Novela azylového zákona hrozí restrikcemi pro uprchlíky

22. 3. 2005 -, Econnect / Nesehnutí

Omezení lidských práv uprchlíků: to může představovat novelizace zákona o azylu. Parlamentem projednávaná změna azylového zákona obsahuje několik změn, které v praxi ještě zhorší postavení uprchlíků v České republice, varují nevládní organizace. Podle Nezávislého sociálně ekologického hnutí (Nesehnutí) chystaná novela práva uprchlíků a jejich možnosti získat na našem území azyl. "Naopak posiluje postavení ministerstva vnitra, které je známé restriktivním postojem k uprchlíkům s cílem co nejvíce jich dostat pryč z území ČR," podotýká Nesehnutí.

Za jedno z nejcitelnějších omezení práv uprchlíků považuje sdružení zrušení možnosti podání takzvané kasační stížnosti k Nejvyššímu správnímu soudu poté, co je žadateli zamítnuta žádost o azyl v 2. instanci, tedy příslušným krajským soudem. Uprchlík by však podle obránců lidských práv neměl být odkázán pouze na rozhodování Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR - tento odbor rozhoduje bez ohledu na neutěšený stav dodržování lidských práv v zemích jejich původu, azyl je přiznán jen zlomku žadatelů. V případě neúspěchu se bude moci obrátit žadatel na krajský soud; ty však projednávají jen formální stránku zamítnutí žádosti, nerozhodují v meritu věci a neudělují tudíž azyl či překážku vycestování, v případě, že shledají oprávněnost žaloby na Ministerstvo vnitra ČR, vracejí žadatele pouze do procedury.

V případě takzvaných "zjevně neodůvodněných žádostí" přestává mít řízení u krajského soudu odkladný účinek – žadatel může být tedy do třiceti dnů odmítnut a měl by opustit území ČR. Tzv. "zjevná neodůvodněnost" se vztahuje i na osoby, jimž hrozí vydání za účelem trestního stíhání a které se pokoušejí zachránit žádostí o azyl. "Praxí v některých zemích, například v Číně nebo ve státech bývalého SSSR, je však obviňování uprchlíků v zahraničí z nějakého vykonstruovaného zločinu," říká aktivista Nesehnutí Jiří Koželouh. Jeho slova potvrzují i zkušenosti mezinárodní organizace Amnesty International, která řešila případ čínského občana v ČR, jehož vydání požadovaly čínské úřady. Chtěly se mu tak pomstít za podporu studentských demonstrací v roce 1989. "Čína si vymyslela zločin, který se posléze ukázal nesmyslným, tak si poté vymyslela jiný a dále trvala na vydání svého občana," vysvětluje Lubor Kysučan, koordinátor Amnesty International pro uprchlíky.

Další, pouze na první pohled nenápadná zhoršení se týkají zkracování lhůt na úřední komunikaci uprchlíků s ministerstvem a se soudy a také zkrácení možného pobytu mimo uprchlické zařízení ze 30 na 10 dnů. "Nejlepším řešením v této chvíli je novelu zamítnout a začít pracovat na jiné – takové, která přinese opravdové zlepšení a ne jen restrikce. Zejména by měla změnit způsob, s jakým MV ČR k žádostem přistupuje," uvádí Nesehnutí. Sdružení je navíc přesvědčeno, že odbor azylové a migrační politiky ministerstva vykládá azylový zákon co nejnepříznivěji pro uprchlíky, nezohledňuje lidskoprávní situaci v zemích žadatelů a je jedinou institucí rozhodující fakticky o azylu. "Nekompetentnost tohoto odboru potvrzují nejen časté případy odmítnutých zjevně ohrožených žadatelů, kdy se jedná o případy uprchlíků z Čečenska, případ íránského žadatele o azyl, jehož pracovníci odboru azylové a migrační politiky udali íránské ambasádě a další podobné případy, ale i mnohé stížnosti z řad žadatelů o azyl i azylantů – úspěšných žadatelů," tvrdí Jiří Koželouh.

Nekvalifikovaný přístup českých úřadů ve vyřizování žádostí o azyl podle obránců lidských práv dokládá i fakt, že řada žadatelů, kteří v ČR neuspěli, získala v jiných zemích EU azyl bez problémů - například čečenští uprchlíci v Rakousku, palestinský uprchlík, který prožil několik měsíců v tranzitním prostoru ruzyňského letiště, zase v Německu. Možnou nápravou by podle nich mohlo být vytvoření nezávislého tribunálu složeného z odborníků na migraci a lidská práva, jak to navrhoval ministr a předseda legislativní rady vlády ČR Jaroslav Bureš. "Ten by posuzoval ohrožení uprchlíků i v souvislosti se situací v zemi původu a rozhodoval by o udělení azylu či překážky vycestování," vysvětluje Věra Roubalová z o.s. Tolerance a občanská společnost. Uprchlíkům by se tak dostalo možnosti posuzování ve dvou plnohodnotných, na sobě nezávislých instancích. To vyžaduje i článek 6 Evropské úmluvy o lidských právech a základních svobodách, kterým je Česká republika vázána.