Ropu za každou cenu - Vliv společnosti ExxonMobile na životní prostředí a lidská práva

Historie a fakta – od Standard Oil k ExxonMobile

For more than two decades, ExxonMobile scientists have carefully studied and worked to increase understanding of the issue of global climate change.

Webové stránky ExxonMobile, 2006

Nadnárodní společnost ExxonMobile (EM) obchodující s ropou a zemním plynem je v současnosti největší a nejvlivnější obchodní subjekt na světě. Podle výroční zprávy ExxonMobile za rok 2005 byly příjmy společnosti ve výši více než 370 miliard USD, čistý zisk byl potom více než 36 miliard USD. 1 Společnost zaměstnává zhruba 100 tisíc lidí (více lidí už zaměstnává pouze obchodní řetěz WalMart), denní produkce je 6,5 milionů barelů ropy a tržní hodnota společnosti je zhruba 400 miliard USD.

Historie EM sahá až do poslední třetiny 19. století, kdy vznikla ropná společnost Standard Oil. Její obchodní praxe byla poměrně agresivní – pohltila nebo zničila většinu konkurentů – což měl za následek negativní odezvu ze strany veřejnosti, která se obávala porušování antimonopolních zákonů. 2 Tato praxe nakonec vedla k tomu, že z rozhodnutí Nejvyšího soudu USA se Standard Oil musel rozdělit na 34 společností. Mezi tyto nástupnické korporace patřila společnost Jersey Standard, která se po různých peripetiích ohledně značky v roce 1973 přejmenovala na Exxon, a společnost Socony, která se v roce 1976 přejmenovala na Mobile.

Po několika desetiletích obchodní činnosti však došlo k nové fúzi a v roce 1999 vznikla obří společnost EM, která tak získala neotřesitelné místo na trhu a stala se vůbec největší nadnárodní společností v dějinách. Společnost obchoduje především s ropou a zemním plynem a také s některými chemickými produkty. Tyto produkty prodává na trhu pod značkami Esso, Exxon a Mobile. 3 V roce 2005 koncové využívání produktů společnosti znamenalo více než 1 miliardu emisí uvolněných do atmosféry. V žebříčku států zohledňujícím produkci emisí by se ExxonMobile tak zařadil na šesté místo.

Výroba nejistoty - ExxonMobile a klimatické změny

Victory will be achieved when average citizens „understand“ (recognize) uncertainties in climate science.

Interní oběžník American Petroleum Institute, 1998

Historie úsilí společnosti EM o ovlivňování vědecké a politické debaty o klimatických změnách je dnes už poměrně dlouhá a dobře zdokumentovaná. Samotný viceprezident společnosti Frank Sprow připustil: „Společnosti, které produkují a využívají fosilní paliva, ropu, uhlí a plyn, mají oprávněné zájmy týkající se závěrů debaty o klimatických změnách.“ 4

Podle studie Smoke, Mirrors & Hot Air používá EM podobnou strategii v rámci své dezinformační kampaně jako používal před několika desítkami let tabákový průmysl, když se snažil čelit lékařským poznatkům o škodlivost kouření (Union of Concerned Scientists 2007, srovnej také film Guggenheim 2006).

Tato strategie zahrnuje následující postupy, které EM pravidelně využíval nejpozději od konce osmdesátých let, kdy se poprvé začalo veřejně hovořit o klimatických změnách.

• zpochybňování vědecké diskuse – vznášení pochybností vůči prověřeným faktům vytváří v očích veřejnosti dojem, že debata ohledně základních faktů dosud neskončila.
• praní „špinavých informací“ (information laundering) – vytváření zdánlivě nezávislých organizací jejichž prostřednictvím lze zveřejňovat dezinformace.
• propagace podjatých autorit – podpora osobností z akademické komunity, kteří zveřejňují fakta v prospěch názorů, že vliv člověka na klimatické změny patří mezi „vědecké hypotézy“, nikoliv prokázaná fakta.
• pokusy o změnu tématu veřejné debaty – snaha odvrátit veřejnou debatu od potřeby akcí na ochranu před klimatickými změnami směrem k potřebě „vědecké analýzy“.
• využívání mimořádného přístupu k Bushově administrativě – prostřednictvím osobních kontaktů blokování federální politiky a pokusy ovlivňovat vládní komunikaci ohledně globálního oteplování (Union of Concerned Scientists 2007).

Podle studie Smoke, Mirrors & Hot Air financoval EM v letech 1998 až 2005 částkou 16 milionů USD celou síť ideologických a podpůrných organizací, které se podílely na vytváření nejistoty ohledně závěrů debaty o klimatických změnách. Kromě toho EM zaplatil lobbyistům v tomto sledovaném období více než 61 milionů USD, aby získal přístup ke klíčovým politickým hráčům.

V roce 1998 se EM např. podílel na vytvoření organizace Global Climate Science Team (GCST), mezi jejíž členy patřil např. lobbyista EM Randy Randol. Strategickým cílem této organizace byl pokus o záměrnou mediální kampaň, která měla zpochybnit veřejnou debatu o klimatických změnách.5

Cílená kampaň v jejímž pozadí stál EM dokonce vedla k tomu, že Bushova administrativa odmítla znovu nominovat na další období šéfa Mezinárodního panelu o klimatických změnách IPCC Roberta Watsona. Na veřejnost pronikl záznam komunikace mezi Bílým domem a lobbyistou Randolem, který si stěžoval na to, že „Watsona si vybral Al Gore“ (film Jackson 2005, Union of Concerned Scientists 2007).

V březnu 2001 prezident Bush veřejně prohlásil, že se Spojené státy nepřipojí ke Kjótskému protokolu. Tento politický postoj opět koreluje s požadavky společnosti EM. Jak uvedl hlavní vědecký poradce EM Brian Flannery: „ ExxonMobile is firmly against the Kyoto protocol...it achieves very little and costs too much.“ Před odmítnutím Kjótského protokolu si navíc šéf kongresové komise pro energii a kvalitu vzduchu Joe Barton vyžádal stanovisko American Petroleum Institutu ohledně této mezinárodní úmluvy (Greenpeace 2002: 15).

Zřejmě největším skandálem v souvislosti s nekalým lobbováním a dezinformační strategií pak byla v roce 2002 kauza úmyslných pozměňovacích zásahů do strategického plánu Bushovy administrativy Climate Change Science Programe. Zde vyšlo najevo, že finální podoba textu byla dramaticky změněna zásahy Phila Cooneyho, který byl v té době šéfem Rady pro životní prostředí americké vlády.

On dříve pracoval jako právník pro American Petroleum Institute, která společně s EM vytvářela PR kampaň v prospěch svých závěrů ohledně globálního oteplování. Poté, co v roce tento skandál zveřejnil bývalý zaměstnanec Rick Piltz, Phil Cooney do dvou dnů rezignoval a týden po odchodu z Bílého domu již pracoval jako vysoce postavený PR manažer pro EM (film Jackson 2005, Union of Concerned Scientists 2007).

V roce 2006 nastoupil na místo výkonného ředitele EM Rex Tillerson, který představuje méně veřejně kontroverzní postavu než byl dosavadní šéf Lee Raymond, avšak strategie společnosti se příliš nezměnila. 6

V září 2006 se na EM obrátila otevřeným dopisem britská Royal Society, prestižní vědecká společnost, s tím, aby společnost přestala financovat organizace a osobnosti, které veřejně šíří dezinformace ohledně klimatických změn. 7 Na to EM zareagoval tím, že hájil své obvyklé stanovisko, že je „very difficulte to determine objectively the extent to which recent climate changes might be the result of human action“ (Union of Concerned Scientists 2007: 25).

K určité změně postoje společnosti EM došlo na počátku tohoto roku, kdy společnost přestala podporovat několik nejvýznamějších organizací známých svým skeptickým postojem vůči změnám klimatu. 8 V únoru výkonný ředitel Rex Tillerson dokonce veřejně v médiích připustil, že globální oteplování souvisí se zvyšováním emisí, avšak současně nekompromisně bránil ropný průmysl s tím, že zde není žádná jiná alternativa v nejbližších desetiletích.

Put the Tiger in the Tank – ExxonMobile a válka proti Iráku

„If we go to war, it's not about oil. But the day the war ends, it has everything to do with oil.“

Larry Goldstein, president of the Petroleum Industry Research Foundation.

V roce 2003 zahájila Bushova administrativa vojenský útok proti Iráku. Ačkoliv vojenská akce nezískala podporu OSN, rozhodl se prezident Bush k invazi do Iráku s tvrzením, že chce zastavit údajnou výrobu zbraní hromadného ničení. Bylo by asi přehnaným tvrzením říci, že válka vypukla pouze kvůli přístupu k ropným zásobám v Iráku (zhruba druhé největší na světě), avšak je užitečné se na tuto kauzu podívat i z tohoto úhlu.

Ropa představuje pro Spojené státy strategickou surovinu, neboť s ní stojí a padá chod celé americké společnosti a další ekonomický rozvoj. 9 Podle studie The Tiger in the Tanks Spojené státy spotřebovávají více než 25% ropy z celosvětové produkce, přičemž importem pokrývají zhruba polovinu svých nároků. Energetická politika Bushovy administrativy je tedy zaměřena na vyrovnání s těmito stále stoupajícími požadavky (Greenpeace 2003). 10

Dokument Národní energetická politika přímo uvádí: „A significant disruption in world oil supplies could adversely affect our economy and our ability to promote foreign and economic policy objectives ... Middle East oil producers will remain central to world oil security. The Gulf will be a primary focus of US international energy policy (Greenpeace 2003: 3).“

Neexistuje pochopitelně žádný doklad o rozhodnutí Bushovy administrativy zahájit válku proti Iráku v souvislosti s ekonomickými zájmy společnosti EM, avšak je evidentní, že volný přístup k ropným zásobám po pádu Sadáma Husajna byl samozřejmě velkým přínosem pro všechny ropné společnosti, přičemž EM představuje nejsilnější a nejvlivnější subjekt na tomto poli a s nejužšími vazbami na Bushovu administrativu.

Studie Greenpeace cituje analýzu Deutsche Bank: „ExxonMobile's status as largest US oil company gives it major political weight with the US government ... It may find itself in pole position in a changed-regime Iraq ... With this huge political weight we believe is likely to have a major part to play in the shifting geopolitical landscape post September 11.“ 11

Literatura, filmy a intenetové zdroje

Hertzová, N. (2003): Plíživý převrat – Globální kapitalismus a smrt demokracie, Nakladatelství Dokořán, Praha.

Klein, N. (2000): No Logo, Flamingo, London

Klein, N. (2002): Fences and Windows, Flamingo, London

Guggenheim, D. (2006): An Inconvenient Truth, Paramount Classics, USA, (dokumentární film).

Jackson, T. (2005): Out of Balance – Impact of ExxonMobile on Climate Changes, USA, (dokumentární film).

Greenpeace (2002): Corporate Crimes, (www.greenpeace.org/raw/content/usa/press/reports/corporate-crimes.pdf).

Greenpeace (2002): A Decade of Dirty Tricks – ExxonMobile's Attempts to stop the world tackling climate changes, (www.stopesso.com/pdf/Dirty_Tricks.pdf).

Greenpeace (2003): The Tiger in the Tanks – ExxonMobile, oil dependency and war in Iraq, (www.stopesso.com/pdf/tigerinthetanks.pdf).

Union of Concerned Scientists (2007): Smoke, Mirrors & Hot Air – How ExxonMobile Uses Big Tobacco's Tactics to Manufacture Uncertainty on Climate Science, (www.ucsusa.org/assets/documents/global_warming/exxon_report.pdf).

Poznámky:

1 ExxonMobile website: www.exxonmobil.com/Corporate/About/Corp_FinancialHighlights.asp

2 Více I. Tarbell (1904) The History of the Standard Oil Company, srovnej film T. Jackson Out of Balance

3 Sto největších nadnárodních společností dnes kontroluje dvacet procent globálních zahraničních aktiv; jedenapadesát největších ekonomik ze sta tvoří v dnešní době korporace a pouze devětačtyřicet představují národní státy. Andersom & Cavanagh, Top 200: The Rise of global corporate power, Institue for Policy Studies, Washington 1999.

4 Speech to Institute for the Study of Earth and Man, Dallas, 11. června 1998

5 Victory will be achived when: average citizens and media „understand“ (recognize) uncertainties in climate science; recognition of uncertainties becomes part of the „conventional wisdom“ (Union of Concerned Scientists 2007: 38-44).

6 R. Tillerson: „Vědecká jistota je oxymoron. Jde nám o diskusi, ale především musíme dělat byznys. Důležité jsou pro nás dlouhodobé zájmy akcionářů.“ (film Jackson 2005)

7 The Guardian: Royal Society tells Exxon: stop funding climate change denial - image.guardian.co.uk/sys-files/Guardian/documents/2006/09/19/LettertoNick.pdf

8 Reuters: Exxon Mobile CEO: climate policy would be prudent

9 Tento problém se samozřejmě také týká celého vyspělého globálního Severu, avšak o invazi do Iráku rozhodla právě Bushova administrativa.

10 Dokument National Energy Policy 2001 předpokládá stoupající požadavky – z 10 milionů barelů ropy v roce 2001 na téměř 17 milionů barelů denně v roce 2020 (Greenpeace 2003: 3).

11 ExxonMobile: Decision Time, Deutsche Bank 2002

Nadnárodní ropná společnost EM představuje pravděpodobně jednoho z nejvýznamnějších non-státních aktérů v mezinárodních vztazích, přičemž dopady jeho aktivit na kulturu demokracie, životní prostředí a lidská práva je velmi závažný a neuspokojivý. Vzhledem k tomu, že jeho roční příjmy činí více než je třeba státní rozpočet České republiky, lze si udělat dobrou představu o jeho postavení a vlivu. Podle všeho lze navíc očekávat, že EM bude i nadále prostřednictvím PR kampaní a osobních vazeb dále ovlivňovat domácí i zahraniční politiku Spojených států.

Autor: Tomáš Tetiva

Foto grassrootspeace.org: protest v USA

Tomáš Tetiva