce, násilí na ženách je stále velkým problémem atd.

„Česká republika je zemí s nejvyšším vlivem rodičovství na zaměstnanost žen, rozdíl mezi zaměstnaností matek malých dětí a zaměstnaností ostatních žen je přes 40 %. Důvodem je nedostatek zařízení péče o děti, diskriminace a chybějící nabídka alternativních pracovních úvazků“, tvrdí předsedkyně České ženské lobby a spoluautorka monitorovací stínové zprávy pro Výbor OSN3 Alexandra Jachanová Doleželová. „Žen v české politice je nadále poskrovnu, absence žen ve vládě je pak jasnou ukázkou, jaký význam je otázce vyrovnané politické participace přikládán,“ dodává Jana Smiggels Kavková, místopředsedkyně ČŽL.

Místo přijetí příslušných opatření k odstranění těchto a dalších forem diskriminace však vláda problém přehlíží, nebo dokonce bagatelizuje. Jakékoli snahy o nápravu stávajících nerovností jsou zavrhovány jako projevy nepřípustné pozitivní diskriminace a prosazování neexistujících kolektivních práv. V souladu s tímto přístupem vláda zrušila post ministra/ministryně pro lidská práva, poté odvolala i zmocněnce pro tutéž oblast a dodnes na jeho místo nikoho nejmenovala.

Příznačný je též přístup k boji proti násilí na ženách a domácímu násilí. V říjnu tohoto roku vláda pozastavila přijetí Národního akčního plánu prevence domácího násilí na léta 2010 – 2014, na kterém dlouhodobě pracoval Výbor pro Prevenci domácího násilí složený z expertů a expertek na danou problematiku.

Vláda také odmítá genderový rozměr návrhu Rady Evropy – Úmluvy o prevenci a boji proti násilí na ženách a domácímu násilí. Ačkoli se podle výzkumů s domácím násilím setkalo 38 % žen a ženy tvoří až 95 % všech obětí partnerského násilí4, ve vztahu k systematickému řešení tohoto nebezpečného jevu hraje česká vláda nadále „mrtvého brouka“.

Kombinace lhostejného až odmítavého přístupu k řešení genderových nerovností a diskriminace spolu s dopady „úsporných opatření“ na ženskou část populace tak vede k jedinému závěru – naše mužská vláda se snaží dokázat, že tahle země není pro ženy.

DISKUSE - KOMENTÁŘE: