Mezinárodní zakotvení práv občanů v oblasti životního prostředí - Aarhuská úmluva byla schválena

"Aarhuská úmluva je nejdůležitější garancí občanských práv na informace o znečištění a demokratickou debatu o různých megaprojektech. Každému, komu mají za domem stavět chemičku nebo otevřít velkoskládku za obcí, úmluva zaručí, že se bude moci k záměru vyjádřit," říká Vojtěch Kotecký z Hnutí Duha.

Úmluva je obsahově postavena na třech relativně samostatných, nicméně vzájemně provázaných pilířích:
I. zpřístupňování informací o životním prostředí veřejnosti
II. aktivní účast veřejnosti v rozhodovacích procesech, týkajících se životního prostředí
III. zajištění právní ochrany v záležitostech životního prostředí
Dochází v ní k propojení tří velkých témat: životního prostředí, lidských práv a problémů spojených s korupcí. Pojem životní prostředí se navíc v pojetí Aarhuské úmluvy rozšiřuje, takže se dotýká i ochrany kulturních památek, veřejného zdraví či spotřebitelských práv.

Občané tedy mají podle úmluvy právo na veškeré informace o znečištění - úřady tedy například nesmí utajovat výši exhalací z továren, údaje o kontaminaci pitné vody nebo obsah vydaného povolení ke zřízení skládky; právo vyjadřovat se ke škodlivým projektům ve své čtvrti, za svou vesnicí apod.; a také právo obrátit se na soud se stížností proti úřadům - každý tedy může žádat, aby nezávislí soudci rozhodli, zda například povolení vypouštět toxické látky, které úřady udělily továrně nedaleko jeho domu, neporušuje zákony na ochranu zdraví.

Řada opatření, která vyžaduje Aarhuská úmluva je již v našich zákonech zakotvena - například zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím či zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, atd. Drobné odchylky budou postupně odstraňovány novelami příslušných zákonů.

"Neznamená to ovšem, že je vše v pořádku," říká k tomu Zuzana Drhová z asociace ekologických nevládních organizací Zelený kruh. "Česká republika má mezery ve zpřístupňování informací. Nejsme spokojeni například s tím, že jednotlivá ministerstva nezveřejňují na internetu pracovní verze připravovaných návrhů zákonů a dalších dokumentů."

Zelený kruh proto při této příležitosti zprovoznil internetovou stránku www.ucastverejnosti.cz, kde bude naplňování Aarhuské úmluvy v praxi průběžně sledovat. "Chystáme také vydání zprávy o naplňování Aarhuské úmluvy v ČR, kde chceme poukázat jak na dobrou praxi, tak i na současné nedostatky v naplňování úmluvy," doplnila Drhová. Na stránce najdete také vysvětlení co je účast veřejnosti, celý text úmluvy v češtině a vysvětlení jednotlivých pilířů úmluvy, historii vzniku a ratifikace úmluvy a také užitečné odkazy.

Úmluva byla sjednána 25. června 1998 na konferenci ministrů životního prostředí EHK OSN "Životní prostředí pro Evropu" v dánském Aarhusu. Za Českou republiku ji podepsal tehdejší ministr životního prostředí Martin Bursík. V září 2001 byl v ČR zahájen proces její ratifikace, ovšem parlament jej před parlamentními volbami nestihl dokončit a projednávání skončilo v průběhu druhého čtení v Poslanecké sněmovně. Ratifikace úmluvy je důležitým mezinárodně právním aktem, který posiluje obecně demokracii v oblasti životního prostředí.

Souhlas s ratifikací úmluvy nyní ještě musí podepsat prezident republiky, poté budou ratifikační listiny předány Organizaci spojených národů. Do dnešního dne ratifikovalo Aarhuskou úmluvu téměř 30 států, mezi jinými Belgie, Dánsko, Francie, Itálie, Norsko či Portugalsko. Ze zemí, přistupujících 1. května k EU již ratifikovaly Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta a Polsko. Slovinsko dosud neratifikovalo, Slovensko úmluvu ani nepodepsalo, tudíž ji ratifikovat nemůže. Evropská unie ratifikuje Aarhuskou úmluvu s největší pravděpodobností do konce letošního roku. Už dnes ale v EU platí řada směrnic, která Aarhuskou úmluvu naplňují v praxi.

Alena Mejstříková